Nejkulatější výročí, kterého se většina z nás dožije. To je meta půlstoletí, tedy 50 let. A kdo je tím oslavencem? Přece Český nohejbalový svaz (*29.5.1971)! Právě v rámci tohoto jubilea vám přinášíme seriál celkem 50 článků, mapujících hlavní činnosti a prvky, které utvářely nebo dodnes utvářejí Český nohejbalový svaz. V dalším článku se podíváme na soutěže, které překračují běžný rámec nohejbalových soutěží. Jsou to všesportovní soutěže, které obsahují i nohejbal.
Nohejbalisté si užívají své nohejbalové soutěže. Ale protože nohejbal je především kolektivním sportem, určitě jsou potěšeni, pokud mohou změřit své síly v rámci ještě většího kolektivu. Tak jako existují všem kvalifikovaným sportovcům otevřené Olympijské hry, Světové hry či např. kontinentální všesportovní svátky, existují i národní všesportovní soutěže.
Hráči nohejbalu se již více než desetiletí účastní Českých akademických her (ČAH). Jsou multisportovní vysokoškolskou akcí, pořádanou každý rok vybranou českou vysokou školou v letním období, kdy se na těchto hrách soutěží v mnoha sportovních odvětvích o tituly akademických mistrů ČR. Tato česká univerziáda je setkáním akademických sportovců z celé republiky v jednom městě, kdy v průběhu jednoho týdne probíhají sportovní soutěže doplněné řadou doprovodných kulturních akcí.
První ročník Českých akademických her (ČAH) se odehrál roku 2002, pořadatelem bylo Vysoké učení technické v Brně. Kromě olympijských či jiných velkých sportů se v jejich programu ale objevily i např. florbal nebo korfbal. Další ročníky se konaly v Ostravě (2003), Praze (2004, 2010-11, 2013, 2017), Olomouci (2005, 2015, 2021), Brně (2006, 2008, 2012, 2018-19), Liberci (2007, 2014), Plzni (2009) a Pardubicích (2016).
Postupem let se nabídka sportů rozšiřovala, ale nohejbal stále nikde. Až teprve na sedmý pokus to vyšlo a v roce 2008 se v Brně už představil i nohejbal. Hrálo se v hale ÚTVS VFU Brno, první den dvojice, druhý den trojice. A že se nejednalo jen o nějaký meziškolní pouťák, dokazují i jména jako Makara, O. Vít, Flaks, Müller, Mrákava, Doubrava, Pavelka.
Organizátorem soutěže, ředitelem soutěže a zároveň i jejím účastníkem při premiérové účasti nohejbalu na 7. českých akademických hrách v Brně byl i student Vysokého učení technického v Brně MICHAL HODINKA (*1984).
„Na začátku byl fakt, že existují akademické hry a nohejbal na nich chybí. Přitom pro to nebyl důvod a přišlo mi to škoda. Věděl jsem, že také na naší univerzitě jsou dobří nohejbalisté, jmenovitě třeba Honza Pavelka, Petr a Martin Müllerové, Lukáš Novotný. Pak jsem si ověřil, že i na dalších vysokých školách jsou kvalitní hráči, kteří by si rádi v rámci akademických her zahráli. Které sporty budou v programu, rozhoduje univerzita, která je určena jako pořadatel. Domluvil jsem se na Centru sportovních aktivit na VUT Brno. Nic zařazení nohejbalu nebránilo, ale zároveň jsme se museli o všechno postarat sami. Oni nám ale zajistili proplacení vybavení, rozhodčích a dalšího. Pomohli nám i z nohejbalového svazu. Vyslali k nám řídícího činovníka, který spolu s našimi místními rozhodčími zajistil organizaci turnaje na místě. Zajímavostí bylo, že jedním z rozhodčích byl reprezentant Radek Pelikán. Co mě překvapilo, byla kvalita hry. Čekal jsem úroveň takového lepšího krajského přeboru, ale nakonec to bylo úplně jinde. Stačí se podívat na výsledkovku, v předních sestavách najdeme vždy nejméně jednoho extraligového hráče. Dobře jsem si zahrál i já. Díky tomu, že jsem sice byl ředitel akce, ale o řízení akce se postarali rozhodčí, jsem se mohl plně věnovat hře. Po turnaji se předaly v hale ceny, výsledky se předaly pořadateli akademických her a bylo po akci.“
Nohejbalistům se na ČAH zalíbilo a o titul akademického mistra ČR se do roku 2018 (Praha) utkávali každoročně v kolektivu se sportovci ostatních kolektivních a individuálních sportovních odvětví. V dalším ročníku ČAH, konaném v Brně, ale už nohejbal chyběl. Zavděk tak musel vzít pouze akademickým mistrovstvím ČR, tedy dalším (monosportovním) druhem soutěží, organizovaným ČAUS. I na dalších ročnících se už nohejbalisté nemohli těšit z prostředí všesportovní události.
U zrodu měření sil vysokoškolských nohejbalistů stál PETR FILIP (*1960), mj. předseda Komise nohejbalu ČAUS.
Pane Filipe, kdy jste se vůbec dostal k nohejbalu?
Bylo to tuším v roce 1979. Tento sport se mi líbil a začal jsem ho hrát. Nejdříve na okresní, pak jeden čas i na krajské úrovni. Jenže pak se kraj rozpadl a zůstaly jen okresy. V roce 1998 jsem začal pracovat na Univerzitě Pardubice a začal se nohejbalu věnovat jako činovník.
Jak se vám podařilo nohejbal ukotvit do struktury Českých akademických her?
Náš tehdejší vedoucí katedry Tomáš Macas věděl, že se nohejbalu aktivně věnuji a že nohejbal není v programu akademických her. Navrhl mi proto zřízení komise nohejbalu při ČAUS. Ani nebyla žádná kritéria pro zařazení. Myslím, že to byl rok 2006 nebo 2007. Do komise se mi přihlásili další lidi z vysokých škol, ale stejně většina práce zůstala na mně. Proto jsem pak do komise kooptoval ještě Honzu Krestu.
V roce 2008 se už na Českých akademických hrách v Brně nohejbal hrál.
O tom, které sporty se v rámci akademických her budou hrát, rozhoduje pořadatel. Komise ČAUS ale tomu může dost napomoci. První nohejbal na Akademičkách v Brně byla povedená akce. Byl jsem tam osobně, takže mohu hodnotit. Hrálo se v hale, řídili to nohejbalisté, a to nejen studenti, ale i zkušení rozhodčí. Neměl jsem výhrady. Ty jsem naopak měl v Brně o čtyři roky později. Ti, co to tam organizovali, nebyli nohejbalisté, ale fotbalisté nebo hokejisté a moc s naší komisí nespolupracovali. Hrálo se hodně nestandardním umělém povrchu s velkým odskokem, na síti chyběly podpěrné tyčky. Vzpomínám si, jak je pak řezali ze staré hokejky. Rozhodčí byli z řad studentů a evidentně o nohejbalu neměli velké povědomí. I losování nebylo na úrovni, protože neznali hráče, kdo jakou soutěž hraje. Když se pak akce hodnotila na ČAUS, byl z toho trochu humbuk, aby se to nedělalo tak spartánsky.
Jak se účast nohejbalu na akademických hrách vyvíjela dál?
Na dalších akademických hrách v Plzni v roce 2009 už to všechno kolem pořadatelství bylo lepší. O rok později v Praze už s námi spolupracoval ČNS a akce měla i jeho podporu, což bylo znát. Moc se nepovedly Hry v roce 2013 v Praze, kde je pořádalo FTVS. Ti nebyli schopni nohejbal vůbec uspořádat, protože neměli lidi. Já jako předseda Komise nohejbalu ČAUS a Oskar Kopáček od nás z pardubického Dynama jsme to museli vzít za pořadatele, aby se to vůbec uskutečnilo. Jenže poslední tři roky se už nohejbal v rámci akademických her nehrál. Nepodařilo se jej prosadit u jednotlivých pořadatelů. Nechtěli jsme se s tím smířit a s pověřením ČAUS jsme místo toho v Pardubicích jako Dynamo společně uspořádali samostatné akademické mistrovství ČR. Některé sporty to tak mají, že si svou soutěž dělají separátně.
Přesto, právě společná všesportovní soutěž je asi nejen pro účastníky atraktivnější formát?
I na naší škole vidím, že existuje tlak od hráčů, aby mohli na akademických hrách reprezentovat.
50 let… Co popřejete oslavenci?
Abychom se stále dál drželi v mezinárodním měřítku na špičce. Aby hodně dobrých nohejbalistů chodilo studovat vysoké školy a mohlo se měřit na akademických hrách. A samozřejmě, aby byl obecně dostatek mládeže, protože to je podhoubí nohejbalu.
