
Na tu lepší část ligové historie vzpomíná LUBOMÍR CHYNORANSKÝ. „Vše začalo nádhernou kvalifikací u nás v Aši v roce 2004, kterou jsme s pomocí skvělých diváků a mažoretek vyhráli a kvalifikovali se do západní skupiny druhé ligy mužů. Hned v první sezóně jsme překvapili a místo boje o záchranu se umístili na skvělém čtvrtém místě. V následujícím roce jsme se sice o dvě místa pohoršili ale stále bez strachu před sestupem. Stejně jako rok předtím jsme dokonce skončili před naším regionálním sokem Skalnou. Rok 2007 byl ve znamení experimentu, čtyř skupin po čtyřech družstvech. Ta si zahrála nejprve mezi sebou a poté se soupeři z druhé skupiny, jako by hrála jedna skupina. Následně se hrálo play-off a play-out. Ani to nás ale nedokázalo srazit na kolena a v rozstřelu o udržení jsme jasně přehráli Kobylisy. Následoval úžasný rok 2008. Pětadvacet bodů a nula na kontě porážek nás katapultovaly na první místo tabulky a do play-off, kde jsme přes rezervu Modřic postoupili do druhé nejvyšší soutěže. Také úvodní prvoligová sezóna se nám vydařila. Páté místo pro nováčka nebylo vůbec špatným počinem. Zvláště když před námi skončily jen takové týmy jako třeba Vsetín nebo Český Brod. V roce 2010 se našim chlapcům příliš nevedlo a tak jsme obsadili poslední místo, což znamenalo, po prohraném rozstřelu se Zručí-Sencem, baráž s Přerovem. Ten postoupil z druholigového play-off. Sérii jsme začali dobře a zvítězili na domácím hřišti 5:3. Jenže o týden později jsme po šestihodinové cestě utrpěli debakl 0:5 a série se vrátila na západ Čech. V rozhodujícím duelu jsme se však semkli a díky obětavosti všech hráčů a hlavně domácím divákům první ligu zachránili.“

Z nedalekého Tachova do Aše dorazil i RADEK ULMON: „Do Aše jsem přišel, pokud se nemýlím, v roce 2004 a to co se dělo na kurtech, jsem do té doby dlouho nezažil, Tým plný lidí, kteří chtějí hrát vyšší soutěž a ještě k tomu se tímto sportem bavit, urputná podpora diváků, nadšení a hlavně člověk co to všechno vedl! Luboš Chynoranský. Mé osobě poskytl výborné zázemí, skvělou kulisu a nohejbalový domov, dá se říci po celou dobu mého působení v Aši. Byl jsem rád při tom a hru jsem si vždy po boku Hlaváčka, Čermáka, Oktábce, Kůrky, a ostatních velmi užil! Bohužel přišel rok, co jsem i já už cítil, že má mise také končí a hlavně mě táhl tachovský nohejbalový domov. Tak jsem se po těch letech vrátil domů na Tachovsko a setkal se s Aší jako soupeř. Utkání mezi námi proběhla férově ale s nábojem. Je mi velmi líto že v Aši je konec a budu na ty roky rád vzpomínat.“

I další z mazáků, MARTIN ČERMÁK, nebude na ašskou etapu své kariéry vzpomínat ve zlém. „Po příchodu do týmu Aše jsem se zde potkal s klukama, které jsem znal jako soupeře už od dorosteneckých soutěží. Byli to třeba Milan Hlaváček, Radek Ulmon, Martin Myška či Karel Oktábec. V čele s nadšencem Lubošem Chynoranským a skvělými fanoušky jsme utvořili výbornou partu lidí a odehráli spoustu nezapomenutelných utkání. Postupně se tým měnil a přicházeli ostřílení borci Vlasta Kubín, Karel Bláha, s kterými byla radost hrát. Po obchodech většiny zkušených hráčů a razantnímu omlazení týmu se nám nepodařilo zachránit ve druhé lize. Mužstvo se prakticky rozpadlo. Rád bych všem, kteří v Aši hráli, popřál ať se jim daří a pokud budou pokračovat v kariéře tak dobrou formu bez zranění. A snad se na kurtech zase potkáme.“






