Rok 2009 nenávratně zmizel v propadlišti dějin. Jaký byl a jaké hlavní události v nohejbalovém dění přinesl? Na to vše se můžeme ještě jednou krátce ohlédnout.
Každopádně rok 2009 byl rokem, který na rozdíl od toho minulého tolik radosti nohejbalovému hnutí nepřinesl. Ať už výsledkově, nebo vztahy v mezinárodní federaci. Také na domácím kolbišti se projevila jak panující globální ekonomická krize, tak i další nové problémy. Český nohejbal si však dokázal i v takové době zachovat tvář a na všechny obtíže dokázal reagovat. Ostatně při více než sedmdesátileté tradici se občas může rozkymácet, ale jeho kořeny jsou pevné. Ale pojďme nyní k těm nejvýznamnějším událostech, řazených v časové posloupnosti.
Bubniakův (ne)přestup do Vsetína (leden)
V síti ambiciózního celku ze Zlínska uvázla opravdu velká ryba a chvíli to vypadalo, že na Moravě může vzniknout určitá protiváha modřickému monopolu. Úspěšné námluvy, dohoda, tisková konference a slzy. Jenže pak přišel veletoč, za který by se nestyděli ani protřelí politici. Náhle bylo vše jinak, z budoucích partnerů a spoluhráčů se stali nesmiřitelní rivalové. Ze Vsetína do Modřic a zpět létala silná slova a prohlášení. Proklínaný Petr Bubniak tajemně mlčel a jen on a vsetínské vedení ví, jak to bylo doopravdy. Celá kauza měla nepříjemnou dohru, kdy na vsetínském mezinárodním turnaji došlo k omezení startu modřických sestav pod klubovou hlavičkou, což však poškodilo především prestiž této jinak kvalitní akce.
Absence pohárové soutěže mužů (únor – březen)
Poprvé od roku 2001 se elitní kategorie musela obejít bez oficiální pohárové soutěže. Seriál Poháru ČNS mužů (2002-07) i Evropského poháru mužů (2008) už patřily ke koloritu soutěžnímu ročníku a jednotlivé turnaje představovaly to nejlepší, co současný nohejbal nabízí. Připravovaná náhrada v podobě Evropské ligy klubů se ale v zahraničí nesetkala s plánovanou odezvou a celý projekt tak nakonec šel k ledu. A tak muži na rozdíl od dorostenců a žáků mají zatím smůlu.
Skřejpkův tragický skon (květen)
Modřický univerzál Petr Skřejpek měl letos nabito nejméně na jedno zlato, ale vypadalo to i na víc. Nakonec se dočkal jen toho jediného, a to posmrtně. Bohužel. Osudnou se mu stala cesta z Modřic domů do Vyškova, po utkání s Karlovými Vary. Jeho chůze po vlakových kolejích dopadla nejhůře, jak mohla. Modřický tým přišel o velkého bojovníka, nakonec ho to ale nakoplo, v ročníku neztratil ani bod a „Skřejpa“ se přeci jen svého posledního velkého titulu dočkal.
Karlovy Vary letos bez medailí (květen – červen)
Bláha, Veselý, Dvořák, nebo také věk nezastavíš a k tomu ještě zraněný Vanke. Generační obměna si v Karlových Varech vybrala svou daň. Šikovní mladíci ještě tíhu bojů o účast v extraligovém play-off nezvládli a výsledkem bylo umístění, které v lázeňském městě poslední desetiletí nepamatují. Místo tradičních bitev o medaile nechybělo moc a ve Varech se hrála baráž o uchování soutěže. Lepší to nebylo ani v jednorázovkách, ze tří pokusů se ani jeden nepodařilo přetavit do medailového zisku.
Bída letních turnajů (červenec – srpen)
Jak sedláci u Chlumce dopadala zejména v červenci řada tradičních turnajů, včetně těch klasických osadních. Ač pořadatelé připravili své akce se stejnou vážností a pečlivostí, jako v letech předchozích, nebylo to nic platné. Skokový kvantitativní úbytek byl příliš citelný, na některé jindy alespoň průměrně obsazené turnaje dorazil takový počet účastníků, že se dal spočítat prsty jedné či dvou rukou. Ekonomická krize, nenápaditost pořadatelů stávajících akcí, nárůst počtu nových akcí, nekategorizace akcí, to vše mohlo letos sehrát svou roli.
Čakovické extraligové finále (září – říjen)
Šest let čekal jediný pražský extraligový zástupce na boj o zlato. Spanilou jízdu modrobílého expresu dokázali ukočírovat jen výpravčí v Modřicích. K parádním výkonům se rozehrál Mrákava, zdatně mu sekundovali nejen tradiční opory, ale i mladíci Pachman s Cibulkou. Jak semifinále, tak finále v jejich podání nabídlo mnohahodinové nerváky a snad jen trocha štěstí dělila čakovický celek od svého prvního ligového triumfu. Příjemnou sladkou tečku zakusil Jakub Mrákava, na kterého čekal titul Nohejbalista roku.
Kauza Aš – Pankrác (říjen)
Bylo to poslední ligové utkání sezóny a přineslo největší letošní, ze všech stran propíranou kauzu. Prvoligová Aš rozhodující barážové klání s druholigovým vyzyvatelem z pražské Pankráce odehrála na neschválenou síť, což hosté (kteří utkání prohráli) napadli námitkou. Nelehká kauza zaměstanala jak prvoinstanční, tak odvolací orgán svazu a nakonec byl potvrzen výsledek dosažený na hřišti. Znovu se však potvrdilo, že i přes řadu novelizací jsou stále ještě v řídících předpisech pasáže, které lze vyložit rozdílně. Vlastně je to nikdy nekončící boj, jako třeba s dopingem.
Neúčast reprezentace na ME juniorů a žen (říjen)
Průlomové rozhodnutí svazové exekutivy nepotěšilo české mladíky a ženy, kteří se již připravovali na premiérový kontinentální šampionát. Jenže Češi na rozdíl od většiny ostatních zemí neberou řídící předpisy jen jako itinerář příjemně stráveného víkendu s nohejbalem. Dosud v takové míře nepoznané zásadní porušení pravidel pořadatelem v mnoha bodech a nepochopitelný přehlíživý postoj činovníků mezinárodní federace udělaly z šampionátu frašku. Ani mohutné české protesty na tom nic nezměnily.
Stříbrný Istanbul (listopad)
Ani hlavní mezinárodní akce sezóny Čechy nepotěšila. Dvě stříbra a bronz z ME mužů sice nejsou tragédií, ale poprvé v historii chybí alespoň jedno zlato. To věční rivalové ze Slovenska si domů odvezli hned tři. Český neúspěch odstartoval další vlnu diskusí na téma přípravy reprezentace na jednodopadové akce, případného začlenění jednodopadové hry do struktury domácích soutěží a směrování nohejbalu obecně.
Závěr roku pro Šacung (listopad – prosinec)
Více jak polovinu roku se historicky nejstarší ligový tým pokoušel urvat nějaký ten medailový úspěch. Po extraligovém bronzu však mohutně zafinišoval a poslední dvě velké akce ročníku, republikový šampionát trojic a mezinárodní turnaj Poslední smeč, se staly jeho kořistí. Z prvního svého titulu se tak mohli radovat zkušení Ešner s Řehákem. K tomu je nutné ještě připočítat další aktiva. Na republice zacinkal i bronz a v Praze přišli slovenští reprezentanti z Košic o letošní neporazitelnost.
Registrace dělí členskou základnu (prosinec)
Silný odpor z velké části okresních a části krajských oddílů vůči znovuzavedení systému registrace a hráčských licencí vč. poplatků kontrastoval se snahou republikových orgánů. Prakticky tak přijatý kompromis z valné hromady svazu je porážkou obou stran a zvětšuje odstup republikového svazu od těch regionálních. Znovu se potvrdilo, že rozhodnutí o zrušení mnoho let zaběhlého systému registrací a poplatků a následné živelné přijímání nových členů za každou cenu (bez dodržení příslušného právního rámce) vytvořilo potěmkinovskou vesnici, která se při prvním vážnějším problému složí.
