Divák. Bojem o přízeň diváka zašťiťují své snahy jak kluby, tak i svazové orgány. Právě ale úsilí těch druhých se jeví spíše schizofrenním. Proč? Na jedné straně se svazové orgány (jak republikové, tak i regionální) snaží divákům vyjít vstříc realizací různých opatření, na druhé však dlouhé roky nejsou schopny odstranit základní a největší problém, termínovou kolizi utkání. Ani letošní soutěžní ročník nic revolučního v této oblasti nepřinese.
Nohejbalový diváku, stojíme o tebe. Tak konstatuje celý ČNS a dokládá to třeba činností v oblasti zpřísnění nároků na vybavení nohejbalových areálů a dalšími zrealizovanými opatřeními (jmenovky na dresech, moderování utkání, vložené prvky do utkání, zkrácení doby trvání utkání, hlášení výsledků, pravidlové změny). Ale stačí to? Pomiňme teď i samotnou propagaci a zaměřme se na věc, která zásadním způsobem ovlivňuje návštěvnost nohejbalových podniků. Termínové kolize. Je to už taková nohejbalová klasika. Nádherné slunečné počasí a nohejbalový fajnšmekr se chystá strávit celý víkend návštěvou ligových utkání. Při pohledu na termínovou listinu však znejistí. On už vlastně znejistí tím, že žádný ucelený přehled oficiálních (natož dohromady s neoficiálními) akcí na jediném místě vlastně neexistuje. A tak se musí proklikat a porovnat množstvím dílčích termínovém a rozlosování, než dojde ke kýženému výsledku.
Jenže tím komplikace zdaleka nekončí, právě naopak. Dva poměrně blízké kluby zahajují svá utkání ve shodný čas. Takže následuje dilema, které ze dvou utkání zvolit. Co na tom, že příští týden zase hrají oba kluby venku. Tak nic, něco si přece vybereme a pak se půjdeme podívat na jiné utkání jiné soutěže. Ale ouha, moc na výběr není. Vše je totiž nepochopitelně nakumulováno do sobotních časů. V neděli tak zmlsaný divák musí vzít zavděk čtyřmi (v celé republice!) utkáními dorostenecké ligy nebo navštívit „vysoce atraktivní“ utkání krajských mládežnických soutěží. Ten nejméně odbytný pak v termínovce objeví některý v neděli výjimečně hraný druholigový duel mužů nebo i první ligy žen.
Tento problém se netýká ale jen diváků, ale i rozhodčích. „Z 224 utkání základní části ligových soutěží mužů jich podle rozlosování v roce 2010 bylo 190 (85%) hráno v sobotu, 34 (15%) v neděli nebo jiný den. Z 56 utkání základní části dorostenecké ligy jich podle rozlosování v roce 2010 bylo 0 (0%) hráno v sobotu, 56 (100%) v neděli. Ze 42 utkání základní části 1. ligy žen jich podle rozlosování v roce 2010 bylo 40 (95%) hráno v sobotu, 2 (5%) v neděli. Celkově tak z 322 utkání ligových soutěží jich podle rozlosování v roce 2010 bylo 230 (71%) hráno v sobotu, 92 (29%) v neděli nebo jiný den. V sobotu tak rozhodovalo utkání celkem 400 rozhodčích, v neděli nebo jiný den pak 182 rozhodčích. Tato nevyváženost způsobuje velké nároky na zajištění dostatečného počtu rozhodčích pro sobotní utkání,“ dočteme se v loňském zápisu z jednání republikové KTR ČNS.
Disproporce mezi vytížeností obou možných hracích dnů vyniknou ještě více, pokud připočteme krajské a okresní mužské soutěže. Většina jich je hrána právě zase v sobotu. Odborný odhad rozdělení hracích dní hovoří o min. 85% utkání, hraných v sobotu. Vezmeme-li v úvahu ještě fakt, že obec nohejbalových diváků tvoří především sami nohejbalisté, vesměs hráči regionálních soutěží, je problém na světě. Proč ale svazové orgány na všech úrovních nejsou ochotny tento dost závažný problém řešit? Možných důvodů je více. Je tím hlavním snad malá komunikační provázanost mezi republikovými a regionálními orgány ČNS? Je důvodem pohodlnost orgánů nestavit zájmy celého nohejbalu nad zájmy lokální a klubové? Vždyť proč si ještě proti sobě poštvávat hráče a klubové činovníky, kteří chtějí mít volnou neděli, že? Jsou důvodem termíny mládežnických soutěží, kterých však je výrazně méně, než těch dospělých a jejichž zastupující činovníci se v nedávné minulosti doslova snažili vydupat exkluzivitu nedělního hracího dne bez ohledů na zájmy ostatních hráčských skupin i některé svazové zájmy? Nebo snad hlavní roli hrají další aspekty, jako třeba neexistence ucelené koncepce?
„Při tvorbě termínového kalendáře a hlavně rozlosování republikových soutěží vycházíme prioritně z přání jednotlivých klubů. Rozpis umožňuje zvolit si hracím dnem jak sobotu, tak neděli. Korekce z naší strany přichází pouze u klubů s družstvu mužů, které zároveň hrají i dorosteneckou ligu. Tam jejich utkání venku směřujeme na sobotu, byť by soupeř měl za hrací den v přihlášce do soutěže zvolenu neděli. Nevyvážeností hracích dnů jsme se zabývali, ale zejména ve vztahu k zajištění dostatečného počtu rozhodčích. Z hlediska diváckého jsme to neřešili. Je to velmi složité, protože v neděli se zase hrají utkání jiných sportů, především fotbalu. Myslím si, že nohejbalový fanoušek si vždycky na utkání cestu najde,“ uvedl předseda celorepublikové STK ČNS IVAN KRÁLÍK.
Jak by takový divácky vstřícnější model hracího rozložení mohl vypadat? Třeba tak, že sobota by byla určena jako hrací den buď extralize mužů, nebo 1. a 2. lize mužů a neděle tedy opačně. Ostatně v minulosti se už v neděli na extraligu, jako na vyvrcholení celého víkendu, chodilo. Mládežnické soutěže by svůj nedělní termín mohly mít zachovány. Ženské soutěže reprezentují tak malý okruh soutěží, že je jich hrací den je v tomto ohledu marginálií. Nohejbalový diváku, stojíme o tebe. Ale kromě tohoto konstatování jde činnost i nečinnost orgánů ČNS na všech úrovních spíše proti tomuto. V letošním roce žádnou nápravu, co by stála za zmínku, nečekej. Bude snad rok 2013 v tomto ohledu pro tebe vstřícnější?
