(Semily) V Harrachově se většinou rodí či trénují lyžařští šampioni. Tamní skokanské můstky jsou světově proslulé. Teď se může krkonošské zimní středisko pochlubit i nohejbalovou stopou. Odchovanec harrachovského nohejbalu MILAN KUČERA je totiž podepsán pod oběma překvapivými medailemi, které vybojoval semilský oddíl na domácím dorosteneckém mistrovství republiky dvojic a trojic. Ačkoliv hraje dorosteneckou ligu teprve od letošní sezony, stal se jedním z lídrů týmu a na šampionátu dovedl své sestavy k nejvyšším příčkám. „Nezapomenutelný zážitek,“ říká čerstvý mistr republiky ve trojicích a stříbrný z turnaje dvojic.
Milane, když si teď vzpomeneš na medailemi ozdobený víkend, co se ti vybaví jako první?
Vybaví se mi toho strašně moc, ale asi nejvíce euforie, kterou jsme si procházeli po celou dobu finálového zápasu trojic. A pak také vyvrcholení, v němž je zahrnuto vše od rozhodující výměny až po konečné oslavy.
Nejprve se ohlédneme za druhým místem z dvojic. Koho vlastně napadlo sestavit dvojici z vysokých blokařů – tebe a Lukáše Součka?
Já jsem vlastně blokař začátečník, hře na tomto postu jsem se začal věnovat až tuto sezonu v Semilech. Předtím, jelikož hraju s vysokým blokařem, jsem byl vždy v poli a tam se také cítím pořád o něco lépe.
Tušil jsi od rána, že půjdete takhle daleko nebo jste byli překvapeni tím, jak lehce soupeře přehráváte?
My jsme si ráno řekli, že pro nás bude úspěchem dostat se do semifinále. To, že jsme se takhle rozehráli a nakonec nám chyběl jediný bod k získání titulu, bylo opravdu veliké překvapení. Myslím, že nejen pro nás, ale pro všechny, kteří turnaji přihlíželi. Ale žádného soupeře jsme rozhodně nepřehráli lehce – ba naopak – většinou jsme se pěkně nadřeli. Ještě máme hodně co pilovat, především nám ve hře chybí jednoduchost, zbytečně si všechno komplikujeme a hrozně moc se nadřeme na body.
Prošli jste si během turnaje nějakým krizovým okamžikem?
Úplnou krizí bych to nenazýval, ale je pravda, že už ve skupině, když jsme ještě nebyli tolik rozehraní, tak jsme podlehli dvojce z Modřic. Tam se možná dalo hovořit i o lehkém podcenění. Další, kdo nás pěkně potrápil, byli v osmifinále kluci z Horažďovic. Pak už jsme si jen užívali fantastickou atmosféru, kterou nám připravili diváci.
Co chybělo k tomu, abyste ve finále porazili i Stratov?
Těžko říct, možná stačilo mít trošku víc štěstí. Ale nutno podotknout, že kluci ze Stratova mají daleko víc zkušeností, což také bylo hodně znát. Ať tak či onak – vítězství si zasloužili.
Proběhly v pátek večer nějaké dílčí oslavy?
Slavilo se velice. Tímto bych chtěl poděkovat trenérovi za včasné zavelení k odchodu do postele, protože kdyby nezakročil, asi by nás druhý den nečekala oslava ale velká ostuda.
Do sobotního turnaje trojic jsi vyměnil spoluhráče (Sehrig, Strmiska). Šel jsi na hřiště s tím, že už máš na šampionátu splněno nebo ses cítil opět na pódium?
Obě trojice byly složené tak, jak hrajeme v soutěži. Původně jsme chtěli postavit jednu silnou formaci, skládající se z nás dvou smečařů a kvalitního nahrávače. Bohužel na tréninku se ukázalo, že se za tak krátkou dobu prostě nemáme šanci sehrát, takže jsme se vrátili k osvědčeným sestavám. Já osobně jsem do sobotního turnaje moc velké ambice nevkládal. Za sebe už jsem měl splněno, ale šel jsem do toho s tím, že na kurtu nechám vše, abych to nepokazil spoluhráčům.
Jak bylo obtížné přeorientovat se z postu polaře ve dvojici za blokaře ve trojce?
Jelikož to takhle střídám celou sezonu, tak to pro mě zase takový problém nebyl. Samozřejmě bych radši hrál své oblíbené pole, ale někdo na bloku být musí, nezbyla mi tedy jiná možnost. Až jsem se divil jak mě ostatní smečaři trefovali.
Ve skupině jste protivníky válcovali, ale ve čtvrtfinále přišel zádrhel a se Šacungem jste prohrávali 6:9 ve třetím setu. Jaký to byl zápas a co se ti honilo za inkriminovaného stavu hlavou?
Abych se přiznal, už jsem tomu moc nevěřil. Přece jen měli čtyřikrát nabito a my museli doufat v zázrak, že se nám podaří všechno chytit a ještě navíc ty body dát. Nakonec se ukázalo, že zázraky se dějí a my mohli pokračovat v cestě za úspěchem.
V semifinále jste pak hladce porazili Horažďovice. V čem jste protivníka převyšovali?
Myslím, že ten zápas byl především o psychice. Nám se dařilo jak v obraně, tak na výdeji a soupeř, především tedy jejich hlavní smečař, to velice těžce snášel. To nám hodně pomohlo. Opět musím vyzdvihnout naše fanoušky, kteří nás hnali k výkonům, které jsme předváděli.
Finále bylo dramatické. Jako klíčový se ukázal fakt, že jsi v rozhodujících momentech dokázal vytloukat soupeřův blok. Byl to taktický pokyn od trenéra nebo to vyplynulo ze hry?
Kotlářka měla výborné pole, kam se bod dával opravdu ztěžka. My jsme se nechtěli tahat v dlouhých výměnách, protože soupeř hrál na dva smečaře a já si s fyzičkou zrovna moc nerozumím, tudíž to pro mě po těch dvou náročných dnech bylo hodně vyčerpávající. Co se týče vytloukání bloku, tak na to si docela věřím, tedy pokud proti mně nestojí nějaký obr. Vytloukat jsem začal sám a trenér mi řekl, když viděl, že to funguje, ať to hraji dál.
Jaké byly bezprostřední oslavy titulu?
Všechno proběhlo v neuvěřitelné euforii. Ještě jsme si pořádně ani neuvědomovali, co jsme vlastně dokázali. V hlavě mi probíhaly nohejbalové zážitky od úplného začátku, od dob kdy jsme jako největší nýmandi měli problém překopnout síť a objížděli turnaje, abychom odkoukali něco nového až po tento největší úspěch. Byl to neuvěřitelný pocit a nezapomenutelný zážitek.
Před finále jsem zaslechl, jak sis dobíral své spoluhráče, že jsou „vyklepaní jako startky“. Ty jsi naopak vypadal, že si každou výměnu šampionátu užíváš, stejně jako radost na konci. Byl to jen dojem nebo jsi byl v koutku duše také nervózní?
Ze začátku ve dvojicích mírná nervozita přišla, ale nebylo to nic extrémního. Druhý den jsem si trojice opravdu užíval, a když se poohlédnu zpět, docela se tomu až divím, v jakém jsem byl klidu a pohodě.
Vím o tobě, že hraješ výborně i singl. Pojedeš zkompletovat medailovou sadu na srpnové mistrovství?
Tak „výborně“ bych tomu asi neříkal. Je pravda, že v soutěži se mi povedlo pár zápasů, ale rozhodně to není žádný zázrak. I v singlu mám ještě hodně co pilovat. Co se týče mistrovství, rád bych se tam jel podívat, ale rozhodně od toho nic nečekám. Za úspěch bych považoval postup mezi nejlepších osm.
Na podzim tě čeká semifinále Botas dorostenecké ligy. S jakými ambicemi půjdou po tomto povedeném šampionátu Semily do play-off?
Myslím, že ambice zůstanou stejné jako byly před mistrovstvím, tedy umístění do třetího místa. Vím, že to nebude vůbec jednoduché, ale tajně věřím tomu, že máme šanci dojít až do finále. Vše závisí na tom, jak se nám zadaří jako celku.
Láká tě mužská ligová soutěž?
Samozřejmě strašně moc. Mužskou soutěž teď hraji v Chotyni, což je Liberecký kraj, který svou úrovní patří k těm slabším a věřím, že už se nám letos konečně podaří postoupit do druhé ligy. Minulý rok jsme měli smůlu, když jsme v kvalifikaci narazili na rezervu Karlových Varů. Kdyby se nám to nepovedlo, tak bychom se chtěli domluvit někde jinde.
A juniorský reprezentační dres?
O tom se mi, myslím, zatím může jenom zdát. Ale kdyby se mi to poštěstilo, asi bych byl nejšťastnější člověk na celé planetě.
Budeš si teď medaile vychutnávat nebo se hned vrhneš do dalšího tréninku?
Určitě obojí. Je to pro mne velký úspěch, který si rád vychutnám a oslavím. Na druhou stranu nohejbal je pro mne koníček a zábava, bez které dlouho nevydržím a trénovat je potřeba i dál strašně moc…
————————————————————————————–
Věk: 17 let (v září 18 let)
Nohejbalová kariéra:
2010 – NK Harrachov (okresní přebor + dorost)
2011 – NK Harrachov (Liberecký kraj)
2012 – SK Šmidliboys Chotyně (Liberecký kraj)
2013 – BDL Semily
– SK Šmidliboys Chotyně (Liberecký kraj)
