Téma, o kterém se již delší čas mluví. To je reorganizace soutěží ČNS, zejména v oblasti republikových ligových soutěží. Aktivních hráčů ubývá a současný model soutěží, který byl napasován na soutěže před cca 15 lety, neodpovídá současné realitě. ČNS se opakovaně tuto problematiku snažil řešit, např. formou seminářů ligových družstev. Jejich malý zájem o semináře, velká roztříštěnost lokálních zájmů a zejména neochota k ústupkům ve prospěch nohejbalu jako celku ale vedly k tomu, že větší posun toto téma nezaznamenalo.
Počátkem prosince by mělo proběhnout další kolo semináře, ke kterému budou předloženy i některé návrhy na úpravy současného modelu. Pojďme se nyní podívat pod pokličku a zamysleme se zároveň v našem publicistickém seriálu nad neduhy, které by bylo vhodné řešit.
Už v některých předchozích článcích publicistické sekce (viz např. zde a zde) jsme se věnovali jednomu z nejpalčivějších témat nohejbalových soutěží s diváckou účastí – neherním prodlevám. Tedy času, kdy divák sleduje pro něho nezáživnou činnost a většinou se nudí. Bez časových prodlev se pochopitelně neobejde soutěžní utkání v žádném sportu. Jde jen o to, aby se nohejbalové prodlevy výrazně nelišily od prodlev utkání ostatních sportů, protože je to jedno z měřítek divácké atraktivity sportu.
V rámci další související činnosti – přípravě koncepčního dokumentu, nyní v rámci ČNS probíhá mj. dotazníkové šetření k základním nohejbalovým otázkám. Jedním z dotazů je i ten na dobu trvání prodlev v utkáních soutěží s procentuálním vyjádřením vůči trvání celého utkání. Ze zatím došlých 58 dotazníků vyplývá, že 50% respondentů považuje za max. dobu trvání prodlev 10% času trvání utkání, 45% respondentů 20%, 0% respondentů 30% nebo i delší prodlevy, 5% respondentů se jasně nevyjádřilo. Průměrem vychází tolerovaná max. doba trvání prodlev necelých 15% času trvání utkání.
Za výpočtové prodlevy u venkovních soutěží byla považována losování před začátkem dílčího zápasu, střídání stran, přestávka mezi zápasy s úpravou hřiště (zametání, lajnování, kropení) a oprávněná nebo ostatní přerušení hry (oddechové časy, přerušení na zotavení, střídání hráčů). Naopak ve výpočtu nebyly zahrnuty prodlevy ve formě neoprávněných přerušení hry, některých ostatních přerušení (např. vnější zásah, vložený kulturně-sportovní prvek), ani jiné herní prodlevy (např. podání zakopnutého míče, prodleva mezi pokynem rozhodčího a provedením herní činnosti, napomenutí nebo udělení karty rozhodčím).
Tentokrát kromě teoretických maximálních prodlev byl zvolen i výpočet z praxe. Pro konkrétní rozbor, provedený A. Stehlíkem, byla zvolena tři utkání základní části letošní mužské extraligy, která by měla představovat průměrné utkání. Jedná se o utkání Čelákovice – Modřice s výsledkem 6:3, Vsetín – Karlovy Vary s výsledkem 6:2 a Český Brod – Šacung s výsledkem 3:6.
A výsledky rozboru? Průměrem ze všech tří sledovaných utkání vychází tyto hodnoty:
Celková doba trvání utkání – 182 min (100%)
Oddechové časy a přerušení na zotavení – 16,6 min (9,1%)
Střídání hráčů – 1,7 min (0,9%)
Změny stran mezi sety – 7,5 min (4,1%)
Přestávky mezi zápasy s úpravou hřiště a losováními – 36,4 min (20,0%)
Doba trvání prodlev v utkání (součet předchozích) – 62,2 min (34,2%)
Z rozboru je tedy zřejmé, že procentuální doba trvání prodlev u venkovních dlouhodobých (v případě halových jednorázovek je doba prodlev nižší) nohejbalových soutěží přesahuje nejenže hodnotu z jiných sledovaných sportů (volejbal, basketbal), ale více než dvojnásobně i hodnotu (15%), kterou v průměru považují za maximální sami nohejbalisté, tedy většinou zároveň potenciální diváci utkání nohejbalových ligových soutěží. Návrhy opatření, která by tento evidentní nesoulad zájmu a skutečnosti měla pomoci vyřešit, si představíme v některém z dalších článků.
