Palubovka pražské UNYP arény již po víkendové smršti nohejbalu vychladla a s ní i částečně emoce jednotlivých účastníků. Vyzpovídali jsme trenéry obou ženských týmů, účastnic posledního utkání letošního ročníku 1. ženské ligy.
Pavle, gratulujeme ke stříbrným medailím a druhé pozici v letošním ročníku 1. ženské ligy. Dny plynou a emoce již trochu opadly. Jak tedy hodnotíš tento úspěch svého týmu?
Děkuji. Vždy je to super zážitek být v tom nejdůležitějším zápase celého roku a to byl i důvod, proč jsem tuto sezonu ještě zůstával na trenérském postu. Jak se říká, lepší je být druhý než třetí 🙂 Holky držely pospolu do poslední výměny a užili jsme si to všichni.
Ženská soutěž je především svým počtem týmů specifická. Můžeš nám trochu vaši cestu do superfinále popsat? Semifinále proti Čakovicím patřilo v obou případech k těm vyrovnanějším.
V semifinále jsme věděli, že jdeme na zápas a prohráváme 0:1. Protože jediné co se dá predikovat v ženském nohejbale je, že Aneta Fojtíková vyhraje singl. Jinak každý může s každým vyhrát 🙂 Ale přesto to pro nás nebyl žádný větší problém. Věděli jsme, že stačí porazit sestavy s Anetou alespoň v jedné z dílčích disciplín, protože Čakovice nemají až tak úderné hráčky, aby porazily naší “slabší” polovinu týmu. Plán se v obou zápasech povedl. Druhý zápas byl na domácím hřišti těžší (stále nechápu, proč se hraje první zapas u hůře postaveného z tabulky), protože jsme neměli k dispozici novou posilu Terku Pelouškovou a měli jsme tak nejistou náhru. Naštěstí nám dost pomohl ne moc povedený tah Čakovic, kdy rozdělily fungující a sehranou trojici, proti které se hraje vždy hodně obtížně a měli tak 2 slabší trojice, čehož jsme využili. Do finále jsme tak šli s bojovnou náladou a s chutí hrát vyrovnaný zápas.
Proběhla nějaká speciální příprava na vašeho finálového soupeře, kterého dobře znáte?
Příprava proběhla v podobě jednoho tréninku, kde jsme zkoušeli v omezeném počtu různé herní situace a řekli jsme si co na kterou hráčku Brodu muže platit. Např. v singlu jít smečovaný servis, ve trojce roztáhnout hru na dvě smečařky a ve dvojkách hrát vše z pásky. Moc z toho nám precizní a až profesorská hra soupeřek nedovolila. Brodskému týmu to bohužel sedlo a připravili se na nás neskutečně dobře, kdy eliminovaly tvrdé smeče a donutili nás chodit do extrému, z kterých pramenilo velké množství nevynucených chyb. Nicméně jsem soupeřky nikdy neviděl takhle dobře a téměř bez chyb hrát.
S tímto herním modelem máš ty i tým již nějaké zkušenosti. Jak jsi na sobě vnímal atmosféru a tlak jediného superfinálového zápasu? A jak jsi jej cítil ze svých svěřenkyň?
Tento model je vyvrcholením celého roku a jsem rád, že je to pouze na jedno utkaní a všechny kategorie v jeden den. Nedovedu si představit, že by si tolik diváku udělalo čas dvakrát, respektive třikrát. Některým holkám to bohužel sváže nohy, že nezahrají ani polovinu co umí, některé to vyhecuje a hrají nad své možnosti. Bohužel jak jsme viděli, na většinu našich hráček padla deka…
Co jsi vnímal jako zlomový moment střetnutí?
Zlomový bod pro mě začal, když jsem viděl, že trenér Bálek nasadil brilantně dvojice. Počkal koho nasadíme a podle toho vybral své svěřenkyně. Byl si vědom, že naše úderná (silnější dvojice) neumí zahrát na jednu jedinou sestavu a ta je čekala. Ještě jsem tajně doufal, že se nebude opakovat předešlý rok, kdy tlak v hale vynuloval naší nejúdernější smečařku. Ale bohužel jsme se s tím tlakem nevypořádali ani ve dvojicích ani ve trojicích.
Jaké jsou vyhlídky a plány v týmu na příští sezónu? Bylo další superfinále pro hráčky tou správnou metou a motivací do dalšího ročníku?
Do této odpovědi se pouštět moc nebudu. Vedení nohejbalu a funkcionáři mně znechutili tuto soutěž a byl bych moc rád, aby, když je někdo ve funkci rady, tak aby měl alespoň nějakou povinnost, zodpovědnost a ne že se vykašle na nějaké hlasování o nějakém ženském týmu. Nepřijde mi fér, když si někdo zaplatí odvolání, aby pak o takto zásadním rozhodnutí, které pak změní pořadí v tabulce a postupující týmy, hlasovala třetina rady, když z této třetiny stejně musíte ještě získat 15 hlasů. Což neví ani sami někteří členové. Proto se neobtěžují ani hlasovat. A i proto plány přenechám na holkách samotných. Případně na novém trenérovi
Jak by za tebe měla vypadat ideálně soutěž 1. ženské ligy?
Tohle je těžká otázka a samozřejmě každý má jiný pohled na věc. Za mě, tzv. dorostenecký systém není moc dobrá volba. Základny by se zmenšovaly. Stačí vám vlastně 2 dobré hráčky a kvůli čemu to potom dělat? Aby bylo 6-7 tymů, kde ty dva nově udělané budou svou kvalitou jinde? U ženské ligy je problém většinou ten, že do toho zasahují i děti hráček a neumím si tak představit o dalších 6 až 8 víkendů více. Takže za mě stávající systém vidím jako lepší.
Děkujeme Pavle.
Franto, gratulujeme ke zlatým medailím a získání zpět titulu v 1. ženské lize. Dny plynou a emoce již trochu opadly. Jak tedy i s drobným odstupem hodnotíš tento úspěch svého týmu?
Získání titulu v první lize žen si samozřejmně moc vážim a to ze dvou důvodů. Za prvé je to výsledek celoroční práce celého týmu a za druhé mě to těší proto, že se držíme na špičce ženského nohejbalu již mnoho let.
Ženská soutěž je především svým počtem týmů specifická. Můžeš nám trochu vaši cestu do superfinále popsat? Semifinále proti Startu patřilo v obou případech alespoň výsledkem k těm pohodovějším.
Postup do superfinále pro nás těžký nebyl. Máme silný vyrovnaný tým se spoustou kvalitních hráček.
Proběhla nějaká speciální příprava na vašeho finálového soupeře, kterého dobře znáte?
Speciální příprava neproběhla. Trénovaly jsme standartně. Plynule jsme přešly z venkovního hřiště do haly. Takže jsme neměly žádný herní výpadek. Holky jsem se snažil před superfinále hlavně uklidnit a psychicky podpořit.
S tímto herním modelem máš ty i tým již bohaté zkušenosti. Jak jsi na sobě vnímal atmosféru a tlak jediného superfinálového zápasu? A jak jsi jej cítil ze svých svěřenkyň, mezi které se vám v týmu postupně začleňují mladší hráčky?
Superfinálový zápas je hlavně o psychice. Je to vyvrcholení celé soutěže, kde se rozhoduje v jednom zápase. Takže psychický tlak na všechny hráčky a trenéry je samozřejmě větší. Co se týká mladších holek, tak z nich mám upřímnou radost. Protože se výrazně zlepšují. Což dokázaly na letošním Mistrovství ČR a v neposlední řadě Adélka Blažková zahrála velmi dobře poslední zápas v superfinále.
Co jsi vnímal jako zlomový moment střetnutí?
To, že se nám podařilo vyhrát obě dvě první dvojky.
Jaké jsou vyhlídky a plány v týmu na příští sezónu? Bylo další superfinále pro hráčky ještě vůbec tou správnou metou a motivací do dalšího ročníku?
Na příští sezónu se budeme snažit zodpovědně připravit. Tak abychom získaly co nejvíce medailí. Dále se budu snažit ještě víc zapojovat mladší hráčky. Superfinále a MČR je pro naše hráčky vždy motivací a vážíme si každé medaile, kterou získáme.
Jak by za tebe měla vypadat ideálně soutěž 1. ženské ligy?
Samozřejmě by bylo dobré, kdyby 1. Liga žen měla více týmů. Z pohledu trenéra bych byl rád, kdyby se zachoval tento herní systém ženské ligy, protože dává příležitost pro zapojení do hry více hráček. Dále by bylo dobré dohrávat všech 10 zápasů a to i za rozhodnutého stavu, aby se dostaly do hry slabší a mladé hráčky, které by to určitě více bavilo a motivovalo. Myslím si, že dorostenecký model, který byl loni navrhován, by způsobil zeštíhlení členské základny ženského nohejbalu.
Děkujeme Františku.
