(Dublovice) Třetí červencový víkend bývá na dobré počasí skoupý. I když poslední roky se tam nahoře snažili pověst tohoto víkendu vylepšit, letošek se vrátil do starých kolejí. Provazy deště bičovaly téměř po celý den hrací plochy většiny areálů v Čechách, na Moravě i na Slovensku. Za oběť jim padla většina turnajů, jejichž ukončení ti méně otrlí řešili tradičním losem, ti otrlejší pak dohrávkou v pozdních nočních hodinách. Jedním z minima turnajů, který se dohrál ve stanoveném harmonogramu a na hřišti, byl Vltavský vodník na Sedlčansku.
I když turnaj O pohár vltavského vodníka zatím nedosahuje věhlasu prestižnějších akcí, není žádným nováčkem. Letos proběhl jeho již 35. ročník. Místem pořádání bývá obec Zvírotice na břehu slapské údolní nádrže, tentokrát ale organizátoři usoudili, že na venkovních kurtech déšť hru neumožní. A tak turnaj dostál svému jménu, z kaluží vody by měl zajisté potěchu samotný vodník, méně už nohejbalisté. Pořadatel naštěstí pružně zareagoval a zajistil tělocvičnu v nedalekých Dublovicích. Počasí ovlivnilo i účast, celkem se prezentovalo jedenáct trojic, až na výjimky vesměs účastníků středočeských soutěží. 
Ti si zahráli slušnou porci zápasů ve dvou skupinách a ty postupující čekalo ještě play-off. Mezi vyvolenou čtveřici postoupily trojice z Vodňan, Zaječova, Šacungu a k radosti domácích fanoušků i místní sestava.
V prvním semifinále vodňanští Kapři vzdorovali šacungským Oranjes, ale set jim neuzmuli. Druhé semifinále mezi Zaječovem a Zvíroticemi bylo o poznání dramatičtější a po třísetovém průběhu se šťastným koncem pro domácí barvy. Finálový souboj tak obsadili hráči Zvírotic a Šacungu. Prvý set vyzněl jasně pro Šacung a i když ve druhém domácí na začátku vedli tříbodovým rozdílem, nakonec skočil stejným poměrem, jako ten první. „Myslím, že vítězství získal Šacung naprosto zaslouženě, protože měl výborně poskládaný tým a v průběhu celého turnaje neudělal žádnou větší chybu. Jsme velice rádi, že se nám podařilo přejít v semifinále přes Zaječov, což byl velmi těžký soupeř, ale publikum nás hnalo dopředu, a tak po dlouhé době hrál finále zvírotický tým,“ vyjádřil spokojenost s umístěním kapitán poražených finalistů MICHAL HOLAN. „Svého finálového soupeře jsme sledovali už v semifinále, a tak jsme si říkali, že nejdůležitější bude soupeře nepodcenit a soustředit se na svou hru. To jsme do detailu splnili a tak pro nás bylo finále celkem snadné. 
Musím, ale ocenit velkou obětavost soupeřů,“ zhodnotil finále kapitán vítězů VÁCLAV KADEŘÁBEK, který byl v anketě mezi diváky i hráči vyhlášen také nejlepším hráčem turnaje. ,,Ceny si velmi vážím, ale udělit individuální ocenění v nohejbale je velmi těžké, protože tu nejdůležitější práci v trojici odvádí nahrávač. Ten však nepředvádí pro diváky zajímavé údery, a tak má malou šanci v takových anketách uspět, proto si myslím že polovina této ceny patří také Lukášovi Klikovi, který nám po celý den bezchybně nahrával,“ vysvětlil sympaticky.
„Jsem velmi rád, že se tento ročník Vltavského vodníka vůbec mohl uskutečnit, protože počasí nám nepřálo. Chtěl bych tedy tímto vyjádřit díky obci Dublovice a panu starostovi Bláhovi za bezplatné propůjčení haly a také všem účastníkům, kteří do Zvírotic i přes déšť dorazili. Z historického hlediska není počet účastníků nijak valný, ale podle mě není důležitá kvantita, nýbrž kvalita a ta se myslím dala na turnaji najít. Jinak jsem s průběhem celého turnajem spokojený a doufám, že se s všemi účastníky i diváky sejdeme příští rok opět ve Zvíroticích, už ale za lepšího počasí“ uvedl ředitel turnaje MARTIN PATÁK.
