(Ivančice) Krásné počasí přivítalo hráče i diváky na začátku červencev areálu chatařské osady u Stříbského mlýna. Tentokrát se však kvůli termínům ligových soutěží turnaj posunul o týden. Po tradičním pátečním večerním „oťukávání“ soupeřů byl v sobotu úderem deváté hodiny zahájen 36. ročník turnaje trojic, který byl zároveň 27. memoriálem Standy Štěpánka.
Pětadvacet startujících trojic vyšperkovalo sedm mistrů světa, extraligoví, prvoligoví i druholigoví hráči v rolích lídrů jednotlivých sestav. Kdo z nich se pak dobře „obložil“ polaři, měl cestu na vrchol v úmorném vedru přeci jen o něco schůdnější. Ve skupinách vlastně šlo jen o to, pohrozit protivníkům a vyladit formu na třístupňové vyřazovací boje. Vzhledem k tomu, že se přihlásila právě pětadvacátá sestava, stalo se hledání hracího systému pro pořadatelský výbor hororovou záležitostí. Organizátoři se tedy museli znovu vrátit k tradičnímu systému tříčlenné finálové skupiny.
V prvních dvou stupních vyřazovací části už uvízli jedinci s jinak skvělým renomé. V prvním kole například Kalas, Krátký, T. Gulda, P. Gulda, Zach, Fajmon, Neumann, Makara. V tom dalším pak celá trojka loňských vítězů Pospíšil, Boleloucký, D. Havránek a dále třeba Iláš, Pachman, Košatka, Krejsek, Halva či Burian. V prvním K.O. se loučil také prezident nohejbalového svazu KAMIL KLENÍK. „Jsem moc rád, že jsem se sešel se svým kamarádem, který zde kdysi působil a osm let zde nebyl a mohl ho ke Stříbskému mlýnu přivézt. Těšil jsem se na jeho výkony, které s věkem nijak neutrpěly a kterými zpestřil průběh turnaje. Vůbec mně překvapila letošní konkurence, kolik špičkových hráčů se zde prezentovalo svou skvělou hrou. Někteří navíc dokázali předvádět i show pro diváky, kterých se sešlo velké množství. Je to můj jubilejní třetí Skřípák a tady platí, že ne, do třetice všeho dobrého, ale do třetice všeho nejlepšího. Zároveň doufám, že to není moje poslední mise na březích řeky Jihlavy.“
Boj o finále se už vyznačoval úpornými duely, které ale nepostrádaly prvky fair-play. Kopova trojka si poradila s Milanem Konupkou a bratry Bednářovými ve dvou setech a jako první nakoukla do finálové skupiny. Müllerovo trio potřebovalo dva sety, aby eliminovalo „Al Ahli“, kde řádila na bloku Tereza Doležalová, útokem ji podporoval Jakub Mrákava a veškerý servis oběma chystal Honza Ertelt. Třetího finalistu určil souboj dvou kamarádů, tedy Radka Pelikána a Honzy Vankeho. Ten byl na útoku i bloku přeci jen o něco jistější než po zranění se zotavující modřický kapitán, jemuž sekundovali David Rožek s Petrem Lebedou, a jako poslední postoupil do souboje tří nejlepších.
Finálový los proti sobě poslal nejprve Müllerovu a Kopovu sestavu. První set „Nováčci“ ovládli poměrně jasným způsobem a jejich soupeři dlouho nemohli najít recept na tvrdý a přesný útok levonohého snajpera. Jenže ve druhém setu se karta obrátila a nad sítí vládl dvoumetrový rodák z Holic. Také zkrácené dějství už potom bylo v režii Kopovy dobře sehrané trojky. V druhém finálovém souboji nastoupili Müller, Cimický a Nováček s odhodláním zvítězit a dostat se ještě do hry o prvenství. Jenže postupem času se projevila Vankeho výšková převaha a hlavně nechytatelný útok, který byl, vzhledem k stísněnému prostoru okolo hrací plochy, smrtelný. Marně se snažil Müller bodovat okolo bloku. Vankeho polaři Jahoda a Laťák byli místy neprůstřelní a nutili soupeřova smečaře riskovat a kazit. Po dvou setech byli nakonec „Nováčci“ mimo hru a turnaj vyústil v opravdové finále obou neporažených týmů.
Ovšem PAVEL KOP byl právě ve finále na vrcholu sil, zatímco ostatním elán naopak kvapem ubýval. Vytáhl své klasické klepáky, které ani Vankeho blok, ani polaři nedokázali pochytat. Po dvou celkem bezproblémových setech se nakonec mohl tým „Hokuko“ radovat z vítězství i adekvátní peněžité odměny. „Nevím přesně kolikáté vítězství to je, tuším, že druhé. Letos jsem se však opravdu dobře obložil, a tak velký dík patří klukům vzadu. Jarda Hoffmann a Petr Kučera dělali zázraky na počkání,“ usmíval se lídr vítězné formace. Druhé místo tedy zbylo na trojici „Snad ho ti dva podrží“ a třetí stupínek obsadili „Nováčci“. „Chyběl nám poslední krůček, ale to bylo spíš o mně. Moji spoluhráči hráli fantasticky a já jim chci moc poděkovat. Jsou to srdcaři a moc jsme si nejen hru, ale celý turnaj užili. Podle mého názoru je to výborný turnaj a lze jej srovnat s největšími osadními turnaji s dlouholetou tradicí. Musím se přiznat, že je to moje první účast a doufám, že se tu příští rok znovu objevím,“ neztrácel dobrou náladu JAN VANKE. „A samozřejmě jsem rád, že mně ti dva kluci podrželi,“ vypíchl ještě s úsměvem narážku na podivný název svého týmu vytáhlý smečař.
„Osmapadesát zápasů! No teď už to mám za sebou a nervy skončily. Bylo to náročné, ale musím pochválit všechny týmy, nikdo to nezdržoval při nástupu na hřiště a také nebyly žádné hádky, protože protesty by se stejně řešily až večer u stánku. Ačkoliv jsme všichni unaveni, stejně se těšíme zase za rok. Doufám, že se sejde stejně skvělá konkurence,“ vyzařovala únava i spokojenost z pořadatele, hráče i moderátora v jedné osobě PETRA GULDY.
