(Brandýs nad Labem) Převzal žezlo vládce číslo jedna po svém starším bratru Jaroslavovi. Po tučných letech plných zlaté hojnosti však tušil, že to není navždy. Na 1. Mistrovství světa družstev mužů dorazil slovenský trenér a metodik MARIÁN ŽIGALA s notně obměněnou sestavou, plnou mladíků. Ti spolu se zbývajícími zkušenějšími hráči dokázali porazit všechny soupeře, vyjma domácího výběru. Stříbro tak bylo předpokládaným umístěním.
Pane Žigalo, do Brandýsa jste přijel se sestavou bez Makary a bratrů Perunových. Proč stabilní opory tentokrát chyběly?
Martin Perun měl zdravotní problémy již na posledním mistrovství světa, kde prohlásil, že to bylo jeho poslední. Jeho rozlučka byla definitivní. Patrik Perun ještě hrál, ale také už uvažuje, že definitivně skončí. Má problémy s třísly. A Ríša Makara se rozhodl tak, že už je čas pomalu pustit místo sebe mladé.
S nastupující generací, kterou jste přivezl, se čeští hráči budou v příštích letech často utkávat. Můžete nám jednotlivé hráče přiblížit?
Nejlepším hráčem sestavy je bezesporu Jano Brutovský. Jano se na mistrovstvích Slovenska trochu zranil a myslel jsem si, že vůbec na šampionátu nenastoupí. Vynikající výkony na slovenském mistrovství podal Laco Stupák. Vyhrál všechny tři disciplíny, a to velmi suverénním způsobem. K nim je zkušený Milan Ižol.
Ano, to jsou současné zkušené a všem známé opory. Co ta méně známá jména?
Určitě v Česku je už známý Jano Kilík z Revúce. Je to razantní, pestrý hráč, který umí zahrát i singl. Dále jsou sice o něco starší hráči, kteří však dosud neměli takový prostor se ukázat. Je to Silven Gálus z KAC Košice. Vysoký hráč zejména do trojek, umí i dvojky. Sekundují mu Míšo Bertko s Igorem Hulínem. Oba jsou dvojkaři, tak polaři ve trojkách. Bertko hrál letos za Modřice českou ligu. Hulín byl v Montrealu, s Brutovském vyhráli trojky. Hraje za Svit a za KAC. Typově je univerzál, nahrávač, umí i dvojku. Objevem roku je pro mě Braňo Belko, šestnáctiletý talent z DPMK. Je to razantní hráč, dvojkař, ale ještě jeho čas přijde.
Pokud byste měl tipovat, kdo ze jmenovaných má před sebou zlatou budoucnost?
Bude záležet od toho, jak budou hráči trénovat. Takový Jano Kilík je vynikající hráč, ale není tak blízko u nás. Kdyby se mohl dostat do Košic a mít kvalitní sparingpartnery, měl by to lehčí. Ještě více než tréninky je motivace. Také Mišo Bertko se jeví dobře. A samozřejmě zmíněný Braňo Belko. Tato trojice má našlápnuto dobře.
Berete tedy jako momentálně nejperspektivnější hvězdu Jana Kilíka?
Kilíka a právě Belka. Oba. Ale mohou vyletět další, třeba právě bratři Hulínové. Právě o Markovi Hulínovi jsem velmi uvažoval, že bych ho nominoval.
Po vašem bratrovi jste podědil historicky nejsilnější slovenskou generaci. Teď už ale ke zlatým medailím povede o něco náročnější cesta.
Může to být těžší. Češi nyní mají silnou generaci, která udělala krok vpřed. Ale máme stále do trojek výborného a zkušeného Janka Brutovského a i ve dvojkách to bude stále hodně vyrovnané. A singlisty též máme kvalitní. Navíc pokud se nezmění systém soutěží u vás, tak budeme stále mít trochu navrch.
Vnímáte to tak, že české soutěže se nehrají na mezinárodní pravidla a tudíž jsou reprezentanti proti těm vašim znevýhodněni?
My zveme česká družstva na Interligu, která má podobný systém právě jako mistrovství světa družstev. Je to zajímavé a velký rozdíl. Vaši hráči jsou o třídu lepší, než většina soupeřů, ale pak přijdou a musí hrát na odlišná pravidla. Je to o psychice. Toto nám stále o ten jeden chloupek pomáhá.
Pokud byste seděl na místě českého trenéra, byl by od vás tlak na to, aby se tuzemská soutěž či více soutěží hrálo na mezinárodní pravidla?
Určitě bych něco v této věci podnikal. Zkusil bych se spojit se slovenským svazem a snažil se něco vymyslet. Výborné třeba byly otevřené turnaje seriálu Tipgames Czech Open. V Česku je mnoho soutěží, tedy mnoho hracích termínů a je těžké nalézt prostor pro to, aby se hrála ještě další dlouhodobá soutěž, jako je třeba Interliga. Nějaká možnost občas si zahrát soutěž dle mezinárodních pravidel by pomohla všem.
Český nohejbal se začíná potýkat se skokovým úbytkem mládeže. Jak je na tom v tomto ohledu Slovensko?
U nás je to už dlouhodobý problém. Padají i větší sporty, natož nohejbal. My máme výhodu, že jsme fanatici a dokážeme trénovat za těžkých podmínek. Chlapci nejsou rozmazlení, baví je to, mají motivaci. Tam, kde se nacházíte v tomto ohledu nyní, jsme už dávno.
Jak vůbec vypadají soutěže mládeže na Slovensku?
Každý oddíl by si měl vychovávat svojí mládež, své žáky. V rámci toho pořádat nějaké turnaje. Přiznám se, že to úplně nesleduji. Mám přehled o juniorce a mužích.
Mistrovství světa družstev je novinkou. Jakou této disciplíně prorokujete budoucnost?
Já to beru tak, že je to východisko z nouze. Je to takové oživení. Pro mě je to dobré v tom, že si může zahrát a vyzkoušet atmosféru více hráčů. Úplně ztotoženi s tím nejsme, preferujeme stále jedničky, dvojky, trojky. Tam je stále přesně určené, kdo je nejlepší v každé disciplíně. Beru to také tak, že do UNIF přichází nové země a je stále těžší zorganizovat pro všechny tak velký šampionát, aby tam byly všechny disciplíny. Mistrovství družstev je tak východiskem z nouze.
Takže skutečně na Slovensku více preferujete spíše jednotlivé disciplíny?
U nás na Slovensku to vychází z toho, že se za ty roky všichni moc poznáme a už nám soutěže družstev tolik nedávají. Je to rozdíl oproti Česku, kde je více týmů. Na Slovensku jich je méně a když hrajete proti sobě v základní části, pak ti samí v play-off, někteří starší hráči už jsou demotivovaní. Některým hráčům už se nechce cestovat.
Jak jste viděl vaše šance na šampionátu?
Dost jsem se obával Rumunů. S Čechy je to vždy loterie, kdo bude první, kdo druhý. Kdybychom nebyli ve finále, resp. jsme prohráli s Rumuny, byl bych zklamaný. Postupem do finále jsme splnili povinnost.
A vaše spokojenost se stříbrným umístěním?
Blahopřeji české reprezentaci, která podala ve finále vynikající výkon. Sám jsem byl rád, že jsem viděl takový nohejbal. To, co třeba předváděl Pavel Kop, kdy ve dvojce tři metry od sítě dokáže klepnout míč tak, že vzadu přeskočí zadáky, to se jen tak nevidí. V singlu mě Janko Kilík zklamal, dost míčů pokazil. Ještě mu chybí zkušenost a Hron hrál dobře. Dvojka byla otevřená do konce. Ve trojkách si musíme počkat, zkušenost nám chybí. Tak jako Češi několik roků čekali, teď si my musíme počkat a začít pracovat.
Co váš bratr Jaroslav? Účastní se aktivně dění, trénuje nějaký klub, sleduje nohejbal, nebo se vytratil?
Brácha zřejmě není úplně spokojený s vývojem na Slovensku celkově. Udělal to tak do ztracena. Možná, že časem mu nohejbal začne chybět a vrátí se. Zatím ale nikoho netrénuje, ničemu dalšímu se nevěnuje. Ještě si alespoň chodí zahrát za Old boys. Zahrají si, dají pivečku a určitě něco proberou.
Takže spolu ani nekonzultujete záležitosti ohledně reprezentace?
Chodí ke mně do posilovny, takže sem tam něco o tom prohodíme. On v dění už není, já jsem na všech akcích a všechny hráče poznám po všech stránkách. Takže ani nevím, zda bych si něco nechal radit.
