Když spadl po posledním Tolarově vyhozeném míči vyčerpáním na zem, spadl z něj i pocit zodpovědnosti. Ten sebou nesl celých pět dílčích utkání, do kterých nastoupil. Jiný trenér by se do tohoto risku pouštěl jen v krajní situaci. Patrik Perun má však ve svého svěřence absolutní důvěru, a tak mu věřil i tentokrát. Věděl, že když v předchozích utkáních využíval hráče širšího kádru, Chalupa mohl odpočívat a šetřit síly na vrchol celého mistrovství. Hráč s dvojím občanstvím, reprezentující barvy Slovenska, se mu odvděčil poctivým výkonem, když z kurtu zmizel jen na chvíli v disciplíně trojic, ve které Češi dominovali. Na slovenském finálovém vítězství má lví podíl a tak jsem se ho zeptal na pár otázek.
Honzo, předně gratuluju k titulu mistra Evropy.
Odehrál jsi fantastické finále. Nastoupil ve všech pěti disciplínách, v posledním dílčím zápase dne dokonce zvítězil, což znamenalo pro slovenské barvy titul. Klobouk dolů. Připravuješ se nějak speciálně fyzicky, když víš, že to teď na tobě tak trochu stojí?
Díky Ondro, nijak speciálně jsem se nepřipravoval. Vím že jsem schopen fyzicky hodně vydržet pokud je potřeba. Tak nějak jsem tušil, že to bude na všech pět zápasů a připravoval se na to hlavně psychicky a například úspornějším radováním, abych šetřil síly. Určitě pomohl i krátký šlofík po obědě v den finále. Neřekl bych že teď celá reprezentace Slovenska stojí a padá na mě. Máme výborný tým. Spíše bych to viděl na nastavení turnaje, kdy toto bylo možné, příště už to může být jinak.
Poslední zápas, ve kterém se rozhodovalo, disciplína jednotlivců – tam už jsi musel „mlít z posledního“, jak se říká. Lukáš hrál velice dobře. A přesto to nestačilo. Kde vidíš ten zdroj Tolarovi prohry a tvé výhry?
Soustředil jsem se na každý míč a nemyslel coby kdyby. Nával adrenalinu mě ještě pořád držel v dobré kondici, ale léčím se z toho ještě teď. Druhý singl už u nás s Lukym vypadal daleko lépe než ten první, kde jsme oba udělali spoustu chyb. Klíčový bod byl určitě za stavu 10:7 ve druhém setu, kdy jsem si přijmul balon přes síť k soupeři a Luky měl dát lehký bod a uzavřít set. Ale trefil úder přímo do mě a nakonec jsem celý set otočil ve svůj prospěch.
Příběh hráče, který „nebyl dost dobrý“ pro českou reprezentaci a tak začal válet za reprezentaci slovenskou, rozděluje veřejnost na příznivce a škarohlídy. Měl ale tento hráč v té době, a na postech, ve kterých se tehdy nejvíce prezentoval, na reprezentaci dostatečnou výkonnost? Nebo ta se dostavila až s nabídkou východních bratrů a rolí v týmu, čímž do sebe kolečka zapadla a příběh se začal psát?
Hlavní důvod asi byl nemožnost bojovat o své místo v reprezentaci po prvním titulu za Vsetín. Neříkám, že bych se do finálních nominací dostal. Ale člověk pak již vidí, že se s ním tak nějak nepočítá což se potvrzovalo dalších pět let. Po čase stráveném se slovenskými hráči a Patrikem Perunem, jsem se v jednodopadu cítil čím dál tím lépe, ale šance nepřišla. Pak přišla možnost ze Slovenska, že by se dalo udělat občanství a tím pádem reprezentovat a jsem za tento vývoj to moc rád.
Jaká je ve Slovenské reprezentaci parta? Působíte, jak kdybyste spolu hráli dlouhé roky.
Parta je skvělá, s každým hráčem jsem si okamžitě sednul i díky dřívějším kontaktům a nebyl žádný problém s tím, že bych měl reprezentovat. V tomhle každý jeden z nich zaslouží velký dík a já se snažím vrátit důvěru, kterou jsem dostal.
A jaké naopak je pak přeskočit plynule do zápasů mezi české hráče, se kterými již pár let měříš síly na extraligové úrovni na českých kolbištích? Je to pořád „jen“ soupeř? Nebo i přátelé a přátelské vazby roky budované?
Nakočit do zápasů mezi české hráče není nijak těžké. Asi tak jako u všech, někdo je soupeř a někdo je něco víc. Jsem rád, že jako Vsetínu to mezi nás nedává žádné klíny a všichni táhneme za jeden provaz, i když na mistrovstvích máme jiné dresy.
Role lídra ti vyhovovala, ať jsi doposud působil kdekoliv. Tohle lídrovství má člověk v sobě přirozeně, nebo se buduje? Byl téhle tvé roli, povahovému rysu, přizpůsoben také chod a výběr hráčů v současné slovenské reprezentaci?
Myslím si, že role lídra musí být trochu přirozená a dále je třeba ji rozvíjet správným směrem tak, aby z toho profitoval celý tým. Patrik Perun je skvělý trenér a tuto otázku by spíš dokázal zodpovědět on, ale samozřejmě není žádné tajemství, že slovenská základna je menší než česká a musíme to dobře poskládat z hráčů, kteří jsou k dispozici a tak, aby to co nejlépe fungovalo na hřišti.
Byl výkon tvůj i tvých spoluhráčů dobrým signálem pro MS v Praze v roce 2026, který má pozitivní vliv na psychiku, ikdyž je akce ještě setsakramentsky daleko?
Určitě byl a všichni se těšíme na tento svátek nohejbalu (futnetu). Myslím že i příprava tomu bude odpovídat a že předvedeme to nejlepší z nás.
Honzo ještě jednou veliká gratulace k výkonu a titulu. Éterem se nesou zprávy typu, že Slováci ten den potřebovali Čecha aby Čechy porazili. A toho měli. Můžeš na tohle závěrem nějak zareagovat?
Slováci mají čechoslováka, kterému pomohli jak nejvíc mohli v posledním zápase přetlačit Čechy a získat titul. Ten titul patří všem Slovákům. To co se děje na hřišti sice rozhoduje, ale je za tím mnoho úsilí mnoha lidí, kteří nejsou vidět. Velká příprava Patrika Peruna, kdy každé soustředění, a není jich málo, vypadá jak nějaký šampionát. SNA, které toto celé řídí a podporuje. Dále velká podpora týmu a super vztahy mezi hráči na hotelu a tím i psychická pohoda, a nakonec i speciální singlová příprava s Markem Hulínem, kterému také patří dík. V neposlední řadě patří velký dík mé rodině, která mě maximálně podporuje. Jak můžeš vidět, těch faktorů co může ovlivnit jeden rozhodující zápas, je mnoho, a i díky tomu je nyní titul v našich rukách.
