(Jihlava) Čtyři desítky let patřil Bedřichov u Jihlavy (dnes součást statutárního města) a nohejbal neoddělitelně k sobě. Klub zažil parádní roky, ale také zklamání. To zatím poslední přišlo na konci loňského ročníku, kdy bylo druholigové družstvo tamního oddílu republikovou STK vyloučeno pro nesplnění povinnosti družstva mládeže. Paradoxně stejný trest postihl i jeho soupeře z Aše v semifinále play-out.
Bedřichovští Sokoli v ligových soutěžích prožili úspěšné sezóny. Vzpomeňme třeba roky 1983-84, 1986 a 1995, kdy působili v nejvyšší soutěži. V Jihlavě se též hrával kvalitní ligový turnaj. Ale již tehdy klub zažil stejný problém jako nyní. V roce 1995 se poroučel z ligy právě pro nesplnění mládežnické povinnosti. Při zmínce o bedřichovském nohejbalu nelze opomenout jméno univerzálního vojáka Jaromíra Poula, nejstaršího pravidelně nastupujícího hráče ligových soutěží a také jméno bombarďáka Karla Löfflera. Oba kromě hráčských povinností nesli a nesou na bedrech i funkcionářské činnosti. Jak cítí současnou nepříjemnou situaci?
„Všichni to celé cítíme jako křivdu. Jezdili jsme půlrok po celé republice a zbytečně. Naše mládežnická soutěž v kraji je dělána tak, že se sice hraje jako dlouhodobá každý s každým, ale formou turnajů družstev. Na jednom turnaji tak během dne sehrajete tři utkání. Bohužel už v jarní části se nám nepodařilo zúčastnit jednoho z turnajů a tím jsme nabrali hned tři kontumace najednou. Dlouho se nic nedělo, nikdo nás na nic neupozornil. Odjezdili jsme tak celou sezónu, jen třeba cestovné dvakrát do Aše nás stále přes osm tisíc. Kdyby býval už tehdy krajský svaz nahlásil do Prahy, že nemůžeme už povinnost splnit, nemuseli jsme nikam jezdit. A místo nás mohl hrát kvalifikaci někdo jiný. Je to škoda, všechno si platíme sami, věnujeme tomu volný čas. Poté, co přišlo rozhodnutí o vyloučení, jsme se dohodli, že hrát už nebudeme a ani nechceme platit svazu sankci. Někteří hráči by rádi pokračovali v krajské soutěži, ale pokud neuhradíme sankci, tak to nelze. Mrzí mě to i kvůli Petrovi Voldřichovi, který má jako náš hráč pozastavené hostování. Kdyby se ukázalo, že došlo k nějaké chybě na straně krajského svazu, ještě bychom si rádi kopli. Já sám už se dost věnuji hokeji, dělám tam trenéra. Takže když se to nepovede, svět se nezboří,“ popsal situaci KAREL LÖFFLER.
Mnohem rezignovaněji se k věci staví už 61-letý veterán JAROMÍR POUL. „Já se o tom snad ani nechci bavit. Beru to ne jako křivdu, ale jako velký podraz na nás. Na turnaj do Dalečína naši dorostenci odjeli. Jenže pak mi volali rodiče, že se jim porouchalo auto a že ho musí nechat odtáhnout do Jihlavy. Poté mi volal pořadatel z Dalečína, že naši kluci nedorazili. Na základě toho jsme volali vedoucímu soutěže a popsali mu situaci. Ptal jsem se i na možné následky. Bylo mi řečeno, že se nedá nic dělat a že když se zúčastníme dalších turnajů, nic se neděje. Z tohoto důvodu jsme netušili, že je nějaký problém. Utvrdilo nás v tom i potvrzené vyjádření KNS ke splnění povinnosti mládeže, které se posílá na český svaz. Stejně tak nám KNS vydal potvrzení pro kvalifikaci do 2. ligy, že splňujeme podmínky. Najednou pak přijde z ČNS, že jsme vyloučeni. Tak tomu nerozumím. Odvolání jsme nepodávali proto, že nikdo nevěří, jestli by to k něčemu bylo,“ okomentoval situaci a vyjádřil se i obecně k problematice. „Jsem v nohejbalu pětatřicet let. Zažil jsem i to, když byl poprvé Bedřichov z ligy vyloučen kvůli mládeži. Tehdy jsme přitom měli medaili z mistrovství republiky dorostu a dva kluci byli v juniorské reprezentaci. Povinnost mládeže má v předpisech historické kořeny, ale dneska je to jednoznačně přežitek, který škodí. Podívejte se třeba do Jihomoravského kraje. Kvůli povinnosti mládeže tam skončilo sedm družstev mužů. Kdo chce hrát, tak ať hraje. Určovat mu to direktivně je špatné. Nevím, jak to u nás v Bedřichově dopadne, ale já už nemám chuť takto pracovat.“
Svůj pohled na události přidal ze druhé strany PETR JELÍNEK, vedoucí mládežnických soutěží KNS Vysočina. „Mládežnická soutěž se u nás hraje jako dlouhodobá, ale turnajovým systémem utkání družstev. V roce 2013 jí hrálo celkem sedm družstev a každé z nich bylo pořadatelem jednoho z turnajů. Vždy na jednom turnaji dle rozlosování hrála čtyři družstva, zbývající trojice měla volno. Bedřichov chyběl na jednom z turnajů a tím nesehrál tři utkání. Nabízeli jsme jim ale možnost startu na dalším turnaji v Havlíčkově Brodě o týden později, ale nikdo na to nereagoval. Tam mohli odehrát dvě utkání a zbyla by jim jen jedna kontumace, což je za pokutu, ale ne už na vyloučení. Potvrzení o splnění povinnosti mládeže jsme vydali a byla to zřejmě naše neznalost disciplinárního řádu.“
Z toho, co zde zaznělo, se nelze ubránit dojmu, že spíše než o křivdě, natož podrazu, je na místě hovořit o smutné souhře negativních okolností, chyb a smůly. Nesmírně tvrdé podmínky rozpisu, porouchané vozidlo, ubezpečení orgánů KNS o možnosti věc řešit, kladná potvrzení KNS… To v době, kdy ČNS po letech nečinnosti a velké tolerance konečně začal tvrdě vymáhat a kontrolovat řádné plnění povinnosti mládeže.
Je též otázkou, zda klub vyvinul takovou aktivitu, která mohla na věci něco změnit. Rozhodnutí STK z věcných důvodů lze jen těžko rozporovat. Takto spíše tato kauza poslouží jako výstražné memento do budoucna. Je nepochybné, že zamyslet se nad problematikou budou muset svazoví legislativci buď na celostátní, nebo na krajské úrovni. Podmínky loňského rozpisu mládeže KNS Vysočina jsou totiž skutečně velmi tvrdé a nemají prakticky obdobu v žádných soutěžích ČNS. Jsou tvrdší, než třeba podmínky pro ligová družstva mužů. Jeden den, kdy se nepodaří družstvu turnaje mládeže zúčastnit, znamená rázem tři kontumace a tedy automatické vyloučení nejen mládežnického družstva, ale následně i toho ligového mužského. Ze znění rozpisu totiž zřetelně nevyplývá, jaké existují podmínky pro sehrání utkání v náhradním termínu.
Zatímco třeba při poslední novelizaci soutěžního řádu ČNS došlo k změkčení podmínek u soutěží mládeže, hraných formou seriálu jednorázových turnajů jednotlivců, dvojic, trojic (povinnost KNS uskutečnit min. o dva turnaje více, než je stanovený počet pro splnění podmínky mládeže), soutěže družstev zatím takto řešeny nebyly. K otázkám patří to, proč podobné riziko KNS nevzal v potaz a nerozložil soutěž do více hracích dní. Diskutovat o tom, proč takový rozpis nebyl oddíly při projednávání zpochybněn, je asi na krajské úrovni zbytečné.
