(Praha) Polovina prosince a hlavní město republiky, to je v nohejbalu jasné spojení. Minimálně už od roku 1984. Tedy roku, ve kterém se konal první ročník dnes mezinárodního halového klání nejlepších mužských trojic, Poslední smeč PokerStars.net. Pražský turnaj je nejen sportovní, ale i společenskou akcí, na které se před Vánocemi přijdou pozdravit hráči, trenéři, funkcionáři, rozhodčí a vůbec všichni, co mají rádi nohejbal. Letos nechybělo moc (vlastně pouhé dva míče) a turnaj za 27 let své existence poznal sestavu, která jej vyhrála potřetí. Nakonec však skleněná trofej putuje do Modřic, zásluhou Pavla Kopa, Jakuba Mrákavy a Petra Topinky.
Jako každý turnaj, i Poslední smeč má svá specifika. Tím prvním je termín. Výkonnost borců v klidovém období je loterií a zejména prvoligové kluby berou turnaj velmi prestižně a jsou schopny věnovat mu trochu té přípravy. Extraligové kluby přece jen více ctí vymezení soutěžního ročníku na určité fáze. I pro reprezentanty to nebývá snadné, většinou už v prosinci melou z posledního. Protože letos se turnaj konal týden po mistrovství světa, byl velký předpoklad, že hodně borců si formu z šampionátu ještě podrží. Bezesporu největší bombou letošního ročníku ale bylo vyřazení slovenských světových šampiónů už v sobotních kvalifikačních bojích. Byť sestava Jána Brutovského a Patrika Peruna, hrající ve žlutých barvách Košic, tentokráte na postu nahrávače místo Martina Peruna mělo singlového šampióna Milana Ižola. Remíza s úřadujícími českými šampióny trojic z Modřic „B“ (Pospíšil, Müller, Rosenberk) není ničím vyjímečným, ale porážka od prvoligisty z Přerova a horko těžko výhra s dalším prvoligistou z Českých Budějovic, to byly příčiny, proč se Košičtí rozloučili tak brzy.
„Ještě se nám to zde nestalo. Nečekal jsem to. Tato sezóna byla extrémně dlouhá, po mistrovství světa jsme se nedokázali dostatečně zregenerovat. V naší hře bylo cítit, že je to takové ospalé. Nemělo to šťávu. Trápili jsme se, chyběl zápal. Navíc třeba Přerov, ač nehraje extraligu, hrál velmi dobře. Honza Pavelka je šikovný smečař, na extraligu bez problémů má. Také pole měli dobré. A zda nám chyběl Martin Perun? Určitě. Milan přece jen ve trojkách zase česká družstva tolik nezná, neví přesně, co hráči kopou. Ale i Milan toho letos má už plné kecky. Kdyby přece jen bylo mezi mistrovstvím světa a Poslední smečí trochu více času, tak se připravíme lépe,“ vysvětloval JÁN BRUTOVSKÝ nečekané selhání
Prvoligové sestavy se vůbec činily. Kromě výborně a bojovně hrající přerovské sestavy (Pavelka, O.Miklík, T.Miklík) o sobě dal vědět dnes už čerstvý nováček nejvyšší soutěže z Českého Brodu. Trojice ve složení Cibulka, Janík a Sýkora zaskočila v základní skupině jak Čakovice, tak Šacung „B“ a zejména obhajující karlovarskou formaci. Tři plichty rezultovaly postup do nedělních bojů, za Karlovými Vary. Ve druhé skupině se nic překvapivého nedělo, nahoru zamířila první sestava Šacungu a složená sestava Bar u Frigosů. Tři univerzálové z Čelákovic a béčko Karlových Varů, to byli postupující ze skupiny C. V déčku to zkosily Modřice „A“ a nahoru je doprovodil Vsetín „B“. Poslední „košickou“ skupinu nečekaně vyhrál zmíněný Přerov, druhé místo pak urvaly Modřice „B“.
Nedělní čtvrtfinálové skupiny Milana Svobody a Antonína Srpa nabídly vyrovnané souboje i velmi rozdílné výsledky. Obecně se urodilo hodně remíz, některé ale hodně divoké. Co třeba ta, kdy obhájci z Karlových Varů vyškolili v prvním setu čelákovicko-šacungsko-žďárskou složeninu Bar u Frigosů 10:4, leč nakonec z toho ještě byla záporná remíza (druhý set 3:10). Každopádně skupina Milana Svobody působila bez předpokládané košické účasti hratelněji. Nedařilo se v ní Vsetínu „B“, kde kuriozitou byl duplicitní start (řídícím orgánem posvěcený) Lumíra Gebela, který předchozí den hrál v jiné vsetínské sestavě. Čelákovičtí univerzálové Flekač, Vedral, Frank a alternující Doucek už na vysoké smečaře neměli a skončili ve skupině na čtvrté příčce. O příčku výše zůstal Přerov, který třikrát remizoval. Právě remíza s Přerovem stála první postupovou příčku Bar u Frigosů, ale i ze druhé se do semifinále pochopitelně šlo. Z čela skupiny šel do semifinále obhájce. V Srpově skupině už kouzlo Českého Brodu vyprchalo a jeden bod stačil pouze na poslední příčku. O bod více a příčku výše stálo béčko Karlových Varů (J.Medek, Bíbr, Chytra), ve kterém v posledním zápase naskočil i exprezident ČNS a současný karlovarský trenér Gerhard Knop. O jeden míč lepší vzájemná remíza rozhodla souboj pětibodových Šacungu „A“ a Modřic „B“. Prvně uvedený tým zamířil do semifinále, Modřice však také. Avšak ne béčko, ale první sestava, která kromě derby neztratila ani set.
Skupinový systém byl u konce, čekaly poslední čtyři zápasy o medaile. V prvním semifinále Karlovy Vary „A“ zdolaly Šacung „A“ a příběh o třetím triumfu doznal předposlední díl. Druhé semifinále a v něm Modřice „A“ přehrály Bar u Frigosů. Ten neuspěl ani v boji o bronz, patří Šacungu. „Už jsme si to v této sestavě zkusili loni a čtyřka nám o kousek utekla. Letos to bylo o něco lepší. Měli jsme přiznivé rozlosování a využili ho. Do čtyřky jsme se tentokrát dostali, tam už ale přišly dvě porážky. Ani nevím, proč už to pak nešlo. Asi možná tím, že všechny tři další mančafty v semifinále byly sehrané klubové sestavy. To se projeví v klíčových momentech, hlavně v mezihře. Je to ale lepší, než loni,“ řekl nejzkušenější hráč složené „barové“ trojice, FRANTIŠEK KALAS.
„Cesta do semifinále? Výsledkově snadná, herně náročná, psychicky vyčerpávající. Chybělo málo a s dobře hrajícím Českým Brodem jsme ztratili druhý set a museli se strachovat o postup ze čtvrtfinálové skupiny. V posledním zápase s Modřicemi se rozhodovalo o tom, kdo postoupí do semifinále z prvního místa. Tam nás deklasoval svými útoky Pavel Kop. Semifinále se zpočátku vyvíjelo dost nervózně, nenašli jsme správný rytmus a nezměnili taktiku. Ve druhém setu jsme vedli 9:8, ale při nedohodě v obraně a následném útoku jsme nedokázali proměnit setbol. V zápase o třetí místo se ukázalo, že jsme se z porážky vzpamatovali dříve. Výborně se v útoku prosazoval tvrdými údery Jirka Holub. Pomýšleli jsme dnes sice výše, ale alespoň že je medaile,“ přiznal smečař Šacungu JIŘÍ DOUBRAVA.
Finále po výhře obhájců v prvním setu spělo k dokonání obhajoby, ale dva faktory na straně Modřic rozhodly o tom, že vše bude jinak. Především se zlepšila modřická obrana a také se ukázalo, že nikdy není mít na škodu druhého smečaře. Šlo se tak do zkráceného třetího setu. Tam Karlovarští v úplném závěru vyrobili dvě chyby a modřický ukončovatel Kop se nemýlil. Stejně jako žádnému jinému předtím, ani Karlovým Varům tak nebylo dopřáno třetí vítězství v řadě.
„Měli jsme lehký los v dnešní skupině, když již včera vypadl jeden z favoritů, Košice. Pro nás to bylo lehčí, protože Košice by se asi druhý den už rozehrály a předvedly jiný výkon, než včera. Na druhou stranu jsme třeba moc nevěděli, co čekat od Přerova. Kromě divokého zápasu s Barem u Frigosů to všechno šlo podle plánu. V pohodě jsme šli z prvního místa. Semifinále se Šacungem bylo bitvou, rozhodlo pár míčů. Ve finále jsme si už hodně věřili, fungovala nám obrana i útok. Potvrdilo se to v prvním vyhraném setu, byl bez chyb. I ve druhém setu se mi dařilo na bloku eliminovat Pavla Kopa, kluci ho v poli chytali. Jenže Kuba Mrákava se zapojil do útoku, udělal dva body a nastartoval jejich hru. Třetí set se to tahalo, za stavu 8:8 jsem zahrál svůj tradiční úder dlouhou ránu přes blok, pár centimetrů do autu. Pak mě za 8:9 Pavel Kop zavřel a když to Jirka ještě zachránil, tak po skrumáži to Kop zakončil. Hodně mě to mrzí, byli jsme blízko. Mohli jsme vyhrát potřetí. Těsná prohra ve finále, je mi to asi letos souzeno. Za náš dobrý výkon jsem rád, výsledek bolí,“ smutně konstatoval JAN VANKE, karlovarský smečař.
O poznání lépe se hovořilo JAKUBOVI MRÁKAVOVI, druhému smečaři a polaři vítězné sestavy Modřic. „Celý turnaj jsme odehráli v pohodě, užívali jsme si to. Jedinou krizi jsme měli proti Českému Brodu, tam jsme ztratili set. Finále s Karlovými Vary nám vyšlo takticky. Po prvním prohraném setu se nám v tom druhém začalo dařit v poli, Pavel se na síti rozútočil a díky tomu jsme vyhráli. Ve třetím setu rozhodla jedna chyba Honzy Vankeho na konci setu.“
Konečné pořadí turnaje:
1. TJ Sokol SDS Exmost Modřice „A“ (Kop, Mrákava, Topinka)
2. SK Liapor Witte Karlovy Vary „A“ (Vanke, Dvořák, Kokštein, M.Medek)
3. SK Šacung ČNES Benešov 1947 „A“ (Doubrava, Holub, Stejskal)
4. Bar u Frigosů (Spilka, Kalas, Hron)
Fotogalerie:
{gallery}regiony/galerie_psmec2012{/gallery}
