Nejkulatější výročí, kterého se většina z nás dožije. To je meta půlstoletí, tedy 50 let. A kdo je tím oslavencem? Přece Český nohejbalový svaz (*29.5.1971)! Právě v rámci tohoto jubilea vám přinášíme seriál celkem 50 článků, mapujících hlavní činnosti a prvky, které utvářely nebo dodnes utvářejí Český nohejbalový svaz. V dalším článku se podíváme na pohárové soutěže elitní, mužské kategorie.
Základní strukturu ČNS tvoří a tvořily dlouhodobé soutěže, hrané v jarním až podzimním období převážně na venkovních hřištích, doplněné soutěžemi jednorázovými. Ty se hrají v různých obdobích a prostředích. Pro zimní období svaz hledal vhodný model soutěže, který by doplnil stávající zimní nesvazové turnaje.
Se vznikem společných česko-slovenských soutěží v 80. letech (mistrovství ČSSR) došlo i k vypsání Československého poháru, postupové soutěže pro česká a slovenská mužská družstva. Finále jeho prvního ročníku v roce 1989 uspořádala TJ Slavia Plastika Kroměříž, druhé o rok později TJ Považan Nové Město nad Váhom. Finálovým turnajům předcházela kvalifikace z republikových kol. Druhý ročník byl ale zároveň posledním, který celostátní svaz vypsal.
V roce 2001 se ČNS znovu vážně zabýval možností doplňkové soutěže pro zimní období. Na rok 2002 byla vypsána nová dlouhodobá mužská soutěž, hraná formou seriálu zimních halových turnajů. První ročník Poháru ČNS mužů byl tvořen trojicí zimních turnajů (Žďár nad Sázavou, Louny, Vsetín), na kterých startovaly oddílové dvojice nebo trojice a také sestavy reprezentačních výběrů ČR i zahraničních. Vítězem prvního ročníku soutěže se stala reprezentace ČR.
Postupně se seriál, používající i mezinárodní název Czech Cup, rozrostl o další turnaje dvojic nebo trojic, které se odehrály v Dobříši (2003), Prostějově (2003), Vsetíně (2003-07), Litomyšli (2005-06, 2008), Karlových Varech (2005), Přerově (2005-06, 2008), Benešově (2006-08), Vyškově (2006-07) a Košicích (2008). Kromě českých a slovenských oddílových družstev i nadále startovaly reprezentační sestavy, zejména ze Slovenska, Maďarska nebo Rumunska.
V roce 2008 se seriál hrál jako Evropský pohár mužů. Sestavy reprezentačních výběrů ČR se seriálu účastnily do roku 2007, od roku 2003 ale nebodovaly (jejich body obdržely oddíly hráčů, kteří sestavu utvořili).
V letech 2009-10 se mužský pohárový seriál nehrál. Roku 2011 se znovu odehrál Evropský pohár mužů, tvořený turnaji jednotlivců, dvojic nebo trojic v Přerově, Praze, Nymburce (2 turnaje) a Košicích. Zajímavostí bylo, že soutěž se poprvé hrála na mezinárodní jednodopadová pravidla. Od roku 2012 ale nebyl na rozdíl od ostatních kategorií další ročník pohárových soutěží mužů vypsán.
Nejčastějším vítězem mezinárodního pohárového seriálu se stal TJ Sokol SDS Exmost Modřice (2005-07), následován SK Liapor Karlovy Vary (2003-04), NK DPMK Košice (2008) a SK Šacung VHS Benešov 1947 (2011).
Tři turnaje – tři zlatá umístění. Taková byla bilance reprezentanta JOSEFA TIRPÁKA (*1977), který tak zásadním způsobem dopomohl českému národnímu týmu k suverénnímu vítězství v 1. ročníku Poháru ČNS mužů.
Josefe, jak vzpomínáš na soutěžní novinku, která v roce 2002 odstartovala?
Přiznám se, že už si to zase tak podrobně nevybavuji. Přece jen je to už dvacet let nazpátek. Spíše si vybavuji některé jednotlivé turnaje, zejména ty ve Vsetíně a Lounech.
Všechny tři výhry s tebou slavil i Jiří Dvořák. Evidentně vám spolupráce na hřišti šla k duhu.
Jirka byl výborný spoluhráč a měli jsme výhodu, že jsme byli sehraní z klubu. Tenkrát jsem ligu hrál za Karlovy Vary. Tím to vše pro nás bylo jednodušší, a to platilo i u trojkového turnaje, kde nás doplnil Karel Bláha.
Kritici poukazovali na fakt, že jim národní výběr bere nejlepší hráče a snižuje tak šanci na úspěch v seriálu. Naopak start národního týmu (a nebyl to jen ten český) byl terno pro pořadatele i diváky. Jaký byl tvůj názor?
Hráli jsme nohejbal a kritici nás nezajímali. U reprezentace je to vždy dané – horší místo než první je neúspěch. Chápu, že některé kluby měly určité ambice a když jim trenér reprezentace sebral jednoho nebo i víc nejlepších hráčů, mohli se cítit poškozeni. Trošku se to změnilo až později, kdy kluby dostávaly body, které vybojovali jejich hráči v sestavách reprezentačního výběru. Ale pokud mám toto porovnat, pak si myslím, že start reprezentace vždy přebije ta negativa.
Na který z turnajů prvního ročníku Poháru ČNS vzpomínáš nejvíce?
Na ten poslední ve Vsetíně. Hrálo se ve více halách, my hráli v té velké. Bylo tam dost diváků, různý doplňkový program. Sice turnaj končil až někdy v devět večer, ale vzpomínám na něj rád.
Tři roky poté, co mužský Pohár ČNS skončil, se v Česku a na Slovensku v roce 2011 odehrál pohárový seriál Czech Open, hraný na mezinárodní pravidla. Sledoval jsi tuto soutěž?
Nesledoval.
Ač první, nakonec mužské pohárové akce patří jako jediné minulosti. Ženy, dorostenci i žáci své pohárové seriály hrají dál. Není to škoda?
Myslím, že mužský ročník je celkově náročnější, než ten ženský nebo mládežnický. Je více utkání v lize, k tomu mistrovství republiky, velké zimní a letní turnaje, reprezentanti k tomu mají ještě soustředění a mistrovství světa nebo mistrovství Evropy. Na rozdíl od mládeže už musí živit rodinu, někteří mají zdravotní problémy.
V kariéře jsi dosáhl mimořádných úspěchů v halách i na antuce. Které prostředí je ti bližší a proč?
Záleží na období. V létě jsem raději venku na antuce. Je teplo, hráči se nemusí tak rozhýbávat a je to celkově příjemné pro hráče i diváky. Když už venku není hezky, jsem raději v hale. Pokud bych tedy měl volit jen jedno nebo druhé, pak zvolím antuku.
50 let… Co popřeješ oslavenci?
Aby svaz fungoval dál. Aby se snažil nohejbal víc protlačit do televize. Je hrozné, když tam běží dokola jen fotbal, hokej a trochu dalších sportů. Nohejbal by si zasloužil větší prostor.
