Možná zopakovat zlatou žeň z rumunské Kluže, nemuselo být na půdě reprezentačního úseku ČNS tolik rušno. Ale je pravdou, že pnutí už bylo cítit před listopadovým mistrovstvím světa mužů a neuspokojivé sportovní výsledky jen naplno odšpuntovaly třesk, který se v Komisi reprezentace a zahraničních vztahů ČNS (KRZ) během posledního čtvrtletí udál. Jedním z těch, které běh událostí poznamenal a výrazně omezil manévrovací prostor, je dnes už bývalý člen KRZ a stále úřadující trenér ženského reprezentačního výběru JIŘÍ ŠMEJKAL.
Jiří, kdybyste měl jednou větou shrnout vaše pocity z toho, co se poslední dobou ohledně vašeho působení u reprezentace obecně odehrálo?
Vlastně doteď vůbec nechápu, co se stalo. A už je mi to jedno, nehodlám se v tom pitvat. Chci si odsloužit svou devatenáctou funkcionářskou sezónu a v klidu odejít do nohejbalového důchodu.
Neshody na reprezentačním úseku, zejména v komisi, se začaly kupit již před mistrovstvím světa. O co z vašeho pohledu šlo?
Měli jsme v komisi na některé věci odlišný názor. Většinou jsme s Vlastou Pabiánem byli přehlasováni poměrem 4:2 a dopadlo to, jak to dopadlo. Už jsem takto nechtěl pokračovat.
Těsně před MS podali Martin Spilka s Martinem Flekačem z komise demisi, stejně tak Vlastimil Pabián. Bylo to pro vás řešení sporu?
Já jsem se v tom nijak neangažoval. O jejich demisi jsem se dozvěděl zprostředkovaně od trenéra mužů Petra Guldy. Myslím si, že jsem se dost staral o to, aby ve fungovalo jak má. Dělal jsem to, co jsem dělat měl, stejně tak i Vlasta Pabián nebo Petr Lukáš. Jestli demise byla řešení – to musí odpovědět ti, co ji podali.
Předseda komise Spilka např. uvedl, že ač předseda komise, dost často se o proplacených nákladech v komisi dozvěděl až poté, co nastaly a neměl možnost o nich rozhodovat.
Nechápu. Devatenáct let dělám u národního týmu, řídím se naplánovaným rozpočtem. Spolu s Vlastou Pabiánem, který je hospodářem svazu, jsme takto jeli až do loňského roku. V něm mě Vlasta upozornil, že všechny náklady musí schvalovat předseda komise. My jsme žádné náklady netajili, o všech členové komise byli informováni a nikdy jsme nic plánovaného nepřekročili.
Zamotanou hlavu z toho měl i prezident Kleník, kterému se nedařilo znesvářené strany usmířit. Právě on navrhoval možnost zpětného rozdělení komise na dvě – reprezentace a zahraničního rozvoje. Kam a v jaké funkci bylo s vámi v tomto řešení počítáno?
Moc o tom nevím, byla to iniciativa prezidenta. Co jsem se dozvěděl, měli jsme s Vlastou Pabiánem dojet u reprezentace tento rok a komise měla být někým zaštítěna, protože ani jeden z nás se netlačil na funkci předsedy. Údajně prezident o tom jednal s Honzou Vankem.
Většina výkonného výboru ale toto řešení nepodpořila a trvala na zachování jedné komise. Co jste si odnesl z jednání VV, na kterém se dostavily k vysvětlení obě znesvářené strany a po přeobsazení komise na vás místo nezbylo?
Na jednání výkonného výboru jsme byli pozváni odděleně, já tam byl s Petrem Tolarem, ostatní až po nás. Na rovinu jsem řekl, že si nedokáži představit fungovat dál v komisi ve stejném složení. Až později jsem se dozvěděl, že výkonný výbor komisi na dvě nerozdělil a jen přeobsadil původní komisi. Možná to bylo někde na sociálních sítích zveřejněné, ale mě o tom nikdo neinformoval.
Vnímáte vaše neshody v komisi jako principiální střet, nebo spíše jako klasický mezigenerační?
Dělám devatenáct let tak, jak dělám. Informace mám, jen třeba nechci komunikovat pouze po internetu. Mně ten jejich hurá styl občas zaráží. Ale oni jsou nástupci a jestli si to chtějí dělat jinak, je pouze na nich.
Nemůže část problémů být v tom, že se od roku 2008 do chodu reprezentačního úseku prakticky zvenčí nezasahovalo a někteří jej nazývali státem ve státě?
Jak jsem řekl, dělám 19 let svou práci jak umím. Zažil jsem tři prezidenty a žádný se mnou neměl problém. Kdo by měl zasahovat zvenčí? Dostal jsem na začátku od výkonného výboru důvěru a tu jsem se snažil naplnit. Nemohl jsem si přece dělat co chci. Navíc ve svazu přece jsou kontrolní orgány. Všechny naše akce fungovaly, nepřekročily plánovaný rozpočet. Vždy jsem se výkonného výboru na konci roku ptal, zda dál o mé služby stojí. Přijde mi zcestné, když nějací rádoby odborníci mají poznámky o tom, že jsme ve funkcích kvůli vlastnímu obohacení. Vždyť já naopak kromě energie do nohejbalu investoval ze svého a dělal jsem to rád.
Už v roce 2005 byly po vzoru jiných sportů pro potřeby reprezentačních družstev vytvořeny smlouvy pro hráče, trenéry a další členy realizačních týmů s jasně vymezenými podmínkami. Proč ještě v roce 2023 nejsou podepsané?
Protože hned u první verze smluv je hráči i oddíly odmítaly podepsat, měli výhrady. Co si pamatuji, tak nikdy už nebyly aktualizovány a předloženy. Jestli je teď někdo udělá nově, proč ne.
Uspokojila vás jako zároveň člena Trenérsko-metodické komise ČNS předložená analýza výsledků z posledního mistrovství světa mužů?
Abych pravdu řekl, je to věc trenéra. Vím, že po mistrovství byl plný smutku a zklamání a asi s těmito pocity ji vypracovával. Možná mu výkonný výbor mohl dopřát delší odstup.
Až mytizovanou zůstává pozice šéftrenéra nebo manažera reprezentace, která ale není volenou ani zaměstnaneckou pozicí v ČNS. Často bývá spojována právě s vaší osobou, můžete vyjasnit, jak to s touto funkcí vlastně je?
Do poloviny roku 2021 jsem byl předsedou komise reprezentace. Tím pádem jsem byl zodpovědný za všechna reprezentační družstva, včetně trenérů. Neoficiálně se tak této funkci začalo říkat šéftrenér. Když jsem poté jako předseda skončil, bylo mi oznámeno, že se stávám manažerem reprezentací. Vlastně jsem se dále měl starat o všechna reprezentační družstva, tedy zajišťovat vše přes organizaci, finance, realizační tým, domlouvat místa akcí, ubytování, program… S Vlastou Pabiánem jsme ve dvou vytvářeli servis pro reprezentace. Nemyslím, že bychom to dělali špatně.
V reprezentačním úseku tedy zůstáváte pouze ve funkci trenéra reprezentace žen. Co vás letos ještě čeká?
V dubnu máme naplánované první soustředění, pak jedeme obhajovat na Estérel Cup do Francie. V půlce října by mělo proběhnout druhé soustředění a na konci měsíce pak mistrovství světa ve Švýcarsku. Dále jsou v plánu dvě exhibiční akce, první ve Smetanově Lhotě, druhá s osobnostmi českého sportu. I přes omezenější rozpočet se snažíme, aby hráčky měly důstojné podmínky. A pevně doufám, že si letošní sezónu užijeme a fanoušky potěšíme.
Už jste také avizoval, že rok 2023 je vaším posledním ve svazových funkcích. Bylo to myšleno vážně, nebo ještě máte chuť ještě něco ve svazovém dresu dokázat?
Nemám. Ale vyjádřím se až po sezóně. Určitě nemám v plánu pokračovat ve funkcionářské činnosti v komisích. Chci se věnovat už pouze ženám. U národního týmu žen si případné prodloužení dovedu představit – tady si nechávám otevřená vrátka.
