(Chabařovice) I když je třetí mezinárodní kemp již minulostí, stále se najdou pozitivní skutečnosti, které celá akce nabídla. Mezi jeden z přínosů můžeme jistě zařadit i přítomnost čtveřice mužů ze Švýcarska, kteří tvoří přibližně polovinu reprezentačního výběru. Sympatičtí hráči akci z části využili jako přípravné soustředění na letošní Mistrovství světa. Však právě tento rok Švýcarsko oslavuje čtvrtstoletí vzniku své nohejbalové asociace (ASFT), což jej řadí vedle Česka a Slovenska mezi země s nejdelší tradicí. Právě proto by byl pro ně úspěch v Nymburce či v Brně další skvělou oslavou. A protože byla na kempu přítomna i generální tajemnice Evropské nohejbalové asociace a zároveň výborná překladatelka Zuzana Viňanská, byla cesta k zajímavému rozhovoru velmi snadná. Reprezentační trenér a skvělý hráč DOMINIQUE JULAN nám ochotně odpověděl na všechny dotazy.
Začnu možná trošku formální otázkou. Jak se vám líbil kemp mládeže a žen v Chabařovicích?
Vždy, když přijedeme do Čech, jsme fascinováni úrovní a tradicí zdejší hry. Velmi se nám zde líbilo, že tento kemp organizují tak významné osobnosti, mezi kterými nechybí mistři světa a další zkušení borci. Oceňujeme i zdejší počet hřišť a ideální prostředí.
Byl jsem velice překvapen, že když jsem vás poprvé viděl trénovat, tak jste hráli na dva dopady. Byla to pouze vaše zvědavost, nebo takto hrajete i v tréninku, například u začátečníků?
Důvodem, proč jsme zde hráli na dva dopady, je naše souběžná příprava na jeden z vašich turnajů. (turnaj na Šacungu odehraný ihned po kempu – pozn. red.) Jinak trénujeme pouze na jeden dopad. To se však týká pouze elitní mužské kategorie. Začátečníci a děti trénují na dva, případně tři dopady.
Při sledování vaší hry jsem měl dojem, že se vaše pojetí od našich hráčů dosti odlišuje, v čem si myslíte, že jsou největší rozdíly?
Jeden z hlavních rozdílů je ten, že jsme zvyklí hrát na rozdíl od vás pouze na jeden dopad, z čehož vyplývá jiný herní styl. My například nevyužíváme příjem hlavou. U dvou dopadů je zkrátka větší různorodost nejen na útoku, ale i v samotné rozehře. Na druhou stranu, jeden dopad hru zrychluje.
Naši hráči mají možnost měřit své síly v soutěžích družstev, na republikových šampionátech a také v ohromném množství různorodých turnajů. Jaká je v tomto ohledu situace u vás?
Ve Švýcarsku máme čtyři soutěže mužů, jednu ženskou soutěž a dvě soutěže juniorů. Tým je tvořen minimálně třemi hráči. Nejvyšší liga má 6 týmů, 2 liga potom 12 týmů. Junioři mají v současnosti 15 družstev, ale v minulosti jsme měli i 40 týmů. Hlavním důvodem úpadku je nedostatek trenérů. Dále nám také konkuruje futsal. Nyní však máme nový výkonný výbor a jeden z našich hlavních cílů je právě výchova nových trenérů. Turnajů na té nejlepší úrovni je pět do roka a tři z nich tvoří pohár Švýcarska, který vlastně nahrazuje vaše republikové šampionáty.
Švýcarské zastoupení na tomto kempu tvořila také pětice půvabných děvčat. Nevidím zde však žádné mladší hráče, jaké jsou důvody jejich neúčasti?
Hlavním důvodem je, že se u nás trénuje hlavně v zimě a na podzim. U nás je nohejbal především halový sport a nejen pro mladé hráče je teď vlastně období mimo sezónu. Krom toho je zde i zmíněný problém s nízkým počtem trenérů.
V průběhu kempu jste měli možnost zatrénovat si se špičkovými hráči z Čech, Slovenska a Maďarska. Jaké dojmy a pocity si z tréninku odnášíte?
Měli jsme dojem, že jsme velmi malí (smích). Ale v podstatě i styl hry je jiný, a to při nahrávce i v obraně. Bylo pro nás určitě přínosné, že jsme mohli okusit hru proti „střelám jako z děla“, které u nás zatím nemáme. Také bylo výborné, že jsme si zahráli s Mariánem Žigalou, který je pro mě už od malička idolem. Je stále ve vynikající formě. Hraje prakticky bez chyb a velmi elegantně.
Čtenáři Nohec magazínu budou mít možnost vás zhlédnout v prosinci na světovém šampionátu. S jakým cílem do Nymburka jedete a do které disciplíny vkládáte své největší naděje?
Naším cílem je zisk bronzové medaile, ale víme, že to bude velmi těžké. Naše ambice nám určitě zkomplikují Maďaři. Nejotevřenější šance jsou určitě v singlu, kde je možné téměř vše. Naproti tomu porazit Čechy nebo Slováky ve trojicích nebo ve dvojicích je prozatím prakticky nemožné.
