Palubovka pražské UNYP arény již po víkendové smršti nohejbalu vychladla a s ní i částečně emoce jednotlivých účastníků. Vyzpovídali jsme trenéry obou dorosteneckých účastníků posledního utkání letošního ročníku BDL.
Michale, gratulujeme k stříbrným medailím a druhé pozici v letošním ročníku BDL. Dny plynou a emoce již trochu opadly. Jak tedy hodnotíš tento úspěch svého týmu?
Bohužel stříbrné medaile i s odstupem několika dní jako úspěch neberu. Jednoznačným cílem bylo zlato, ale bohužel tomu náš výkon ve finále neodpovídal. Někteří naši hráči zaostali za svým standardem, ale za špatný výsledek nese pochopitelně zodpovědnost trenér.
Můžeš nám trochu vaši cestu do superfinále popsat?
Ve čtvrtfinále jsme se střetli s Českými Budějovicemi a v semifinále s Radomyšlí. Všechna utkání jsme s rezervou zvládli, ale zaznamenali jsme dílčí prohry ve trojicích a druhé dvojici proti hlavním sestavám soupeřů.
Proběhla nějaká speciální příprava na vašeho finálového soupeře, kterého dobře znáte?
Soustředili jsme spíše na naše slabiny, než na soupeře. Snažili jsme se pracovat na všech disciplínách, leč jsme bohužel měli problém se z mnoha důvodů scházet na trénincích. Možná i tento faktor, včetně nedostatku kvalitního sparingu v našem malém klubu, se ve finále projevil.
Jako předseda komise mládeže – jak vnímáš úroveň hry superfinálového utkání?
Když se oprostím od klubového pohledu, tak se mi hra dorostenců i s ohledem na jejich věk velmi líbila. Je nutné zmínit, že žádný z aktérů finále věkově nepřechází do mužů, tudíž se kvalita hry může u všech hráčů ještě zvýšit. Samozřejmě se objevily i laciné chyby, ale to bylo vidět i u žen a mužů.
Jak jsi ty sám na sobě vnímal atmosféru a tlak jediného superfinálového zápasu? A jak jsi jej cítil ze svých svěřenců?
Myslím, že přehnaný tlak jsme z atmosféry superfinále neměli. Spíše jsme byli možná až příliš přemotivovaní, z čehož pak pramenily některé chyby.
Jaké jsou vyhlídky a plány v týmu na příští sezónu. Bylo superfinále pro kluky tou správnou metou a motivací do dalšího trénování?
Část našeho dorosteneckého kádru nastupovala letos v Holicích v II. lize mužů. Povedl se postup do I. ligy, a podstatné bude hrát důstojnou roli v této soutěži, což si pochopitelně vyžádá výkonnostní posun. Pevně doufám, že prohra v superfinále bude motivací do dalšího trénování. Věřím, že ani kluky už sbírat stříbrné medaile nebaví. Co na tom, že několikrát rozhoduje o výsledku jediný míč za stavu 9:9, když předtím vyprodukujeme X nevynucených chyb. Pokud chceme po loňském bronzu a letošním stříbru získat v dorostenecké lize zlato, tak musíme přistoupit zodpovědněji k tréninku i individuálním činnostem.
Bylo něco nebo někdo, kdo tě v letošním ročníku BDL zaujal?
Nejvíce mě překvapil asi tým ze Stříbra, který i bez svého lídra Lukáše Tolara dokázal přehrát Čelákovice. Nevěřil bych, že budou kluci schopni takovou ztrátu nahradit a oni vybojovali bronz.
Mirku, gratulujeme ke zlatým medailím a obhajobě prvenství v letošním ročníku BDL. Dny plynou a emoce již trochu opadly. Jak tedy i s drobným odstupem hodnotíš tento úspěch svého týmu?
Tím, že se jednalo o obhajobu loňského titulu očekával se od nás lepší výkon než loni, kdy jsme ,doufám, příjemně překvapili. Bez Tomáše Brennera a Davida Dvořáka jsme byli bez typického blokaře a v lehčím oslabení. Jsem velice rád, že i letos jsme to zvládli. Tohoto úspěchu si velmi cením.
Můžeš nám trochu vaši cestu do superfinále popsat?
Cesta do superfinále nás příliš neprověřila. Řeporyje jsme doma porazili 4:0 a venku 4:1. Stříbro také nepředvedlo příliš dobrý výkon a porazili jsme ho v obou případech výrazně 4:0 a 4:0.
Proběhla nějaká speciální příprava na vašeho finálového soupeře?
Příprava na superfinále byla těžká, protože nás právě předchozí zápasy příliš neprověřily. Připravovali jsme se přímo na dané hráče a herní situace. Díky součinnosti hráčů mužského A týmu jsme trénovali obranu proti určitým hráčům, nácvik hry bez bloku a údery útočících hráčů.
Jako trenér věnující se dlouhodobě mládeži – jak vnímáš úroveň hry superfinále utkání?
Tým Pekla měl vyšší úroveň než loňský soupeř a to z důvodu, že výkonnost týmu byla rozprostřena do více hráčů nežli loni ,kde byla pouze v osobě Filipa Hokra. Na toho jsme se také individuálně připravovali.
Jak jsi ty sám na sobě vnímal atmosféru a tlak jediného superfinálového zápasu? A jak jsi jej cítil
ze svých svěřenců?
Do zápasu jsme šli s velkým respektem. Klukům jsem věřil a snažil se je maximálně podpořit a zbavit tlaku.
Jaké jsou vyhlídky a plány v týmu na příští sezónu? Bylo další superfinále pro kluky pořád tou správnou metou a motivací do dalšího trénování?
V příštím roce bychom se opět rádi probojovali do finále a zvítězili. Výhra ve finále je vždy dobrou motivací pro další sezónu.
Bylo něco nebo někdo, kdo tě v letošním ročníku BDL zaujal?
Rozhodně nechci, ať to působí nějak nabubřele. Ale především mí svěřenci a jejich úspěch mě v tomto ročníku moc potěšil a rozhodně bych chtěl klukům poděkovat za jejich poctivou přípravu a celoroční práci.
Děkujeme Mirku
