(Brno) Prvním, kdo z totálně úspěšné české juniorky na světovém šampiopnátu v Brně pozvedl trofej pro nového mistra světa, byl MAREK VEDRAL. V nejlépe obsazované disciplíně se úspěšně popasoval se svými soupeři a ve finále, jak jinak, se postavil proti slovenskému hráči. I když finále svou kvalitou zůstalo za očekáváním, svého vítěze pochopitelně mělo. K potěše srdcí přítomných i nepřítomných českých fandů jím byl právě čelákovický univerzál.
Marku, co pro tebe znamená zisk nejcennějšího titulu ve své kategorii?
Nakonec hodně moc. Bylo to o hodně těžší, než jsem čekal. Psychicky to bylo hodně těžké, byl jsem brán jako favorit a měl jsem problémy už ve skupině.
Tak pojďme se nejprve podívat do té základní skupiny. Co se tam ze tvého pohledu událo zajímavého?
Těžký zápas jsem měl s Maďarem. Dost se to podobalo finálovému zápasu. Útok jsem padesát na padesát, takže velká kazivost. Ostatní zápasy jsem zvládl. Bylo to hlavně o mojí hře, ne o tom, co mi dovolil soupeř.
Pak přišlo semifinále se švýcarským reprezentantem. První set vypadal dramaticky druhý už byl plně pod tvou kontrolou.
Chvíli to trvalo, než jsem se srovnal. Ale tam se mi podařilo si to pohlídat a hrál jsem tak, jak jsem hrát chtěl.
Čekalo tě finále se Slovákem Sadílkem. Byl to hodně nervózní duel, už první set naznačil, že to bude hlavně o tom, vyvarovat se vlastních chyb.
Nečekal jsem, že bude hrát tak dobře. Co jsem ho předtím sledoval, tak dost kazil v rozhodujících momentech. V prvním setu mě hodně zaskočil a já si to vykazil.
Rozhraní prvního a druhého setu bylo opravdu z obou stran tragické, byla to vlastně série devíti zkažených míčů v řadě. Čemu takovou chybovost přisuzuješ?
Asi ta nervozita. Já mohu říci, že jsem se necítil nervózní, ale jakmile jsem zkazil jeden míč, tak pak přišly další. Takových šňůr se musím vyvarovat. Nazval bych to dorosteneckým nebo žákovským zlozvykem a oba dva jsme tak vypadali.
Ve tvém případě ale tomu hodně napomohlo i to, že jsi někdy zbytečně volil náročnější technický útok tam, kde šlo zakončit standardním útokem.
To je pravda. Měl jsem balon pořád hodně nad sebou a svádělo to k tomu hrát techniku, než bouchnout ránu.
Zdálo se, že ve druhém setu jsi pak změnil taktiku a začal jsi Sadílka více tlačit do levé strany.
On mi pořád chodil do otočené. Dlouho mi trvalo, než jsem si to uvědomil. Musím poděkovat trenérovi Guldovi, protože ten co řekl, tak byla pravda. Od té doby jsem si začal více věřit, zdravě jsem se na sebe naštval. To se projevilo i v tom, že jsem pak už neměl problémy se servisem, které jsem měl po celý turnaj.
Sadílek v závěru finále stále dost kazil, ty jsi už přestal chybovat. Věděl jsi, že to je doma?
Bylo to na něm strašně vidět, že si moc nevěří. Hrál míče hodně pokrčenou nohou. To už jsem věděl, že ho mám a že to dojedu.
Je toto zlato tvým nejcennějším úspěchem dosavadní kariéry?
Zpočátku jsem si to neuvědomoval. Ale když vidíte kolem sebe tolik fanoušků, co vám fandí, tak si to uvědomíte.
Když jsme se bavili před šampionátem, tak jsi malinko byl zklamaný z toho, že ti trenér Gulda nedal na soustředění šanci se ukázat i v jiných disciplínách. Nakonec tě ale přece jen nominoval jako náhradníka do trojek a díky tomu nakonec jsi si z šampionátu odvezl nejen singlové, ale i trojkové zlato.
Dva dny před turnajem mi trenér řekl, že nastoupím i ve trojkách. Jsem za to rád. Musím ale sportovně uznat, že hráči, kteří hráli v základu trojek, jsou lepší než já a zasloužili si být v základu.
A ta nečekaná trojková nominace nevznikla náhodou i tím, že jsi si tady v minulém rozhovoru postěžoval?
Tak to by mě také hodně zajímalo (…smích).
