(Nymburk) Titul z domácího šampionátu si po 11-leté pauze zajistila sestava čerstvého extraligového mistra z Modřic. Tolik strohé zpravodajské konstatování. V pořadí 43. Mistrovství České republiky přineslo řadu zajímavých momentů, ale ne už tolik velkých překvapení. Do semifinálové čtveřice se probily sestavy, od kterých se to víceméně čekalo.
Osmnáctka trojkových formací své boje rozehrála ve čtyřech čtyřčlenných a pětičlenných skupinách. Nasazené první klubové sestavy Modřic, Šacungu, Karlových Varů splnily svou roli a do prvního kola play-off vstoupily z výhodnější pozice. Je doplnil druhý nasazený ve třetí skupině, Vsetín, který kkromě dalších sestav přehrál i tu první nasazenou z Čelákovic. Nasazení tentokrát vyšlo řídícímu orgánu stoprocentně, protože bez jediné výjimky do play-off zamířily pouze první a druzí nasazení ze základních skupin. K zajímavým výsledkům určitě patří skreč zápasu čelákovického béčka (Kačírek, Vrtiška, Doucek, Bareš) proti domácímu Nymburku. Čelákovičtí to nestihli o pár desítek vteřin. Za další zajímavosti lze označit poslední místo ve skupině nebodující druhé trojice Šacungu (Ešner, Kalas, Štěpař, Flaks), nebo postup čekobrodské první sestavy na úkor druhé modřické trojice (Pospíšil, Rosenberk, Müller). Je už možná zbytečné zmiňovat diváckou „kulisu“. Šampionát v nejprestižnější disciplíně, elitní věkové kategorii a hlavní hale sportovního centra sledovalo cca tři desítky diváků.
Ani ve čtvrtfinále favorizované sestavy nezaváhaly. A to doslova, všichni vítězové této části přehráli své soky nejen bez ztráty setu, ale i výrazným rozdílem ve skóre. Modřické áčko tak přejelo o sedm míčů první trojku z Čakovic (Kurka, Mrákava, J.Suchý, Strejček), Šacung A rozdílem devíti míčů áčko Čelákovic (Spilka, Kolenský, Frank), sedm míčů dělilo žateckou první formaci (Pecina, O. a P.Vítové) od výhry nad Karlovými Vary a českobrodské trio (Petřina, Cibulka, Sýkora) proti Vsetínu A uhrálo v každém setu pouhé dva(!) míče. Do konce turnaje zbývaly poslední čtyři zápasy a hned tři šly do zkráceného setu. Hodně divoké bylo první semifinále. Šacung proti Modřicím první set odvrátil tři setboly, aby ve druhém setu zahodil hned čtyři mečboly a to se mu nakonec stalo osudným. I druhé semifinále bylo zajímavé, každý set měl jasného vítěze. V tom rozhodujícím, třetím, se vsetínští smečaři Brutovský s Perunem ani jednou neprosadili. To je dostalo do těžkého útlumu, proto hned v souboji o bronzovou medaili se Šacungem uhráli v prvním setu jen čtyři balony. Zabrali až ve druhém, kde o bronzu pro benešovský celek rozhodl poslední možný míč.
„Ve skupině jsme měli trochu potíže s mezihrou, ale výsledkově nám to vycházelo. Pak přišlo první kolo play-off s Čelákovicemi. Dobře jsme se na ně připravili, věděli jsme, co budou hrát. V obou setech se nám povedlo hned na začátku odskočit. V semifinále, ač poraženi, jsme paradoxně zahráli náš nejlepší zápas dne. První set jsme vedli, pak nám soupeř utekl, ale my to dokázali ještě zvrátit. Druhý set jsme byli skoro pořád nahoře a dařilo se nám možná až moc. Jirka Doubrava byl v tahu a já zapomněl využívat Vaška Kadeřábka, což se nám vymstilo v úplné koncovce. Tři naše poslední útoky tak byly stereotypní a tím jsme se připravili o výhru. Ve třetím setu nás to poznamenalo, ale dokázali jsme se ještě vzpamatovat. Pak ale to rozhodly dva smolné míče. V zápase o bronz se Vsetínem jsme měli výhodu, že jsme hráli první semifinále a měli delší čas se z porážky sebrat. U soupeře bylo první set vidět, že to zklamání ještě nevstřebal. Druhý set jsme věděli, že už bude jiný a že musíme být trpěliví. Dařilo se nám v obraně i na útoku, kde se velmi dobře prosazoval i Vašek Kadeřábek. Musím říci, že ten letošního bronz je první, kterého si cením. Vzhledem k tomu, jaká z mého pohledu byla celá sezóna, tak jsem za bronz rád,“ zhodnotil turnaj nahrávač Šacungu PETR STEJSKAL.
Poslední zápas dne, finále, byl dalším z těch třísetových. První set byli nahoře Modřičtí, vedli 9:7. Pak po sérii několik tvrdých soubojů Kopa a Vankeho na síti set dospěl do stavu 9:9, Vankeho zablokování Kopova útoku ale rozhodčí posoudili jako chybné. Druhý set byl ale plně v karlovarské režii. Ve třetím šly nahoru Modřice, kdy především Vanke zbytečně chyboval. Za stavu 8:6 ale chyboval i Kop, svou chybu však napravil a zajistil svému týmu tři mečboly. Vanke poté Kopa vytloukl a po oddechovém čase se Kop do toho opřel rázně. Kokštein by potřeboval metr výšky navíc, aby mohl míč na konci hřiště zpracovat.
„Ne, nejsem ze stříbra zklamán. Je konec sezóny, my už pořádně netrénujeme, respektive netrénujeme vůbec. Vařili jsme tak z vody a z toho, co jsme nahráli v sezóně. Jakákoli medaile pro nás byla zde na šampionátu úspěchem. Pochopitelně teď nás mrzí, že když jsme dokráčeli až do finále, že se to finále nepodařilo vyhrát. Ze skupiny jsme vylezli z prvního místa. Hned na úvod jsme sehráli těžký zápas s Čakovicemi, který jsme o bod prohráli. Oni už měli zápas za sebou, takže byli rozehranější. Pak jsme se už do toho dostali, porazili jak modřické béčko, tak Český Brod. Ve čtvrtfinále nás čekal Žatec, což je houževnatý soupeř. Pochopitelně tam byly dlouhé výměny, ale dokázalI jsme je získat pro sebe. V semifinále proti Vsetínu jsme moc nevěděli, co od nich očekávat. Zdáli se mi trochu unavenější, nehráli v takové herní pohodě. Také s Gebelem ještě nejsou asi tak sehraní. Ve finále to bylo těžké a výsledek znáte,“ vysvětloval JAN VANKE, smečař a blokař karlovarské sestavy.
„V první řadě je třeba říci, že šampionát se hraje v nevhodnou dobu. Jeho termín bych spíše viděl někdy na konci základní části extraligy. Tady dnes bylo na některých hráčích vidět, že už formu nemají. Když budu mluvit sám za sebe, tak já jsem hrál od finále extraligy jen jednou. Pokud se vrátím k turnaji, tak skupinu jsme měli lehkou. Asi nejlehčí, co tady byla. Tam jedině s Žatcem o první místo to bylo 10:9 ve třetím setu. Pak jsme šli ve čtvrtfinále na Čakovice s Kubou Mrákavou. Čekal jsem, že budou vzdorovat více. Hráli dost špatně. V semifinále jsme šli na Šacung, to byl nejtěžší zápas. První set jsme si prohráli, ve druhém setu jsme vyhráli se štěstím a ve třetím nám to vyšlo. Finále s Karlovými Vary jsem si herně užil. Proti Honzovi Vankemu se mi hraje výborně, hraji proti němu rád. Výborně v naší sestavě zahrál Pavel Kop, jeho výkon bych chtěl vyzdvihnout. Pavlovy údery jsou na reprezentační úrovni. Podle mého názoru by v reprezentaci měl být. A Radek Pelikán? Jeho kvalita každý zná. Stále ho však limitují zraněná třísla, šetřil se, proto se tolik nezapojoval do útoku. Nebylo ani třeba, protože Pavel hrál výborně. Když se zastavím u sebe, tak jsem se toho trochu bál. Delší dobu jsem nehrál, ale Petr Gulda mi říkal, že zkušený nahrávač je za dva zápasy zpátky. Pak už jsem si věřil čím dál tím více. Dnešní zlato je z mužských jednorázovek moje první. Nepřeceňuji ji ho. Je to jen jednodenní turnaj, který vyšel zrovna nám. S ligovou medailí se to srovnávat nedá, ta je za celou sezónu,“ trochu snižoval dosažený úspěch nahrávač vítězného celku PETR TOPINKA.
Co šampionát trojic přinesl a ukázal? Především to, že nápaditost a kombinační hra tentokrát k cíli nevedla. Prosazovala se zejména disciplinovaná hra na jediného smečaře, jen ojediněle podporovaným druhým smečařem. Hlavně díky tomu, že se hrálo na dvě hřiště napříč halou, tedy s menšími výběhy, mohli naplno vyniknout razantní dlouzí bijci typu Kopa, Vankeho, Doubravy či Brutovského.
Konečné pořadí turnaje:
1. TJ Sokol SDS Exmost Modřice „A“ (Kop, Pelikán, Topinka)
2. SK Liapor Witte Karlovy Vary „A“ (Vanke, Bíbr, Kokštein)
3. SK Šacung VHS Benešov „A“ (Doubrava, Kadeřábek, Stejskal, Skultety)
4. NK Climax Vsetín „A“ (Brutovský, P.Perun, Gebel, Gargulák)
