(Turecko, Istanbul) Poslední zápas čekal na český reprezentační tým na 9. ME mužů. Zápas o vše, protože v předchozích dvou disciplinách sbírali medaile nejcennější hodnoty slovenské sestavy. Na Čechy tak čekal nejnáročnější úkol, vždyť právě Slováci šestkrát v řadě královskou disciplínu trojic ovládli. Borci se lvíčkem na prsou bojovali srdnatě, ale na soupeře to nestačilo. Slováci zapsali už těžko uvěřitelný sedmý zářez své trvající zlaté série.
Turnaj trojic ale nebyl jen o samotném finále. Cestu od základní skupiny po semifinále čeští hráči zvládli pohodově (skóre setů 10:0), byť někteří soupeři už nepředstavují předem odepsané nazdárky. Tedy jen někteří. Ve trojicích postavil trenér Šmejkal základ sestavy na Radku Pelikánovi, Jakubu Mrákavovi a Petru Bubniakovi. Úkol krýt jim záda a v případě potřeby zasáhnout připadl v defenzivních činnostech Liboru Chytrovi a v těch útočných JIŘÍMU DOUBRAVOVI.
Jiří, tvým partem byl blok a útok ve trojici. Do kolika zápasů jsi vůbec zasáhl a jak jsi spokojen se svým vytížením?
Hrál jsem převážně skupinové zápasy, abych šetřil klukům, co hráli zároveň dvojice, síly. V semifinále jsem nastoupil na pár balonů a ve finále v koncovce druhého a třetího setu.
Co další z tvých spoluhráčů, Libor Chytra. Dostal také od trenéra důvěru?
Dostal, hrál v základních i čtvrtfinálových skupinách a v semifinále. Nenastoupil až ve finále.
Pojďme nyní k průběhu turnaje. Ve skupině vás čekala Ukrajina a Francie. To asi byla pohodová jízda?
Nejsem si přesně jistý zeměmi, proti kterým jsme hráli, ale proti Ukrajině se opravdu nejednalo o těžký zápas. Francie je už pár let na slušné úrovni a jejich smečař útočící nůžkami nám pár vrásek určitě přidělal.
Jak jste se ve hře vypořádali s nepopulárními anténkami? Síť i podpěrné sloupky by u nás neprošly ani v krajském přeboru.
Jde spíše o upřesnění pravidel, co se antének týče. Došlo k nejednoznačné interpretaci pravidel, ale v důsledku to takový problém nebyl. Dle mého názoru anténky rozhodčím stejně moc nepomohou, většina sporných míču se pohybuje v mnohem větších výškách. Samotná síť byla naprosto otřesná, prověšená.
Také ve čtvrtfinále na vás nečekal žádný z kandidátů medailových příček.
Ve trojicích je to dlouhodobý trend. My jsme od ostatních států o úroveň výš a kousek nad námi se pohybují Slováci. I když trojice jsou pro Čechy nejatraktivnější disciplínou, troufám si tvrdit, že pro ostatní státy tvoří gró dvojice.
V semifinále už přišlo Maďarsko. To jste v prvním setu vyprovodili „špinavým“ kanárem, celkem pak uhrálo jen pět míčů.
Z Maďarska jsme měli poměrně velké obavy, ve skupině totiž potrápili slovenský výběr. Jejich první smečař ovšem proti nám nezačal vůbec dobře a většinu útoků vyházel mimo hřiště, kleslo mu sebevědomí a byl střídán.
A jsme ve finále. Slováci vyhráli šest šampionátů v řadě. Měli jste z nich respekt?
Už to ani nenazývám respektem, známe se poměrně dlouho a navzájem se už moc nepřekvapíme. Není to respekt, je to dlouhodobý rozdíl v taktice a sebevědomí.
První set ale Slováci zaspali a prohráli ho poměrem 6:11. Co rozhodlo o zisku setu?
Nezaspali, na bloku nezvykle úřadoval Radek Pelikán a k tomu se přidala i naše útočná síla. V prvním setu jsme je jasně přehráli.
Vyhrál se první set. Takže obavy z možné únavy tří hráčů, kteří reprezentovali i ve dvojicích, se ukázaly jako liché?
Po fyzické stránce ano, to by se ten první set nevyhrál. Finálové zápasy všech disciplín následovaly hned po sobě a spíše než fyzická únava se mohla projevit ta psychická, po porážce ze dvojic.
Ve druhém setu se ale karta obrátila, nakonec z toho byla naše porážka 6:11. Proč byly oba sety tak odlišné?
Krátce po začátku setu došlo v naší sestavě k několika nevynuceným chybám, přestalo se bodově dařit na bloku a navíc se nebodovalo z technických úderů. Měl jsem z toho trochu pocit, že Slováci zařadili třetí rychlostní stupeň. Šlo jim o hodně.
Třetí set dopadl pro nás také špatně, na Slováky chyběly čtyři míče. Opravdu nešlo ten průběh setu zvrátit?
Vždycky to jde zvrátit, ale k tomu chyběl bodový blok a přebývaly dvě chyby na útoku.
Trojice byly poslední hranou disciplínou. I loni Slováci čekali na poslední zápas s nadějí, že se dočkají zlata. A dočkali, na rozdíl od vás nyní. Musel to být dost skličující pocit poprvé v historii nezískat ani jeden titul?
Nevnímal jsem to tak. Skličující by bylo nehrát finále. Všechny nás samozřejmě mrzí, že jsme nedosáhli nejvyššího stupínku, ale nikdo z výpravy to nepovažuje za propadák. Každopádně o neúspěch se určitě jedná.
Jaký máš celkový pocit z šampionátu?
Pocity jsou smíšené. Organizace mi velmi připomínala okresní turnaj špatné úrovně. Ubytování na vysoké úrovni nepřebije tragickou organizační stránku.
Je celkem pochopitelné, že se na hlavu hráčů a trenérů po tomto neúspěchu snese menší či větší kritika. Je něco, co by mohlo do budoucna zvýšit naděje české reprezentace na zisk mezinárodních titulů?
Více společných akcí, o kterých nejsem přesvědčen, že jsme v Čechách schopni uspořádat. A možná více herních soustředění, které jsou vzhledem k nabitému termínovému kalendáři téměř neuskutečnitelné. Ale rezervu vidím především v individuálním přístupu jednotlivých hráčů. Všichni si musíme sáhnout do svědomí a říci si, kdo pro to udělal maximum možného.
Výsledky české trojice na turnaji:
Česko – Ukrajina (základní skupina): 2:0
Česko – Francie (základní skupina): 2:0
Česko – Chorvatsko (čtvrtfinálová skupina): 2:0
Česko – Turecko (čtvrfinálová skupina): 2:0
Česko – Maďarsko (semifinále): 2:0
Česko – Slovensko (finále): 1:2
Konečné pořadí turnaje trojic:
1. Slovensko (Brutovský, P.Perun, M.Perun, Makara, M.Žigala)
2. Česko (Pelikán, Mrákava, Bubniak, Doubrava, Chytra)
3. Maďarsko (Pál, Vincze, Dienes-Oehm, Pozderka, Ferencz)
4. Francie (Prigent, Robin, Gerhold, Captelao, Caramelle)
