Po odehrání většiny utkání nového modelu Botas dorostenecké ligy jsem se rozhodl s nohejbalovou veřejností podělit o své postřehy. Mým cílem je, aby soutěž byla ekonomicky únosná a kvalitativně lepší než její současný model. Přidávám i několik připomínek k formě mužských ligových soutěží
Nejdříve malé shrnutí současného stavu. Botas dorosteneckou ligu hraje devět družstev s tím, že oddíl Českých Budějovic má v jedné soutěži dva týmy. To je podle mého názoru v rozporu se Soutěžním řádem. V jednom dnu sehrají soupeři s Jihočechy dvojutkání. V praxi to znamená, že nejlepší hráč soupeřova týmu odehraje v několika hodinách deset zápasů, tedy minimálně 20 setů. Jednoznačně to znamená přetěžování tohoto hráče a zvýhodnění obou družstev Dynama České Budějovice.
V soutěži startují celky prakticky z celé republiky – od Karlových Varů až po Prostějov. Svým způsobem je štěstí, že se nepřihlásila ještě třeba Aš nebo Valašské Meziříčí. Družstva mají velmi rozdílnou výkonnost a je podle mého názoru škoda, že Výkonný výbor nepřistoupil na můj návrh, aby po ukončení první části soutěže byly týmy podle výsledků rozděleny na dvě poloviny, v jejichž rámci by se odehrály odvetné duely. Teď musí nejlepší a nejhorší celky při utkáních mezi sebou trpět, neboť taková měření sil nepřinesou nikomu nic pozitivního. A to nemluvím o ekonomické stránce, protože každý oddíl – a ČNS rovněž – stojí financování systému značné peníze, přičemž výsledek není takový, jaký by měl být.
Oč jednodušší situaci mají oddíly, které plní povinnost mládeže účastí svého mládežnického celku v krajské soutěži? Ta představuje řádově účast na několika málo turnajích mnohdy mizivé úrovně, ale finančně téměř „za hubičku“. Kladu si otázku, zda tyto krajské soutěže vůbec probíhají, kteří hráči se jich účastní, jak tito hráči trénují nohejbal, kdo je trénuje a podobně. Jaká je tedy skutečná výhoda oddílů, které se nebály a přihlásily svá družstva do dorostenecké soutěže?
Proto, aby se tato situace neopakovala, navrhuji následující opatření s vírou, že jak Komise mládeže, tak i Výkonný výbor se budou mým návrhem v dostatečném předstihu zabývat.
Navrhuji, aby nejpozději do konce roku, tedy 31.12.2015, byla stanovena předběžná uzávěrka přihlášek družstev do dorostenecké ligy s tím, že úhrada startovného bude provedena až po řádné přihlášce do 31.1.2016. Na základě došlých předběžných přihlášek stanoví nejpozději 15.1.2016 VV ČNS závazný systém dorostenecké ligy, podle kterého se soutěž bude hrát. Toto opatření navrhuji z důvodu, aby oddíly, které podaly předběžnou přihlášku, ji mohly korigovat podle toho, zda návrh systému bude pro ně ekonomicky únosný a zároveň, zda systém zaručí herní posun jejich družstva. Osobně bych si představoval spíše dvě skupiny rozdělené zhruba podle vzdáleností a částečně podle výkonnosti s následným play-off nejlepších dvou týmů v každé skupině.
Co se týká současného bodového systému, navrhuji za výhru 6:1 a 7:0 udělit vítěznému týmu tři body a poraženému nula bodů, za výhru 5:2 vítěznému celku dva body a poraženému nula bodů, za výsledek 4:3 si pak soupeři rozdělí dva a jeden bod. Při jiné variantě mého návrhu a dosažení šestého bodu bych celé střetnutí ukončil, neboť body jsou rozděleny a závěrečný zápas se již jen dohrává a má z celého utkání nejhorší úroveň.
Myslím si, že v oblasti mládeže mám dostatečné zkušenosti, které mě vedou ke zmiňovanému návrhu, který samozřejmě nemusí být konečný, ale může sloužit jako určitá pracovní verze.
Ve druhé části svého příspěvku se dotknu mužských ligových soutěží. Nechápu, že si do dnešního dne ještě nikdo nestěžoval na naprosto nespravedlivý způsob závěrečných play-off a play-out. Za oddíl TJ Sokol I Prostějov budu v tomto směru podávat při následující VH ČNS návrh na změnu.
Ve druhé lize systém považuji za správný, neboť nejlepší dva týmy z každé skupiny hrají play-off na dvě vítězná utkání s celky z druhé skupiny o postup do první ligy. Poslední dva celky hrají podobným způsobem play-out o setrvání v soutěži. Družstva, jež skončí po základní části na třetím až šestém místě mají díky uhrání potřebného počtu bodů zasloužený klid a zajištěnou účast i pro další ročník. Oproti tomu v extralize a první lize hrají vždy první čtyři týmy play-off o mistra, resp. o účast v extralize a další kvarteto celků pak play-out o setrvání v dané soutěži. Toto považuji, a určitě nejsem sám, za naprosto nespravedlivé. Stačí, aby se před play-out zranil nebo onemocněl klíčový hráč družstva a body, které celek v průběhu sezony pracně získal, jsou mu prakticky k ničemu. Takto oslabený tým mnohdy play-out nezvládne, a to může kromě sestupu znamenat i ukončení činnosti a rozpad jinak třeba kvalitního a perspektivního celku.
Navíc je zde ještě jedna absurdita našeho systému, a to letní přestupní termín. Během něj se mohou týmy na baráž výrazně posilnit a do play-off nebo play-out tak nastupuje jiné družstvo, než které se předvedlo v základní části. Nohejbal bohužel není – a hned tak nebude – jako hokej, basketbal, volejbal a jiné velké sporty, kde jsou při utkáních play-off a play-out vyprodané haly a hraje se takzvaně na krev. V hledišti jsou tady většinou jen rodinní příslušníci a pár kamarádů, někde v lepším případě desítky diváků. Nohejbal všichni hrajeme proto, že jej máme rádi a to i bez finančního ohodnocení, proto bychom neměli stavět různé umělé překážky sobě a našemu sportu jako takovému. Současnou situaci jsem konzultoval s několika trenéry těchto soutěží, kteří mně většinou v mém návrhu podporovali.
Do další práce přeji všem, kteří aktivně pracují pro rozvoj nohejbalu v naší republice mnoho zdaru a lepších rozhodnutí, než tomu bylo v letošním a předcházejících létech.
