(Záluží) Berounsko je jedním z mála středočeských okresů, kde nohejbal nemá ustaven svůj regionální nohejbalový svaz a tím nemá ani svou soutěž. Nebývalo tomu vždy a doufejme, že tomu ani nebude do budoucna. Momentální stav už ale je takový. Neznamená to však, že nohejbal okolo Berounky a jejích přítoků vymizel. V této lokalitě existuje několik turnajů a první snahy o znovuobnovení oficiální svazové soutěže jsou na světě.
Jedním z těch napohled nevýznamných turnajů, ve sportovní hantýrce možná trochu hanlivě titulovaných pouťáky, je turnaj v obci Záluží, na pomezí středočeského a západočeského kraje. Právě tyto osadní nebo obecní turnaje tvoří celorepublikovou kvantitu jednorázových akcí a přispívají k regionálnímu rozvoji nohejbalu a povědomí o něm. V Záluží takové turnaje pořádají hned tři, dva otevřené a jeden pro neregistrované hráče. Druhý otvřený turnaj měl letos premiéru a roli ředitele turnaje obsadil MAREK HORÁK. „O turnajích takové úrovně se pochopitelně moc nikde nedočteme, zajímají jen úzký okruh těch, kteří se těchto akcí účastní. A to jsou hráči většinou nejnižších soutěží. Nicméně věřím, že i venkovský nohejbal té nejnižší úrovně může mít svoje kouzlo a svoji atmosféru. Vždyť se těchto turnajů rok co rok pořádají během léta stovky po celé republice. Letošního prvního ročníku turnaje se zúčastnilo celkem 13 družstev. Jmenovitě domácí týmy Red dwarf, Hospoda, Dukla, Honza tým, Bostonský kladiva, Staropramen, dále pak Citrus, Jenštejn, Základna, Bivoj klub, Křížovi, Mustang. Rád bych se zmínil o týmu Křížovi, kde hrála jediná žena a rozhodně si nevedla zle, ba naopak.“
Systém turnaje byl klasický, hrálo se ve třech skupinách, ze kterých postupovaly vždy dvě nejlepší trojice plus jedna trojice s nejlepší bilancí na třetím místě. Po dohrání skupin zaúřadoval silný déšť, který ale naštěstí brzy ustal a hrací plocha tak zůstala způsobilou ke hře. Následovalo čtvrtfinále, hrané již vyřazovacím způsobem. „Základna neměla s partou místních problém a především díky skvělému Stanislavu Šlapákovi na síti bez problémů tým Hospody rovněž 2:0 vyřadila. Jenštejn v prvním set trochu polevil a Dukla tak zvítězila 10:9. Ve dvou následujících však žádně překvapení nedopustil a v pohodě si dokráčel pro výhru 2:1 na sety. Mnohem větší napětí měl následující zápas. Red dwarf jako suverén skupiny A nepřipouštěl problémy a los si vyloženě pochvaloval. Citrus ze třetího místa, který zde s námi pravidelně trénuje, neměl být problémem. Parta dvou místních ambiciozních mladíků (jedním z nich je druhý organizátor turnaje) však nečekaně v prvním setu prohrála 10:8. Druhý set stejným poměrem vyhráli a následoval třetí rozhodující set. Obě mužstva se držela, nikdo se neutrhl. Od stavu 7:7 se však začalo dařit více Red dwarfu a rázem z toho bylo vedení 9:8. Třikrát měl domácí směčař Hnízdil na noze postup do semifinále, avšak neproměnil a chyba vzadu po dlouhé výměně znamenala srovnání na 9:9. Poté se situace jako přes kopírák opakovala. Opět Citrus horko těžko odvracel tři Hnízdilovy směče. Avšak po třetí směči následovala pěkná souhra a na síti Vaníček zápas se štěstím rozhodl pro Citrus. Poslední zápas byl taktéž velkým derby místních hráčů. Na jedné straně Honzy tým s Markem Horákem, Dušanem Valo a nestárnoucím Janem Šinknerem, na straně druhé domácí matadoři Rudolf Stotka, Miroslav Brotánek a výpomoc z Citrusu Zdeněk. V prvním setu byla hra vyrovnaná, ale náš tým vyhrál 10:7. Ve druhém se mi hra přestala dařit, za stavu 3:6 šel na síť Šinkner, ale porážku 8:10 se již nepodařilo odvrátit. Do posledního setu jsme šli všichni koncentrovaní, podařilo se mi pár úspěšných zakončení a výsledek 10:2 znamenal pro Honza tým semifinálovou část a zároveň nejlepší umístění z domácích celků.
V semifinále hráči Jenštejna opět předvedli, proč hrají vyšší soutěž a nedali Citrusu šanci. Na síti se vynikající Kaiser střídal s Dudou a předvedli, že hrají trochu jiný level. Výsledek 2:0 proto nebyl překvapením. Větší boj se čekal mezi námi a Základnou. Nicméně bohužel tomu tak nebylo. Stanislav Šlapák na síti se ukázal nad moje schopnosti a i když jsem si věřil, s jeho hodně vysunutým blokem jsem si nemohl poradit. První set skončil 10:6, ani druhý, kdy jsem opět pustil na sít Šinknera, nic nezměnil. 10:7 a bylo dobojováno. Nejlepší zápas byl ovšem ten finalový. Obě mužstva hrála velice dobře, na straně Základny přeci jen bylo vidět více bojovnosti, na straně druhé více souhry a parádních úderů. První set získal Jenštejn, druhý Základna. Poslední set byl vyvrcholením celého dne. Jan Kaiser předvedl několik skvělých kraťasů a pěkný zápas skončil výsledkem 10:7 pro tým z Jenštejna, který tak naprosto zaslouženě premiérový ročník turnaje vyhrál. Následovalo vyhlášení nejlepších, první čtyři týmy obdržely diplom, poháry a drobné věcné ceny, vítězný tým navíc tři láhve šampaňského, které po chvíli teklo proudem. Závěrem lze říci, že turnaj se povedl. Bude-li to možné, rádi bychom na příští ročník získali některého hráče z extraligy, či hvězdu z dřívějška jako atrakci pro nás hráče a pro diváky. Snad bude mít někdo zájem se k nám přijet podívat a s námi si v jednom týmu zahrát,“ vyjádřil přání Horák.
