(Český Brod) Je to už hezká řádka let, co si VERONIKU TYMICHOVOU, v té době hrající za Nymburk, vybraly úřadující mistryně z Českého Brodu za budoucí posilu svého nesmírně vyrovnaného kádru plného reprezentantek. Zpočátku jsme si zvykli vidět šikovnou univerzálku spíše na lavičce, připravenou kdykoliv naskočit do hry. Postupem času se z ní ovšem stávala platná členka týmu s jistým místem v sestavě. Její kvalita stoupala raketovým tempem. Začaly přibývat i medaile z republikových šampionátů, ligové soutěže a letos i z mistrovství světa. Právě zisk titulu světové přebornice ve dvojicích byl pro hlasující v anketě o nejlepší hráčku sezony patrně rozhodujícím impulsem k tomu, aby právě Tymichovou zvolili Nohejbalistkou roku 2019.
Veroniko, dosáhla jsi na nejvyšší individuální ocenění jaké může hráčka nohejbalu získat. Počítala jsi s tím, že by to v nabité konkurenci mohlo vyjít?
Přiznám se, že pro mě byla velkým překvapením už samotná nominace mezi tři nejlepší. Tedy ani jsem si nepřipouštěla, že bych mohla být první. Konkurence je velká a kritéria pro hodnocení jsou jistě přísná.
Kdo byl tvým favoritem na vítězství v anketě Nohejbalistka roku 2019?
Popravdě jsem tipovala Anetu Fojtíkovou.
Nakonec to vyšlo a zařadila ses do galerie vítězů ankety. Jak vysoko stavíš tento úspěch?
Nejsem úplně zvyklá na individuální ocenění, je to tedy trochu zvláštní pocit. Vždy mám okolo sebe spoluhráčky, se kterými máme na úspěchu úplně stejný podíl. Vítězství si však moc vážím a zároveň ho posílám všem spoluhráčkám a trenérovi Bálkovi.
Když se ohlédneš za celou sezónou, jak si byla spokojena se svými výkony na hřišti?
V zimě jsou turnaje v rámci poháru takové uvolněnější, nebo alespoň tak to beru já. Samozřejmě nechcete vypadnout už ve skupině, ale spíše je to o utužení kolektivu a příjemně stráveném času s lidmi, které mám ráda. MČR je něco jiného. Ne že bych přestala mít lidi okolo sebe ráda, ale více se soustředím na svůj výkon, taktiku i pokyny od trenéra. A tak to bylo i letos. Postupem sezóny jsem se snažila, aby mé výkony gradovaly, tak snad to tak alespoň vypadalo. Na MS jsem sice nedostala až tolik prostoru, ale troufám si říct, že jsem byla vždy připravená.
Souhlasím, že tvá forma, bez ohledu na únavu z dlouhé soutěžní sezóny, k jejímu konci vrcholila. Myslím, že se ti velmi povedlo superfinále a samozřejmě i světový šampionát. Byla to spíš otázka fyzičky, nebo psychiky?
Podle mne obojího, protože na všem poctivě pracuji.
Být součástí základní sestavy českobrodského celku je samo o sobě zárukou kvality. Existuje ale nějaká slabina, na které chceš zapracovat?
Moc si svých spoluhráček považuji a jsem jim vděčná, že si mě před lety vzaly pod svá křídla. Bez nich bych rozhodně nikdy nebyla tam, kde nyní jsem. Nedostatků v mé hře je jistě dost. Přála bych si být precizní a vždy se soustředit na všechny míče, aby nevznikaly zbytečné chyby, které potom musíme dotahovat.
Jak vidíš budoucnost nohejbalu v Českém Brodě? Dokážete se v kádru nabitém individualitami na všem shodnout? Kdo je tam vůdčí osobností?
Je to zvláštní, ale i přes všechny individuality jsme neuvěřitelně stmelený a pevný kolektiv. Více či méně se shodneme na všem. Dokážeme spolu mluvit na rovinu, jsme k sobě upřímné, nikdo není vůči nikomu lhostejný a na všech záleží stejně. Jinak velké slovo má Lenka Cibulková, naše kapitánka. Ona je přirozeně vůdčí osobnost a můj velký vzor.
Na závěr trochu odbočíme. V mužské anketě nohejbalista roku zvítězil Zdeněk Kalous. Jaký byl tvůj tip na vítěze?
Všichni tři nominovaní jsou jedineční hráči, ovšem každý trošku jiným způsobem a každý v jinou chvíli. Je strašně těžké vybrat z nich jednoho nejlepšího. Pro tento rok rozhodlo superfinále, kde hrál Zdenda naprosto skvěle. I celkově jsou jeho výkony stabilnější a stále se zlepšují, a tak má svůj titul zaslouženě. Moc mu to přeji a znovu gratuluji.
