(Nymburk) Dva povedené šampionáty má za sebou žatecký univerzál ONDŘEJ VÍT. Poslední roky se zdálo, že jeho šťastná hvězdička pohasíná, respektive se utápí v častém řečnění během hry. O tom by mohli zasvěceně vyprávět jeho spoluhráči. Jenže podzimní domácí šampionáty ukázaly zase toho koncentrovaného a bojovného Víta. Odměnou mu byl jeho druhý titul mistra republiky mužských dvojic. Nechybělo moc (vlastně jen jeden míč) a totéž se opakovalo i v disciplíně jednotlivců.
Ondřeji, jeden balon tě dělil od druhého zlata. Dvě zlata za sebou během týdne, to by byla bomba. Vnímal jsi tu blízkost?
Tak nad tím jsem tedy nepřemýšlel.
Jasně. Když se vrátíme k titulu z dvojic, jak na něj nyní s odstupem pohlížíš?
Teď, když je každý týden nějaká ta republika, tak si to člověk ani nevybavuje a plete se to dohromady.
Přece jen, když porovnáš ten svůj první a ten druhý, který považuješ za cennější?
Z toho prvního jsem měl přece jen větší radost. Jinak ale velký rozdíl necítím. Je to titul jako titul.
Poslední roky jsi působil roztěkaně. Místo koncentrace na své výkony jsi dost často komentoval výkony spoluhráčů a rozhodčích. Teď zase vypadáš v pohodě. Je něco pozitivního ve tvém osobním životě, co se změnilo?
Nic mě nenapadá. Asi záleží, co nás zrovna píská za rozhodčí.
Tvůj spoluhráč Michal Pecina byl po finále dvojic dost rozlobený a odmítl i rozhovor. Co se stalo?
On je takový dost plachý.
Po triumfu ve dvojicích jsi přijel na šampionát jednotlivců. Tam jsi byl pasován za ještě většího favorita, než ve dvojicích. Připouštěl jsi si tuto roli?
Ani ne. Vždyť loni jsem na republice vypadl v osmifinále, tak jak jsem mohl být teď brán za favorita? Pořád jsem čekal, kdy vypadnu. Je to jednodenní turnaj, někomu to sedne, někomu ne. Mně to nesedlo o jeden míč.
Do finále šampionátu jsi se ale probojoval dost pohodově. Finále jsi ztratil jedním míčem.
V pohodě? No nevím, jestli se dá říci, že to bylo v pohodě. A finále bylo o ten jeden míč. Ve třetím setu rozhodla jedna moje chyba, kdy jsem kopnul patu do autu.
Ve finále jste se také sešli dva hráči s výškou těsně nad 170 centimetrů. Myslíš si, že hráč těchto fyzických dispozic je pro disciplínu jednotlivců ideálem?
To je těžké říci. Je pravda, že třeba Ižol nebo Bubniak nejsou žádní čahouni. Ale třeba dvoumetroví Doubrava nebo Kop také umí singla hrát dobře. Podle mého měl ideální postavu pro tuto disciplínu asi Petr Bubniak. Ale více než na fyzických dispozicích záleží na kopací technice. Hráč může mít přes dva metry a když bude mít kopací techniku, tak bude taky dobrý.
V čem tedy spatřuješ to, že ty a Karel Hron dnes českým singlistům vládnete.
To bych takto neviděl. Karel měl hodně natrénovaného, čekalo ho mistrovství Evropy, kde zahrál dobře. Já zase tolik singl nehrál. Do první poloviny extraligy jsem ho sice hrál, ale pak už ho u nás hrál brácha. Takže já měl kliku, že mi to teď šlo a Karel měl natrénováno.
