(Nymburk) Již sedm let slouží u českého mužského národního týmu JIŘÍ ŠMEJKAL. V roli hlavního trenéra odjel i na francouzský ostrov Korsiku, do dějiště v pořadí desátého evropského šampionátu (z pohledu nové asociace EFTA prvního). Stejně jako na loňském turnaji Světového poháru v Nymburce, i zde se česká reprezentace musela sklonit před svým věčným rivalem ve všech hraných disciplínách. O šampionátu i o další Šmejkalově budoucnosti jsme si s trenérem pohovořili.
Pane trenére, přibližte nám, jak se vůbec tvořila nominace na evropský šampionát.
Nominace tentokrát vznikala brzy, a to na reprezentačním srazu koncem srpna, před extraligovým play-off. To zřejmě moc lidí neví, že když se někam letí nebo jede trajektem, musí se jména nahlašovat dopředu. Nepovažuji to za optimální, nepromítne se pak aktuální forma, ale prostě tak to je dané. Pohrával jsem si s myšlenkou vzít více talentovaných hráčů, ale nakonec jsem vesměs vsadil na zkušené hráče, kteří se dříve osvědčili.
Vkrádá se na mysl dotaz, co by se stalo, pokud by jeden nebo více nahlášených hráčů nakonec nemohlo z nějakých důvodů odjet?
Asi se s tím nedá něco dělat. Pak by se musela zaplatit celá nová vstupenka. Myslím si, že pak bychom museli vystačit s tím, co máme.
Nyní už k samotnému mistrovství a výsledkům. Stříbro mladého Hrona vás zřejmě potěšilo, nebo se mýlím?
Samozřejmě. Stříbro naposledy vybojoval Petr Bubniak, nikdo jiný z našich singlistů tak vysoko nestál. Protože u nás se ale singlu téměř nikdo cíleně poctivě nepřipravuje, tak bych ani nehovořil o singlistech. U Karla Hrona vím, že se singlu hodně a svědomitě věnuje, tak jsem si ho po skončení v juniorce vytáhl do mužského výběru. Jemu chybí jediné, že nehraje extraligu. Má perspektivu, protože jeho herní styl odpovídá nejlépe stylu, které hrají současní přední světoví singlisté. V mých očích obstál, porazil mj. zkušeného Francouze Libertyho a ve finále s ním vítězný Slovák Ižol měl hodně starostí. Každopádně s ním počítám s ohledem na světový šampionát v příštím roce, který se bude konat u nás.
Pak jsou na řadě debly. V nich je stříbro asi zklamáním, přece jen je to výsledkově česká tradiční opora. Pelikán s Mrákavou a Bubniakem hráli dobře, leč Slováci ve finále ještě lépe.
Začnu Petrem Bubniakem, který v nominaci nebyl na základě jména, nebo že se loučil s reprezentací. Na tom zmíněném srpnovém soustředění všichni viděli, že Bubniak se jako třetí hráč do sestavy probojoval svými výkony zaslouženě. Dominantní v této disciplíně na mezinárodní pravidla a malé hřiště jsou zcela jasně Radek Pelikán a Jakub Mrákava. Bez nich si to nedovedu představit. Musím říci, že to, co předvedli na celém šampionátu, byl vůbec jejich nejlepší dosavadní výkon v reprezentaci. Hráli výborně i ve finále proti Slovákům. Bohužel tam jim malinko selhala mezihra a na útoku na začátku setů místo tutových bodů bylo zbytečně moc techniky. Slováci zahráli fantasticky, téměř bez jediné chyby.
Jak vás uspokojilo jejich konečné umístění v této disciplíně?
Já spokojený nikdy nebudu. U hráčů jsem viděl neskutečné nasazení a bojovnost, což si cením. Výhru si zasloužili, po těch předchozích výkonech jsme naší dvojici věřili i ve finále. Nikdy jsem hráče dosud tak dobře hrát neviděl. Škoda toho finále.
Takže s tím deblovým stříbrem je nebo není spokojenost?
Je to potvrzení našeho momentálního stavu. Nejsme favority. Lidi musí rozlišovat český nohejbal a mezinárodní futnet. Protože v domácím nohejbale, tam si dovolím tvrdit, tam jsme ve dvojících a trojicích lehkými favority. Tam si věříme a máme dostatek hráčů na to, aby se ty zlaté medaile vozily. Na futnetová pravidla už tuto pozici nemáme.
To ale stále není jasná odpověď na mojí otázku.
Stříbro v této disciplíně, která se u nás doma vůbec nehraje, pro nás je úspěchem. Kdyby to byly normální dvojice, které se u nás hrají, tam bych už to viděl jinak, jako zklamání.
Co trojice? Jak tady stříbro ve vašich očích obstálo?
Tady se asi nejvíce projevilo to, že nominaci jsem musel předložit už v srpnu. Tehdy na soustředění jasně dominovala karlovarská trojice Vanke, Bíbr, Chytra, která si pohodu přenesla z ligové soutěže i ze zimního pohárového seriálu, kde se hrálo podle mezinárodních pravidel. Doplnili jsme to druhým dlouhým hráčem, Doubravou, který měl formu a Pelikánem, který je výborný v mezihře. Výkonnost teď na šampionátu poznamenalo finále extraligy, kdy zejména Honza Vanke působil dost unaveně a dost se to na něm podepsalo. Je to jindy výborný hráč, který je ale hodně náročný na přesnost nahrávky. Pokud nahrávka a celově mezihra není dobrá, jde dolů i jeho výkon. Finále tak odtáhl především Jirka Doubrava. Momentálně ale na zlato nebylo. Přiznám se, že od trojic jsem žádný mimořádný úspěch nečekal, Slováci jsou na mezinárodní pravidla lepší.
Vnímáte, že po tom velkém množství finálových porážek od Slováků už část nohejbalové hnutí touží po vaší hlavě?
Podle toho, od koho kritika je vedená. Já o ní oficiálně nevím, mně to nikdo do očí neřekl, že by nebyl spokojen s mojí prací. Z mých svěřenců mi to nikdo neřekl, z mých kolegů také nikdo ne. Nevím, že bych něco provedl špatně nebo něco způsobil. Není to o tom jenom sedět na lavičce, je to celoroční práce. Jestli jsou to jen nějaké bezejmenné výkřiky, tak to je k pousmání. To bych tu práci nemohl dělat, kdybych na takové věci hleděl.
Přesto, uvažoval jste někdy o své rezignaci?
Dobrá otázka. Víte dobře, že vždy své slovo dodržím. A já jsem jasně po úspěchu v roce 2008 v Nymburce dostal od Výkonného výboru dostal smlouvu na další období do roku 2012, kdy se u nás bude konat další šampionát. Proto smlouvu dodržím a připravím mančaft tak, aby český fanoušek mohl mít radost. Po šampionátu se chystám jako hlavní trenér skončit a co jsem zaslechl, Výkonný výbor pro mě ještě nějakou práci chystá.
