(Praha) Konečně se dočkal! Stal se vítězem a ne jen tuctovým. Dokázal totiž narušit čtyřletou dominanci modřického Bubniaka a i když letos si na nějaké zlato na rozdíl od loňska nesáhl, o moc lépe na tom nebyli ani jeho největší soupeři. Z českého pohledu nikterak výrazný rok má jako každý předchozí svého krále. Stal se jím JAKUB MRÁKAVA z pražské Avia Čakovice.
Jakube, jsi čerstvý držitel ocenění Nohejbalista roku v té nejcennější kategorii. Jaký to byl pocit stát na pódiu jako vítěz?
Po pravdě jsem si myslel, že obsadím třetí nebo druhé místo, jelikož moje statistiky v dlouhodobé soutěži nebyly tak výborné, jako u kluků z Modřic. Pocit při předání ocenění to byl opravdu nádherný.
Letos se to očekávalo hodně vyrovnané. Nakonec jsi vyhrál o 169 bodů, což představuje rozdíl nějakých 16 procent. Byl o tolik Mrákava lepší Pelikána?
Mám-li to brát za celou nohejbalovou sezónu, tak v některých momentech byl Radek jednoznačně nejlepší. Mám na mysli například letní turnaje, kde Radek ukázal, jak výborným nohejbalistou je. Podle mého názoru, kdybychom na ME vyhráli ve dvojicích nebo trojicích zlato, zaostával bych nejspíše já za modřickou dvojicí. Bohužel se nám to nepovedlo, takže to záleželo na nohejbalových odbornících.
Pojďme shrnout cestu k vítězství v anketě. První polovina ligové soutěže váš čakovický tým nezastihla v optimální formě. Pak ale ve druhé polovině nastal zlom a přišla vítězná šňůra. Co to odstartovalo?
Zlomovým momentem bylo dvojkolo v květnu, kdy jsme na státní svátek dostali výprask od Modřic. Tak jsme si řekli, že takto to dál nejde, že se musíme více snažit a nečekat, že nám soupeř body odevzdá sám. Po výprasku jsme porazili Šacung a od té doby jsme se vezli na vítězné vlně.
V play-off jste se po šesti letech protlačili do finále extraligy. Hlasy z tábora soupeřů v semifinále i finále vyjadřovaly obavy především z tvé osoby. Cítil jsi, že máš formu a dostatečný respekt soupeře?
Já se v podzimní části cítil herně velice dobře. Zejména to bylo tím, že nám fungovaly sestavy, které trenér Jiří Suchý starší určil pro play-off. Myslím si, že respekt soupeřů byl kvůli celému mančaftu a ne jen konkrétně z mé osoby.
V lize jsi nakonec disponoval až dvanáctou nejlepší bilancí. Reálná forma pro klíčové chvíle tomu však neodpovídala. Myslíš, že důvěra odborníků se zrodila především z tvého výborného načasování formy?
Je to přeci jen dlouhodobá část, takže forma může gradovat. Já jsem strašně rád, že má forma gradovala právě v play-off. Ty statistiky jsou pro někoho důležité, ale podle mého názoru jsou nejdůležitější výsledky na hřišti a také to, jak je hráč prospěšný týmu.
Z republikových šampionátů ti vyšel ten singlový. Nebýt zranění v průběhu turnaje, mohl jsi pomýšlet i na titul. Přesto i zisk stříbra ti nějaké ty bodíky v anketě připsal.
Za singlové stříbro jsem nesmírně šťastný, vůbec jsem to nečekal, jelikož je to turnaj, takže tam se může stát cokoliv. Pokud bych se nezranil, tak bych stejně neměl proti Ondrovi šanci, protože hrál fantasticky. Takže stříbro jsem bral jak úspěch.
Na evropském šampionátu si opět zahrál parádně, na zlato to ale nestačilo. Stejně ovšem na tom byli i tvoji konkurenti v anketě. Tušil jsi v těchto chvílích, že budeš aspirovat na vítězství? Zejména po loňském ročníku, kdy jen ty a Bubniak jste se mohli pochlubit dvojnásobným zlatem a přesto to ve tvém případě nestačilo ani na stupně vítězů.
O tom, že letos vyhraji, jsem vůbec nepřemýšlel. Raději bych vyměnil toto vítězství v anketě za úspěch v jakékoli kategorii na ME. Loňská sezóna z mé strany nebyl oslnivá, takže jsem byl rád za úspěch na MS.
Nakonec to tedy pro tebe dopadlo dobře. Co říkáš faktu, že největší podporu jsi měl právě u jiných, než pražských a středočeských hlasujících?
Nezbývá nic jiného, než poděkovat těm, kteří pro mě hlasovali. Takže touto cestou bych jim rád poděkoval.
Tvá cena na nohejbalové burze je teď nejvyšší. Očekáváš nějakou nabídku snů, nebo to necháš osudu?
Tato otázka padla již při vyhlášení. Podle mne se nic nezmění. Zůstanu věrný čakovickému dresu, jelikož v jejich dresu jsem měl výbornou sezónu, nehodlám nikam odcházet. Takže Čako a Žamberk 4ever!!!
Hovoří se o tom, že jsi letos na sobě a své výkonnosti výrazným způsobem zapracoval. Co se změnilo v přípravě oproti předchozím rokům?
Letní příprava byla odlišná od minulých. Jelikož finále bylo mým snem, zaměřil jsem se na fyzickou část, což obnášelo běhání, plavání a trochu jsem zapracoval na váze, což byl největší cíl přípravy. Podle výsledků to pomohlo.
Rok si ukončil stylově, v dresu Bratřínova jsi na pražské Poslední smeči nastupoval s exreprezentanty Šimáčkem a Fritzem. Byla to pro tebe výzva, nebo jsi to bral jen jako možnost dobře si zahrát s kamarády?
Po pravdě to byl můj sen si zahrát s Pavlem a Mirkem, jelikož to pro mě jsou výborní nohejbalisté a hlavně kamarádi. Takže jsem moc neváhal, když mi zavolali. Myslím si, že nám chybělo málo a mohli jsme být v semifinále, ale už to, že jsme se dostali do nedělních skupin, byl pro nás obrovský úspěch. Takže klukům děkuji za parádní zahrání. Můj názor je, že ostudu jsme v žádném případě neudělali.
Co takhle vzít na nějaký turnaj reprezentačního trenéra Šmejkala? Nelákalo by tě si s ním zahrát a pořádně ho ve hře komandovat, jako to dělával on?
Já bych trenéra vzal, ale otázkou je, jestli on by bral mě. A zahrát si s ním by pro mě byla čest, takže komandování by šlo stranou.
A tvůj letošní nejlepší nohejbalový zážitek (samozřejmě vyjma vítězství v anketě)?
Finále extraligy s Čakovicemi každopádně.
