(Nymburk) Převzít ženský reprezentační tým musí být naprosto sebevražedná záležitost. Alespoň soudě podle naprostého nezájmu o post lodivoda ženského národního týmu. Do výběrového řízení se nepřihlásil žádný odvážlivec, respektive žádná odvážná. Neradostnou situaci musí svazové vedení řešit, a to urychleně, vzhledem k náhlému (což už se stává tradicí) rozhodnutí o konání evropského šampionátu této kategorie, ještě v tomto roce. A tak ženy do své široké náruče provizorně převzal dosavadní trenér mužského výběru JIŘÍ ŠMEJKAL.
„Do konkurzu na trenéra žen se nikdo nepřihlásil. Pepa Lošťák to měl asi čtyři období, teď už se nepřihlásil. Výkonný výbor poté oslovil další vytipované osoby, asi pět, ale nic z toho se nepovedlo. Je mi to také záhadou. S holkama, když se dobře pracuje, tak ony to vždycky vrátí. Je mi to divné, že to nikoho neláká. Zase ale než aby to vedl nějaký strejda jako vedoucí, tak to by nebylo dobře. Koncem června jsem byl osloven kapitánkou národního týmu Lenkou Kobylkovou, jestli bych za této situace nebyl ochoten jim pomoci s přípravou. Protože na konci května se na zasedání mezinárodní federace rozhodlo, že se na podzim bude konat ME juniorů a žen, které nikdy předtím nebylo. Holky tak měly mít volnou sezónu a najednou je narychlo všechno jinak. Tak jsem přislíbil, že jsem ochoten jim pomoci.“
Pochopitelně takové jednání by na reprezentační úrovni mohlo zavánět ryzím amatérizmem, proto Šmejkal celou věc konzultoval se svazovým vedením. „Když se ČNS dozvěděl o konání ME, tak musel nějak situaci vyřešit. Trenér žádný není, a tak jsem se na zasedání Výkonného výboru nabídl, že po dohodě s ženským výběrem jsem ochoten pomoci. Výkonný výbor mě tak pověřil vedením přípravy ženského národního týmu do ME. V rozpočtu ČNS na to pochopitelně nebyly žádné další prostředky, protože rozpočet se schvaloval na jaře. Byly tam jen částky na trenéra a na pozorování hráček. Já jsem se zřekl všech odměn, jde mi jen o to holkám pomoci.“ Dočasný trenér to ovšem nebude mít lehké, ženský národní tým decimují zejména mateřské povinnosti hráček. „Máme teď pět maminek a jednu hráčku v jiném stavu, takže šest hráček má jiné starosti. Teď na soustředění v Nymburce jsme se snažili dát dohromady, kdo by na ME vůbec mohl hrát. To se nám povedlo. Holky mě mile překvapily, chválím je. Předváděly nadstandardní výkony, v týmu je dobrá atmosféra. Zúčastnilo se sedm hráček, Lenka Majerová byla omluvená kvůli zranění. Jsem rád, že se vrátila Růžena Vrtišková, ona svůj odchod myslela zcela vážně. Ve trojici je to dominantní typ, který potřebujeme. Pak je tam Lenka Kobylková, také útočný typ, navíc kapitánka. Potřebujeme ale i hráčky univerzálky a do pole a tam se osvědčila zejména Lucka Fischerová. Musím jí pochválit, fyzicky šla nahoru, zhubla, zapadla do dvojek i do trojek. Na nahrávce předvedla výborné výkony Kateřina Červenková. 
Ale i další holky z Útěchova a juniorky z Nymburka jdou nahoru. Pracovali jsme hlavně na psychice, holky musí mít ze hry radost a nadšení. Ženský a mužský nároďák se musí dělat úplně jinak, s jiným přístupem. Snad se nám to teď povedlo. Na druhém soustředění v Brandýse, kde už budeme dělat sestavy, potřebujeme, aby alespoň dvě z těch maminek s námi odcestovaly. Zatím je to na dobré cestě, snad se to povede, abychom alespoň dvojky a trojky dali dohromady. Navíc nám teď v červenci poslal pořadatel propozice, že se trojky budou hrát na jeden dopad! Samozřejmě, že ČNS toto rozporuje a doufám, že to dopadne úspěšně a bude se hrát jako dosud, tedy na dva dopady. Na jeden dopad u žen bych si to moc nedovedl představit. Co se týká singlu, tak tam to bez Lucky Vokáčové vidím dost špatně. Po Lucce je teď velká díra, nikdo na obzoru není. Poradíme se a je i možné, že tuto disciplínu na ME vůbec neobsadíme. Celkově ale věřím, že na ME se nějaký úspěch povede a pak se snad někdo dobrý najde, kdo by ženský tým mohl vést.“
Soustředění žen v Nymburce ale přineslo ještě jeden zajímavý postřeh. Poprvé se totiž v praxi vyzkoušely anténky, tedy obdoba volejbalového technického prvku, kterou přineslo rozhodnutí FIFTA. Názor Šmejkala na tuto novinku je jednoznačně negativní. „Jsou to klasické volejbalové anténky, které jsou asi metr vysoké a připevněné nad každou tyčkou sítě. Má to sloužit rozhodčím, aby se jim lépe posuzovaly míče, letící mimo. Podle mého jim to ale stejně nepomůže, protože ty balony většinou letí vyšším obloukem, tedy výše, než jsou anténky. Ve Švýcarsku, kde to poprvé naše mužská reprezentace testovala, s tím blokaři měli šílené problémy. Protože jak jdou s nohou dolů k sobě, tak se za anténku zachytávají a to znamená nejen bod pro soupeře, ale velké riziko zranění. Holky teď na soustředění měly z antének odřené kotníky, modřiny. Protože jak stahují nohu, tak o anténku zavadí a noha se jim zachytí za lanko sítě. Opravdu se bojím, že se jednou při nějakém souboji na síti přihodí vážnější zranění. Anténky jsou totiž nebezpečné i pro útočícího hráče, protože když blokař zavadí o anténku, tak ta se může vymrštit a udeřit smečaře do obličeje.“
