(Praha) Ze slunné Korsiky se vrátili čeští mužští reprezentanti s dobrými pocity. Jak by ne, vždyť toto oblíbené letovisko patří k nejnavštěvovanějším. A navíc zde pořádaný mezinárodní turnaj je k Čechům velmi vstřícný, poslední ročníky si vždy odvezli vítěznou trofej. Letos byla dominance českých hráčů dokonalá, při neúčasti Slováků zabrali stupně vítězů kompletně. O tom, jaký význam turnaj měl pro národní tým, jsme hovořili s trenérem družstva JIŘÍM ŠMEJKALEM.
Pane Šmejkale, co bylo cílem této české mise?
„My jsme na Korsice startovali jako národní tým podruhé. Je to velký turnaj „velkých“ dvojic, které však jako disciplína na mezinárodních šampionátech končí. Turnaj jsme pojali hlavně jako soustředění na mezinárodní jednodopadová pravidla, navíc kluci to měli i za odměnu za loňské výsledky. Musím však podotknout, že jsme si na to velkou částkou přispěli sami, z odměn za Mistrovství světa a za Světový pohár ve Švýcarsku. Aby to vše nešlo ze svazového rozpočtu.“
Co tedy přineslo soustředění za poznatky v samotné hře?
„U nové disciplíny „malých“ dvojic se zaměřujeme především na smeč, protože naši smečaři mají trošku problém se do těch šestapůl metru vejít. Žádná taková disciplína u nás hraná se nové dvojici neblíží. Také jsme nacvičovali mezihru.“
Moment… Třeba čeští singlisté jsou na tento rozměr přece zvyklí.
„Tak singlisté ano. Ale všichni dobře víme, že my jako Česká republika s opravdu kvalitními singlisty zase tolik nedisponujeme. Světová špička už je jinde, dva roky jsme se do finále singlu nedostali. Do dvojky potřebujeme univerzální typy. Když se to hrálo ještě jako křížová dvojice, tak to mohli hrát dva singlisté. Tady už je potřeba i ta palebná síla.“
Jak splnili očekávání nominovaní hráči?
„Jeli tam nejlepší deblisté u nás, Bubniak s Pelikánem, Mrákavou a Kokšteinem, všichni úřadující mistři světa z deblových disciplín. Dále jel i Jirka Doubrava, který s Jakubem Mrákavou utvořili novou dvojici. Trochu jsem se jejich souhry bál, ale sedlo jim to. Míša Kokštein, u něj jsme využili nabídky francouzské reprezentace, aby náš lichý pátý hráč mohl startovat za domácí. Propojení s loučícím se s kariérou Jeckerem se povedlo, byli na stupních vítězů.“
U těch čtyřech prvních jmen je to asi bez diskusí. Doubrava je ale u veřejnosti zapsán spíše jako trojkový hráč, i když už třeba z tuzemského šampionátu dvojic má doma stříbro.
„Jirkovi jsme chtěli dát prostor a zjistit, co s ním příprava na „malou“ dvojici udělá. V lize hraje singla pravidelně. Pro dvojku jsme chtěli vyzkoušet, jestli by se tam nedal využít jeho blok a razantní útok. Ale hlavně je to jeden z mála dlouhých hráčů, který má dobrou techniku a mezihru. Je schopen velmi dobře obsloužit spoluhráče. I když mám někdy výtky k jeho zakončení, tak z těch dlouhánů je jeden z nejlépe technicky založených. Na mezinárodní nohejbal je to vhodný typ, patří tam. Nakonec s Kubou Mrákavou na turnaji byli druzí, protože Petr Bubniak s Radkem Pelikánem potvrdili ve finále svou formu. Jejich souhra je taková, až mi drásá srdce, že disciplína klasických dlouhých dvojek zmizí z mezinárodních soutěží. Protože v ní máme takovou sílu, že bych si dovolil klidně říci, že bychom v ní ještě tři roky mohli světu vládnout.“
Jaká bude další příprava české reprezentace?
„Uvidíme se na soustředění až po extraligovém play-off, pak následuje odjezd na Mistrovství Evropy, se kterým jsme ale spíše počítali až na jaře 2010.“
