(Vyškov) První letošní národní šampionát nabídl kromě samotné hry i několik zajímavých momentů. Těch pozitivně laděných, ale i těch negativních. Nebude na škodu se k některým do Vyškova vrátit.
Moment první, prezentace. Tady „zaválela“ pražská Solidarita. I matador Kamil Průcha nemohl čekat, že na oficiální svazové akci uspěje tvrzením, jak hráč Plachý (mj. čerstvě přestoupivší z Modřic do Dolní Radechové) má zájem do pražského oddílu hostovat a tedy za něj již může nastoupit. Proč to ale nezkusit. A tak věc kromě přítomného zástupce řídícího orgánu musel operativně řešit po telefonu až předseda STK IVAN KRÁLÍK. „Průcha mi vysvětloval, že Plachý prý podá hostování do Solidarity, oni jsou hráči a vedoucí oddílu je sem přihlásil, tak jsou tady. Navrhoval řešení, že by napsali čestné prohlášení s tím, že Plachý hostování zaručeně podá, což jsem odmítl. Vysvětlil jsem mu znění rozpisu jednorázových soutěží a popsal jsem letošní aktuální přestupy a hostování, které jsou jíž schválené. V podstatě byl hned v počátku smířen s tím, že to nepůjde, netlačil, spíše asi čekal naši shovívavost.“ Resumé? Pochopitelně nepřipuštění k účasti a nádavkem se v oddíle mohou těšit na pokutu dle rozpisu.
Moment druhý, výkony rozhodčích. Tentokrát se jim tolik nevedlo, zápasy ve druhé polovině dne přinesly některá diskutabilní rozhodnutí a následné četné diskuse s hráči a trenéry. Zejména dvojice z Janovic nad Úhlavou a Čelákovic mohou cítit z některých verdiktů arbitrů hořkost. Na druhou stranu je třeba na obhajobu rozhodčích zmínit, že slabé osvětlení v hale jim jejich nevděčnou roli rozhodně neulehčovalo. „Nedělal bych z toho vědu, stane se to. Ve čtvrtfinále s Modřicemi jsme tam měli dva míče, které rozhodčí posoudili nesprávně. Jednou, když jsme měli chyceno, tak signalizovali dotyk stropu a podruhé neviděli teč Pavla Kopa, který jí ale nepřiznal. Určitě jsme neprohráli jen díky tomu, ale vyrovnaný zápas se mohl vyvíjet jinak,“ sympaticky spekuluje janovický PETR TUREK. Jindy sdílný čelákovický hráč a činovník MARTIN SPILKA se na toto téma bavit ani nechtěl. „Zaznamenal jsem plno věcí, ale tohle je nohejbal a tak to bude stále stejné… Nebudu se k tomu vyjadřovat,“ řekl.
Naopak pozitivně lze hodnotit poměrně hojnou účast trenérů. I když hovořit o hojné účasti v případě přítomnosti trenéra u každé maximálně druhé sestavy je dost odvážné. Ne však na nohejbalové poměry. Ale pojďme i k těm úsměvnějším momentům. Minimálně dva hráči se přesvědčili o tom, že nohejbal bolí. Čelákovický Spilka v souboji s Modřicemi byl po nákopu míče protihráčem zasažen podpěrnou tyčkou, ovšem svůj pád patřičně okořenil, takže skutečnost zřejmě nebyla až tak bolestivá. Druhým nechtěným bolavým hrdinou byl vsetínský Padyšák, kterému ve čtvrtfinále se Šacungem nasměroval Holub svůj nártový klepák přímo do hlavy. Otřesený se dlouho zvedal, ale Holubovi se poté pomstil nejlépe jak mohl. Vyřazením z dalších bojů.
Zajímavé bylo i sledovat, jak si vedou nové posily. Červený dres Karlových Varů premiérově oblékl ZDENĚK MUSIL, který do celku z lázeňského města přišel na hostování z jihočeské metropole. Spolu s Janem Kubátem vystavili v osmifinále stopku svým klubovým spoluhráčům Kokšteinovi s Bíbrem, koncovka třetího setu ve čtvrtfinále s Čelákovicemi jim ale nevyšla. „Premiéra vyšla celkem dobře, i když jsem tak napůl spokojen a napůl zklamaný. Spokojený jsem proto, že jsme se dostali ze skupiny a vyhráli i první kolo ko systému. Pak přišla trošku smůla proti Spilkovi s Kolenským, protože jsme ve třetím setu vedli 7:5 a vlastními chybami jsme si to prohráli. 
Myslím, že kdybychom je porazili, tak jsme se mohli do finále podívat. Na dnešek jsem se těšil, určitě jsem nebyl nervózní. Vůbec poprvé jsem oblékl dres, na kterém je moje jméno, takže mě to spíše povzbuzovalo, než nějak svazovalo. Doufám, že se ve Varech chytnu, je tam omlazený kolektiv, zkušený trenér. Uvidíme, je to kulaté“. Neméně zajímavé bylo sledovat počínání dalšího velkého přestupového jména, a to MARTINA MÜLLERA. Sotvaže vyškovský dres vyměnil za ten modřický, předložil svému novému týmu parádní zápisné ve formě titulu. Tedy vstup z oblasti snů. Každoroční ligové boje o záchranu jsou minulostí, nyní se levonohý univerzál může těšit na souboje o nejvyšší mety.„Tak jasně že doufám, že kluci v Modřicích mě stáhnou do jejich tempa a dostaneme se na vrchol. Je to pro mě velká výzva a určitě chci bojovat o medaile,“ říká Müller.
