(Štěchovice) V rámci jednoho z nejstarších nohejbalových turnajů, Memoriálu Slávy Ptáka trampské osady maják u Štěchovic, jsme mohli potkat i dva veterány, kteří si tuto akci nikdy nenechají ujít. Odkaz jednoho z nestorů nohejbalu, který jako funkcionář prvního nohejbalového článku v oficiální sportovní struktuře pomáhal nohejbalu kde se dalo a mj. jej rozšířil i po celém povodí říčky Kocáby, je stále patrný. Jen škoda, že letošní ročník turnaje, který svůj vznik datuje rokem 1947, se moc s přízní hráčské kvality i kvantity nepotkal. Jak to ze svého pohledu viděli ZDENĚK PISKÁČEK (*1941) a JAROSLAV KNYTL (*1938)?
Zdeňku, co letošnímu ročníku turnaje říkáte?
Slabé. Je to daň době i svátkům.
Bývalo tradicí i v rámci Kocáby, že se jednotlivé osady v povodí vzájemně účastí podporovaly. To ale poslední roky zde neplatí.
To jsou ty dovolené. Navíc se posunula do prázdnin liga, turnaj na Havranu byl v neděli a všichni už toho měli dost. Každý si chtěl orazit. Navíc je termínovka i v létě přehuštěná. Jen na internetu jsem koukal, tento víkend bylo patnáct turnajů. A další turnaje se na internetu ani neprezentují.
To ale není letošní novinka. Turnajů je hodně už delší dobu.
S tím se nedá nic dělat. Hráči pojedou tam, kde bude lepší zázemí a podmínky.
Maják ale patří mezi nejstarší turnaje vůbec. Myslíš si, že jméno a tradice už tolik pro hráče neznamená?
Tradice stále svůj zvuk má, ale změnilo se osazenstvo. Starší kluci znali co tradice znamená. Ti mladší už netuší, kdo byl nějaký Pták nebo Svoboda. Nic už jim to neříká. Je většinou jen zajímá, jaké jsou ceny. Také je problém, že na osadě nemáme nějaké známé aktivní hráče, kteří by přivábili své spoluhráče i soupeře. Těžko se nám šedesátníkům a sedmdesátníkům oslovuje o dvě generace mladší kluky.
Proč ale dávají turnaji košem i právě ti starší? Ligových hráčů sem už moc poslední roky nejezdí, i veteráni by si dobře zahráli. Když se podívám na veteránský turnajový seriál, tak ten rozhodně nemá špatnou kvalitu.
Ti raději přijedou na turnaj starých pánů, který také pořádáme.
Vaše osada je tradičním pořadatelem několika turnajů v roce. Můžete nám popsat, jak to vypadá letos?
Letos se tu konala trampská liga. Ta se povedla špičkově. Parádní účast. Teď nás čeká turnaj starých pánů. Pravděpodobně však další turnaj vypustíme. Navštívili nás před měsícem totiž zloději. Vykradli nám osadku, sebrali bomby, narážečku, světla, traktůrek na sekání trávy, vlek. Celkem škoda za 80.000 korun. My bychom naopak potřebovali, aby přijelo co nejvíce týmů a vydělala se nějaká koruna.
Určitě turnaje patří k důležitým zdrojům příjmů. Co ještě znamená pořádání turnajů pro osadu?
Turnaj vždy přispívá ke sdružování osadníků. Mrzí mě jen nezájem mladých. Oni se snad stydí dělat rukama. Všechno jim musíte připomínat, sami nic. Asi už jsem starý.
Když porovnáte turnaj dnes a turnaj před dvaceti, čtyřiceti, šedesáti lety, jaký je rozdíl?
Jsem tu odmalička a Slávu Ptáka pamatuji jako šerifa. Pamatuji, když se nohejbal hrál ještě ve čtyřech a sem na Maják jezdily z Brd Čunčí huby. Tak jak vypadá turnaj dnes, vypadal ve svých začátcích. Jenom pár mančaftů.
Sláva Pták byl jedním z motorů nohejbalu své éry.
Spolu s Jardou Svobodou z Havranu to byli velcí tahouni. To byli lidi, kteří nehleděli na své zájmy, na svůj prospěch. Dělali to srdcem.
Jardo, šest trojic, to je skoro až neúcta k takovým jménům, jako je Maják a Sláva Pták. Váš pohled?
To je velmi smutné. Maják byl vždy sportovně založenou osadou a turnaj byl parádní. Rok od roku to ale upadá je tu stále méně lidí. Jsem z toho hodně zklamaný.
Mají podle vás osadní turnaje stále oprávněné místo v nohejbalové termínovce? Nebo už je to jen vadnoucí nostalgie a poslední vzdor?
Osadní turnaje vždy měly svůj význam. Hráči se bez ohledu na klub mezi sebou spřátelili, hráli pro zábavu a jestli dostanou nějakou cenu, to je ani tolik nezajímalo. Ceny bývaly takové ty trampské řízky, namalované na kousku stromu. Dneska je situace jiná. Hodně hráči při rozhodování kam pojedou koukají na hodnotu cen.
Může svůj vliv mít i stále se zvětšující mezera mezi výkonnostním a rekreačním nohejbalem?
Může. Hráči, kteří hrají dnes ligové soutěže, mají jiné priority. To co bylo dřív, že kamarádská atmosféra osad hráče stmelila, už není. Bylo to vynikající a myslím si, že to bude stále horší. Nevěřím opaku.
Aby to ale neznělo jen negativně, i dnes se snad pozitiva najdou?
Určitě stále je tam to kamarádství, zábava, soudržnost. Mohou si tu zahrát všichni bez rozdílu, z jiných klubů, muži s ženami.
Na které osady se jezdíte dívat?
Chatu mám na Havranu, takže vyrážím hlavně na turnaje na Kocábě. Už také mám nějaká léta, takže už žádné dálky nejezdím. Vždycky cítím radost, když se staří nohejbalisté sejdeme, zavzpomínáme na léta, kjdyž jsme turnaje objížděli a je nám spolu fajn.
