S blížícím se termínem vrcholné akce čtyřletého cyklu, světového šampionátu mužů v Nymburce, se začíná spekulovat o tom, kdo převezme trenérskou taktovku po na šampionátu loučícím se Jiřímu Šmejkalovi. I když o loučení se přímo nejedná, po osmiletém působení u národního týmu (alespoň tedy toho mužského) se Šmejkal jen přesune do vysněné pozice šéftrenéra. Na jím uvolněné místo pak zasedne nový trenér. Nebo snad staronový? Nebo všechno bude jinak?
Nepochybně zásadním ovlivňujícím faktorem bude to, zda současný svazový prezident Kleník uhájí na volební Valné hromadě ČNS (2.12.) svou pozici. Není tajemstvím, že vztahy obou jsou velmi nadstandardní. Protože na svazový sekretariát nedorazil z hnutí žádný návrh na obsazení prezidentského postu jinou osobou, je velký předpoklad Kleníkova setrvání ve funkci. Šmejkalova vize se tak již brzy může naplnit.
Ohlasů na Šmejkalovu práci u národního týmu uslyšíme všude dost a nutno říci, že těch pozitivních s roky ubylo. Ano, nepochybně by na další Šmejkalovy aktivity bylo nahlíženo vstřícněji, kdyby se mohl ve své hlavní činnosti pochlubit dobrými výsledky, v českých poměrech rozuměj zlatými medailemi. Ty však více sbírají Slováci a české fanoušky to zlobí. Soustředění se výhradně na hlavní činnost, tj. tu ryze trenérskou, by bývalo mohlo otupit ostří kritiků. Také Šmejkalovo vyjadřování leckdy mnohé provokuje. Rčení o starém psovi a nových kouscích zde platí beze zbytku. Někdy příliš sebestředný trenér nedával moc prostoru k vyniknutí svým asistentům. A zmínky o nevyužívání dosavadní praxe s vypisováním výběrových řízení po určitém cyklu jsou už evrgrýnem, byť v tomto ohledu tuto věc nelze připisovat na vrub trenérovi.
Co však nelze Šmejkalovi upřít, je to, jak bravurně zvládl roli krizového manažera u národního týmu. Svou funkci převzal po souboji s třemi dalšími vyzyvateli, což není v české praxi vůbec málo. Co ho čeká, naplno poznal na diskotéce v rumunské Oradee v roce 2005 a tam poprvé ukázal svou sílu. Během dvou let dokázal eliminovat většinu dosavadních nešvarů, které reprezentační výběr sužovaly. Kritici namítnou, že schopně využil generační obměny, kterou si vyžádal přechod z dvoudopadového na jednodopadový druh hry. Ale zasvěcenci vědí, že tady opravdu se jedná o plody Šmejkalovy práce. Z reprezentace také zmizel do té doby viditelný klubismus. Šanci ukázat se dostalo na tři desítky hráčů, zdaleka více, než tomu bylo u Šmejkalových předchůdců. Najednou reprezentace získala přívětivou tvář, nejen k fanouškům, ale i třeba k médiím a partnerům.
Ke Šmejkalově smůle se trefil zrovna do doby, kdy největší rival, Slovensko, bylo schopno sestavit svou nejsilnější hráčskou generaci v historii, shodné platí pro Rumunsko a kdy také došlo k návratu jednodopadové hry. Hodnotit tedy zpětně Šmejkalovu práci znamená spojit dva rozdílné poločasy do jednoho. Osm let u jednoho týmu je nepochybně hodně dlouhá doba a to sebou nese mnoho úskalí. Nepochybně by Šmejkalovu roli a hlavně výhled do budoucna ulehčilo, pokud by se sám vzdal trenérské taktovky o dva roky dříve. Takto si totiž, pokud tedy nezažije silně pozlacenou rozlučku, zřejmě nadlouho zavřel cestu zpět na trenérskou lavičku, pokud by o ní ještě někdy stál. Otázka dne tedy zní, kdo že na Šmejkalem uvolněnou pozici. Prezident ČNS KAMIL KLENÍK už avizoval, že Výkonný výbor nechce dlouho čekat. „Ještě v prosinci, pokud se tedy po valné hromadě výrazně nezmění svazové vedení, bychom chtěli vyhlásit výběrové řízení na pozici trenéra národního týmu. Zatím pochopitelně není jasné, kdo že se o tuto pozici bude ucházet. Nějaké náznaky máme, podle toho, kdo se zajímal o podmínky výběrového řízení.“
Není překvapením, že mezi ně patří dvě nejvíce zmiňovaná jména představitelů nejmladší trenérské generace, Buddeuse a Guldy. Oba dva úspěšně vedli (Gulda stále vede) přední extraligové celky a oba už působili u národního týmu. Buddeus poslední dobou plnil roli asistenta mužského výběru a vyzkoušel si i post u rakouského výběru, Gulda zase v roli hlavního trenéra vedl juniorku. To vše nahrává tomu, že oba dva jsou velkými favority volby. Výběr jiného trenéra by byl hodně překvapivým. Hodně záleží i na tom, jaké podmínky se ve výběrovém řízení objeví. Doposud se například vždy dbalo na to, aby trenér mužského výběru souběžně nevykonával funkci u extraligového družstva. Také se může stát, že nakonec se u národního týmu objeví oba, jeden v roli hlavního trenéra, druhý jako asistent. Případně neúspěšný kandidát vezme zavděk juniorkou.
„Byť jsem se o věc předběžně zajímal, nejsem zatím definitivně rozhodnutý se výběrového řízení zúčastnit. Určitě jsem o tom dlouze přemýšlel, je to vrchol trenérské činnosti a láká mě to. Jako problém pro mě vidím to, že dosud se v podmínkách výběru dbalo na to, aby trenér národního týmu nevykonával souběžně funkci trenéra u některého extraligového týmu. Práce u ligového týmu je celoroční činnost, která je mi zatím bližší. Přece jen objíždět ligová utkání a sledovat hráče, hrající na pravidla, podle kterých se stejně vrcholné mezinárodní akce nehrají, není jednoduché. Na druhou stranu bych nechtěl, aby tento post dostal někdo jen proto, že se nikdo jiný nepřihlásí. Dnes existuje plno proškolených trenérů, ale nikomu se moc nechce trénovat. Pokud bych se rozhodl na trenéra národního týmu kandidovat a nakonec nebyl vybrán, nebral bych to jako osobní porážku. Dovedu si představit i práci u juniorské reprezentace či roli asistenta u mužského výběru. Byť pochopitelně ne u každého trenéra,“ poodhalil své záměry v této oblasti PETR GULDA.
„Ano, výběrového řízení na trenéra mužské reprezentace se zúčastním. Reprezentace mužů je určitě vrcholem pro každého trenéra a jsem připraven nést veškerou zodpovědnost s tím spojenou. Tím se však zatím nijak konkrétně nezabývám, uvidíme jak výběrové řízení dopadne. V případě nezvolení bych z toho žádnou tragedii určitě nedělal, nabídek na trénování jsem dostal několik, ale nejspíš bych si od nohejbalu nějakou tu sezónu odpočinul. Do role asistenta by se mi už asi moc nechtělo, prospěšné by to mohlo být snad jen v případě, že bychom byli naladěni na stejnou notu. O post trenéra juniorky se určitě ucházet nebudu, nejsem k tomu kompetentní, protože jsem se o mládež moc nezajímal a nemám potřebný přehled,“ vyjádřil se na stejné téma JAN BUDDEUS.
