(Vsetín, Hovězí) Po dvouleté odmlce zaviněné pandemií Covid 19, se ve Vsetíně konal v pořadí devatenáctý ročník mezinárodního turnaje Austin Cup. A k radosti domácích fanoušků se z množství místních sestav do finále jedna přece jen dostala. Na vítězství ale nedosáhla, v cestě k poháru stál kat nadějí – elitní modřické trio Pospíšil, Višvader, Rosenberk. To k předchozím triumfům (jen místo Višvadera byl v sestavě M. Müller) v řadě přidalo další.
Termín akce byl tradiční, týden před začátkem extraligového zápasového kolotoče. Jako vždy vzorně připravená akce přilákala nakonec osmnáct týmů, což pořadatelům způsobilo trochu vrásky. Nejenže nepřijel prvoligový Prostějov. „Určitě nás také zamrzelo, že vedle Slávie Trnava se odhlásil i KAC Košice, takže turnaj přišel nejen o obhájce stříbra, ale poprvé vůbec se stalo, že byl bez účasti slovenského týmu. Ještě že se Šacungem přijel Matej Prachár,“ hořce zavtipkoval ředitel turnaje VÍT ZGARBA.
Turnaj se opět konal ve dvou halách, Na Lapači a v nedalekém Hovězí. V obou ovládli své skupiny a postoupili přímo do čtvrtfinále největší favorité. V Hovězí Modřice A a Karlovy Vary A, ve Vsetíně domácí Vsetín A a Modřice B. Osmifinále pak dál prosilo počet uchazečů a bylo konečnou pro všechny tři sestavy Šacungu. Přerov A vyřadil Šacung A, Čelákovice B béčko Šacungu, Čelákovice A po napínavém průběhu Karlovy Vary B a Vsetín B eliminoval i poslední sestavu Šacungu také ve třech bojovných setech.
Čtvrtfinále bylo ovšem jasnou záležitostí favoritů, kteří konkurenci nevěnovali ani set. Modřice A přestřílely Čelákovice A (Spilka, Bareš, Holas, Seidl), Karlovy Vary A ve dvou poměrně vyrovnaných setech ukončily účinkování domácí druhé sestavě (Ftačník, Stařičný, Mir. Tomek), Modřice B přejely TJ Spartak Přerov A (Pavelka, Miklík, Zvoníček) a Vsetín A deklasoval Čelákovice B (Nesládek, Šafr, Flekač, Loffelmann). I v této fázi ještě o vítězstvích rozhodovali právě špičkoví smečaři, jejich parametry a sebevědomí.
Semifinálové souboje tentokrát dokonale změnily obraz hry. Ještě snad nikdy se nesešlo mezi posledními čtyřmi týmy tolik kvalitních polařů, kteří svými akrobatickými zákroky či předvídavostí udržovali překvapivě na uzdě impozantní bijce. Jediný bodík dělil pozdější vítěze v úvodním semifinále s Karlovými Vary od vyřazení. Po ztrátě první sady totiž navíc v koncovce druhé došlo ke zranění Pospíšila, které vypadalo velice vážně. Po několikaminutovém přerušení se druhý set dohrával jenže hráči Liaporu zřejmě vyšli z herního rytmu a Jihomoravané set ještě otočili. Také rozhodující sada byla těsná, ale favorit už našel své sebevědomí i přesto, že kvalitní obrana Západočechů byla v plné pohotovosti. Ve druhém semifinále domácí tým v poli doslova trápil reprezentačního snajpra Kopa a z toho Chalupa dokonale těžil, když jeho „klepáky“ přeci jen občas obranou i blokem Modřic prošly a končily mezi diváky, kteří domácímu supertěsnému vítězství nadšeně aplaudovali.
O třetí místo se sice bojovalo kvalitně, ovšem touha po vítězství byla větší na straně Modřic. Jak sestava ze západu Čech v semifinále trápila Pospíšila a spol., tak se tentokrát nedokázala vyrovnat s útoky Kopa a sám Vanke naopak s vynikající obranou Modřic. JAN VANKE bral závěr turnaje částečně s humorem a nijak se výsledkem netrápil. „Semifinále bylo perfektním zápasem, který mohl dopadnout jakkoli a měl vynikající úroveň. Urvali to kluci z Modřic a šli dál. Na zápas o třetí místo jsme se asi pořádně nenamotivovali. Mám radost, že se Lukáš Tolar dobře zapracoval, má to v hlavě nohejbalově srovnané a je to dobře, dělají to všechny mančafty. Vidíme to u Čelákovic, Šacungu, Modřic, Vsetína…Velkou posilou se jeví i naše nová trenérská akvizice, Lukášuv otec. Slibuji si od toho, že se hlavně mně uleví a budu se moc soustředit jen na svou hru. On je zkušený bývalý hráč a v současnosti i kvalitní trenér, který dává i tréninku jiný náboj a nápady.“
Finále bylo, stejně jako všechny závěrečné zápasy turnaje, skvělou reklamou na nohejbal. Vsetínští vládli celé úvodní sadě a Pospíšil marně hledal skulinku neuvěřitelné obraně Bílého a Majštiníka. Navíc na sítí vládl Chalupa, kterého jen s obtížemi jinak neméně skvělí Rosenberk s Višvaderem chytali. Ve druhé sadě se začala kvalita přeci jen srovnávat, ale přesto byli domácí k vítězství blízko, blizoučko. V závěru srovnali dvoubodové manko, jednou chytili, jenže následný riskantně ostrý útok Pospíšila ven z kurtu, znamenal srovnání stavu. Rozhodující sada jako obvykle ve Vsetíně začíná od nuly, ale domácí její začátek vůbec nezachytili. Teprve za stavu 2:8 dokázali přidat třetí bod, jenže únava a zřejmě i psychická frustrace jim nedovolily se závěrem zápasu ještě něco udělat.
JAN CHALUPA je hráč, který rád vítězí, ale dokáže také uznat kvality soupeřů. „Ještě ráno na začátku bych byl za druhé místo rád. Samozřejmě, finále jsme měli dobře rozehrané, ve druhém setu jsem za devítek první útok soupeře málem zavřel, ale v rozhodující sadě jsme se nemohli dostat do své hry a já najednou neměl moc variant kam hrát a co šlo tak kluci dobře pochytali. Kubovi se z kraje podařily navíc dva bloky za sebou a hra Modřic se zklidnila.“
Modřice tedy k předchozím třem vítězstvím v řadě přidaly i čtvrté, zahýbaly historií tohoto každoročního svátku nohejbalu a poodhalily divákům tajemství svých úspěchů. U LUKÁŠE ROSENBERKA jsme zvyklí, že nedává emoce příliš najevo. „Turnaj byl velmi těžký. Síly postupně ubývaly a kvalita soupeřů narůstala. Poslední zápasy už jsme tak před sebou tlačili spíše morální silou. Přesto jsme ale pod nějakým extrémním tlakem podle mého názoru necítili ani balón. Na to už jsme dost zkušení. V rozhodující sadě rozhodla naše trpělivost, částečně změna taktiky a taky možná drobný úbytek sil soupeře. Jak jsme se dostali o dva body nad soupeře, po šanci jsme ihned skočili a utekli do trháku. Od zhruba poloviny setu jsem byl přesvědčen, že vyhrajeme.“
S turnajem mohl být určitě spokojen i jeho ředitel VÍT ZGARBA. „Jelikož jsme se letos definitivně odhodlali uspořádat Austin Cup šest týdnů před termínem turnaje si myslím, že lépe jsme to za daných okolností asi zvládnout nemohli. Je důležité, že vedle tradičních sponzorů se nám v krátkém čase podařilo najít i některé nové. I účast týmů zprvu vypadala nad očekávání, nakonec nás potkala na poslední chvíli řada odhlášek. Opravdu nadšen jsem byl letos ale ze sportovní úrovně turnaje. Všechny zápasy v play off a rovněž mnohé i ze základních skupin byly vynikající. Je skvělé, že vedle těch matadorů, kteří vládnou nohejbalu v posledním desetiletí, a kteří se nakonec prosadili mezi nejlepší čtyřku i na letošním ročníku se začaly objevovat nové tváře, jako třeba Hokr z Karlových Varů, nebo dobrá polovina týmu Čelákovic. A jsem rád, že se totéž týká i našeho týmu.“
Celkové pořadí turnaje:
1. MNK mobilprovás Modřice A (Pospíšil, Rosenberk, Višvader)
2. NK Austin Vsetín A (Chalupa, Bílý, Majštiník)
3. MNK mobilprovás Modřice B (Kop, Hanus, Topinka)
4. SK Liapor Witte Karlovy Vary (Vanke, Kokštein, Tolar)
