Reprezentace v roce jedna očima předsedy komise

Poslední míč listopadového mistrovství světa vynesl pro pořadatelskou zemi tvrdý ortel – až čtvrté místo v konečném pořadí účastnických zemí. Byl to šok na jinak monstrózní akci. Měsíc po šampionátu jakoby se po akci i české reprezentaci slehla zem. Některým to možná ani nevadilo, ale uspořádáte-li akci s více než šestimiliónovým rozpočtem, oprávněně očekáváte její dlouhodobější přesah v několika oblastech, včetně rezonování akce v široké základně.

Zatímco ale základna tápala, co se děje, o to usilovněji se jednalo v kuloárech. Otázka reprezentace (zejména té mužské) tvořila nemalou část programu jednání svazových orgánů, včetně výkonného výboru. A leckdy to byly pořádně bouřlivé debaty. Na to, co se vlastně děje, jsme se zeptali aktérů v centru dění. Prvním byl MARTIN SPILKA, předseda Komise reprezentace a zahraničních vztahů.

Martine, během mistrovství světa dost lidí šokovala informace o tom, že vy a Martin Flekač podáváte demisi z vámi vedené komise. Co se vlastně stalo? Byl na vás vyvíjen tlak?

Při zvolení do výkonného výboru byla jasná vize. Chceme redukovat komise a chceme od komisí větší činnost, než tomu bylo v minulosti. Na základě návrhu prezidenta Kamila Kleníka se rozhodlo, že zahraniční rozvoj se sloučí s komisi reprezentace, a tuzemský rozvoj se sloučí s komisi propagace. Já jsem se tedy stal předsedou komise reprezentace a zahraničních vztahů. Po zvolení nové komise jsem si našel svůj tým. Nejdříve jsem oslovil Jirku Šmejkala a Vlastu Pabiána, jestli chtějí pokračovat v komisi. Jejich odpověď byla, že ano. Dále jsem oslovil Marka Líbala z důvodu skvělé práce s mládeží, Petra Tolara opět z důvodu skvělé práce s mládeží s přesahem i do mužské části a dále pak Martina Flekače, který má dobře zvládnutou administrativní činnost s přesahem do mezinárodní scény. Bohužel na našich mnoha jednání nebyla vždy shoda, cokoliv někdo chtěl změnit, byli jsme bývalými členy kritizováni a nikdy nepodpořeni. Bohužel vázla i komunikace – v dnešní době řešit věci přes e-mail nebo aplikaci jako je např. Whatsapp jsme brali jako samozřejmost. Ta bohužel nebyla a bylo potřeba řešit věci osobně nebo posíláním přes Českou poštu. Atmosféra nebyla ideální. Před MS mužů jsme se dohodli s Kamilem Kleníkem, že podáme demisi, aby MS proběhlo v pořádku a bez jakýkoliv konfliktů, protože situace byla opravdu vážná. Vše jsme se snažili dělat pro dobro nohejbalu.

Demise je ale minulostí. Co se seběhlo dál?

Po demisi mé a Martina Flekače podal demisi i Vlasta Pabián, který chtěl dojet MS v Praze. Všichni si mysleli, že komise bude fungovat lépe, nicméně tomu tak nebylo. Proto 8. 1. zasedal VV ČNS, který si pozval všechny členy komise reprezentace a zahraničních vztahů ke společnému stolu, aby si vyslechl hlavní důvody našich problémů.

Jedním z návrhů řešení, které zde zazněly, bylo zpětné rozdělení nedávno sloučené komise do dvou komisí – jedna by měla v kompetenci reprezentace, druhá zahraniční rozvoj.

Ano, ve hře byly dvě varianty možného řešení a jedním z nich oddělit komisi na komisi reprezentace, ve které bych by byli Jirka Šmejkal a Vlasta Pabián a komisi zahraničních vztahů, ve které bych byl já a Martin Flekač. A péče o talentovanou mládež by se přesunula do komise mládeže s Markem Líbalem a Petrem Tolarem. Já jsem VV doporučil, ať komise nerozděluje, protože současné propojení dává smysl a vše je mezi sebou propojené. Samotný verdikt jsem ale samozřejmě nechal na VV ČNS. Věřím, že naše argumenty, vize, snaha a projekty, které jsme doposud udělali, pomohly k tomu, že komise zůstává nerozdělena a s osobami, které ji chtějí posouvat dále.

Na výkonném výboru také zazněl i argument, že v programovém prohlášení VV jste veden jako garant reforem v oblasti reprezentace. Proč byste měl vlastně pozici opouštět?

Pozici jsme předtím opustili také z důvodu toho, že Kamil Kleník chtěl Jirku Šmejkala a Vlastu Pabiána v komisi do konce roku 2023. Nicméně po předložení argumentů na lednovém jednání změnil VV názor a zvolil jiné řešení.

Spor ve vaší komisi by mohl být interpretován jako mladí (Spilka, Flekač, Líbal) versus staří (Šmejkal, Pabián), a to jak věkově, tak služebně. Ztotožníte se s touto teorií?

Nemyslím si, že to bylo mladí versus staří. Problémem byla komunikace a neochota cokoliv změnit.

Výkonný výbor nakonec šalamounsky komisi rozpustil a znovu postavil, ale s pozměněným obsazením. Evidentní je, že spokojenější rozhodně mohlo být vaše křídlo. Co podle vás rozhodlo?

Nenazýval bych to, kdo byl spokojenější. Za mě je důležitější, co více pomůže nohejbalu. Bylo evidentní, že starší trend se nechce přizpůsobovat novým technologiím, a to nás hrozně brzdilo. Nová komise je ve funkci cca tři měsíce a troufám si říci, že se zlepšila komunikace s veřejností. Například v talentované mládeži zveřejňujeme nominaci na sítě, zveřejňujeme videa ze soustředění, fotky apod. Samozřejmě se budeme snažit nadále vše vylepšovat. Myslím si, že rozhodlo, že na nás byla vidět touha posunout to dál a dělat nové věci. Fungovat setrvačně a nic neměnit nemá pro nohejbal budoucnost.

Jaké je tedy nové složení komise?

Současné složení komise reprezentace a zahraničních vztahů je následující: Martin Spilka – předseda a odpovědnost za reprezentační úsek, Marek Líbal – místopředseda komise a odpovědnost za talentovanou mládež, Petr Tolar – odpovědnost za talentovanou mládež, Jan Vanke – styk s veřejností a mezinárodní komunikace, Martin Flekač – sekretář komise a styk s veřejností a mezinárodní komunikace.

Žabomyší války v komisi jsou snad minulostí. Na vašem jednání v novém složení se projednávala řada věcí, můžete nám některé nejdůležitější přiblížit?

Budeme komunikovat s veřejností, chceme nechat nahlédnout pod pokličku, jak reprezentace funguje, motivovat mladé hráče, že mají šanci se dostat do národního týmu. Chceme transparentní výběrové řízení na trenéra, kamarádi stranou. Jasně definované smlouvy a kompetence. Dále musíme zvládnout finančně, organizačně a mediálně akce v roce 2023, a že jich není málo: Kempy nadějí pro U12, U15, U17, U19 a talentované dívky, dvě soustředění reprezentace mužů U21, dvě soustředění reprezentace žen, soustředění reprezentace mužů, pohár mistrovských zemí v Maďarsku, mezinárodní turnaj ve Francii, mistroství světa v jokgu v Jižní Koreji, mezinárodní kemp mládeže v Modřicích, mistrovství světa juniorů v Modřicích, mistrovství světa žen ve Švýcarsku, dále pak turnaje, kterých se zúčastní juniorská reprezentace. Novinkou je výprava (cca 40–50 lidí) z Indie, která chce na přelomu dubna a května dorazit do České republiky a vzdělávat se v oblasti nohejbalu futnetu.

Bude toho asi k řešení ještě více. Jak je třeba vůbec možné, že hráči, trenéři ani další členové realizačního týmu nemají dodnes podepsané reprezentační smlouvy? Jsme opravdu tak amatérský sport?

To je jedna z věcí, kterou chceme změnit. Toto také byl jeden z problémů v naší staré komisi, když jsme chtěli současnému trenérovi doplnit náplň činnosti. Například, aby se povinně zúčastnil ligového superfinále a semifinále. Bohužel to se nepotkalo s úspěchem a bylo nám řečeno, že to není potřeba a že trenér sleduje hráče na youtube, s tímto jsme se nemohli ztotožnit. To samé argument, že nemusí vidět mistrovství republiky dvojic, protože na mezinárodní scéně se hrají na krátké hřiště. Za naší novou komisi jednotně říkáme, že reprezentační trenér má být na významných akcí přítomen.

Po mistrovství světa hodně lidí čekalo určitou sebereflexi nebo vyjasnění příčin nezdaru. Trenérem Guldou předložená dvoustránková analýza, obsahující spíše pouze závěry než analytickou část, ale ani moc nějakou analýzou nejde nazývat. Váš pohled?

Četl jsem analýzu od člena komise Vlasty Pabiána, kde hlavní problém zřejmě byl ten, že nebyl dostatek pitného režimu a málo ovoce. Jako jeden z pořadatelů MS mohu jen tento argument vyvrátit, protože ovoce, energy drinky a drobné sušenky zde byly. Jinak jsme opravdu dostali spíše výsledkové shrnutí MS, než nějakou podrobnější analýzu, co bylo vlastně špatně a co udělat pro příště, aby se tento nezdar neopakoval. Za mě Petrovi Guldovi měl někdo poradit, bohužel to na něj celé padlo.

Evidentně se situace ale mění, protože v návrhu náplně výběrového řízení na trenéra reprezentace, předkládaném VV, požadujete předložení např. popisu hlavních odlišnosti přípravy hráčů pro mezinárodní pravidel, stručné charakteristiky nejlepších čtyř národních družstev, pohled na problematiku fyzické připravenosti reprezentantů a jejich životosprávu, návrh rozsahu spolupráce s oddílovými trenéry… Budete v komisi doporučovat VV vyšší odbornost trenéra?

V komisi jsme se dohodli, že momentálně stačí standardní licence, tedy kvalifikační stupeň C. Nicméně v nějakém horizontu budeme chtít u reprezentace licenci vyššího stupně.

Právě že už několik let je po hlavních trenérech tréninkových center mládeže ČNS požadována trenérská licence B. U všech reprezentací ale stačí i „céčko“. Není to nelogické?

Ano, proto v budoucnu se chceme i na to zaměřit. Ale musíme být nohama na zemi a brát v potaz realitu. Vezměte si, kolik ligových týmů má nehrajícího trenéra? Trenérů je bohužel stále nedostatek.

Jak to bude s asistenty trenérů. Není tajemstvím, že někteří trenéři o asistenta moc nestáli.

Rozhodně nechceme reprezentačním trenérům nařizovat, aby měli svého asistenta. Ale vyslechneme je, proč ho který trenér nechce. A jak by řešil případně stejný problém, který nastal na MS v Praze, kde by se podle mě asistent velice hodil. Pro nás bude cíl dostat reprezentaci opět na vrchol.

Co považujete za nejdůležitější na restartu vaší komise?

Určitě je to komunikace komise s trenéry a VV. Toto je to nejdůležitější. Je potřeba táhnout za jeden provaz a neházet si klacky pod nohy z důvodu, že se někdo bojí o svůj flek a přijde o nějaké výhody. To se musí razantně zlepšit. Dále to chce mít řád a jasně rozdané kompetence. To mi občas chybělo, každý dělal vše a ve výsledku nikdo neměl zodpovědnost za nic. Uvidíme, zda se nám to podaří.