(Třebohostice) Old Wanderers, Staří tuláci, nebo chcete-li slangově „Vandráci“, to je prostě osadní turnajová klasika. Žádné vymoženosti dnešních prestižních akcí, prostě turnaj pro dobré zahrání se vším, co k tomu patří. Nenajdete moc turnajů, kde jsou oceněni všichni účastníci. A také nenajdete moc turnajů, které svůj první ročník datují od čtyřicátých let. Osada Old Wanderers tak letos uspořádala již 63. ročník a protože srpnové počasí netrpí výkyvy jako to červencové, nebylo nic, co by konání akce ohrozilo.
Snad jen obavy z malé účasti mohly způsobovat vrásky na tváří pořadatelů, které s nezbytnou šerifskou hvězdou a kloboukem dirigoval šerif osady Jaroslav Čech. Červencový turnaj starých pánů totiž právě v tomto ohledu osadníky zklamal. Ale hlavní turnaj má své tradiční účastníky, kterých se letos nakonec sešlo dvanáct. Zastoupeny byly jak pražské a středočeské sestavy, tak i ze vzdálenějších míst. A právě ta, hrající pod názvem Exit 6, nakonec ani jednou za celý turnaj nezakolísala a odvezla si vítězství. Žatecký Souček se zručskými Smolou a Vaňourkem v klíčovém duelu zdolali další dosud neporažený tým pražské Solidarity a mohli slavit. I když ne tak docela, protože v šestičlenné finálové skupině netradičně nerozhodovala jako první kritérium bilance ze vzájemného zápasu, ale dosažený počet získaných setů. „Je to lepší, než běžná soutěžní pravidla, protože když se hraje finálová skupina a ne vyřazovací pavouk, tak to nutí stále hrát naplno a nic nevypouštět,“ argumentoval ředitel turnaje PAVEL „Bléza“ JANŮ, který kromě organizačních povinností stíhal i nastupovat na kurtu.
Po vítězství na poberounské osadě Rozvědčík si další vítězný zářez připsal nahrávač druholigové Zruče-Sence z Plzeňska, TOMÁŠ VAŇOUREK. „Byl jsem na tomto turnaji poprvé. Slyšel jsem, že je to možná nejstarší turnaj a takových turnajů by se měl každý hráč zúčastnit. Osadní turnaje prostě mají své kouzlo. Na začátku turnaje jsem věřil, že bychom mohli být na bedně. Bylo to ale tady dost vyrovnané a systém turnaje nasvědčoval tomu, že až poslední zápas rozhodne o vítězi. V případě stejného počtu bodů totiž nerozhodoval vzájemný zápas. Díky té vyrovnanosti pro nás byl těžký každý zápas už od skupiny. Hodně jsme jich uhráli až ve třetím setu, naštěstí nám vycházela koncovka. Většinou jsme ale v závěru vedli o dva míče my a měli tak více útoků na zakončení. V klíčovém zápase rozhodla větší vyrovnanost našeho týmu. Čenda Souček dobře blokoval i útočil a na útoku to šlo i Milanovi Smolovi. Když to porovnám s vítězstvím minulý týden na Rozvědčíku, tak tam bylo tak pět silných trojic a ostatní o dost slabší, tady naopak byly všechny trojice vyrovnané a nikdo nevyčníval.“
Z duelu neporažených trojic odešla nakonec ve třetím setu pokořena ta ze Solidarity, byť už to vypadalo, že zápas skončí opačným výsledkem. Z pozice nahrávače dirigoval hru pražského týmu levonohý JOSEF HOCHMAN, který byl zároveň vyhlášen nejlepším defenzivním hráčem turnaje. „Samozřejmě že je to pro nás zklamání. Celý den jsme hráli dobře, prohráli jsme až ten osudný zápas s vítězem. V něm nám trochu selhal útok, protože jsme hráli na dva smečaře a ti v závěru byli oba nezodpovědní, několik míčů zkazili a to nás položilo na lopatky. Jinak ale se nám hrálo spolu dobře, trénujeme spolu a spolupráce nám vyhovovala.“
Na tak tradiční akci nemohly pochopitelně chybět i nohejbalové legendy a zřejmě tou nejslavnější z přítomných byl člen nohejbalové dvorany slávy VLADIMÍR VILÍMOVSKÝ, který mj. letos oslavil osmdesátku. Populární „Vilimák“ odcházel z turnaje spokojen. „Líbí se mi to tady. Vyšlo i počasí, hodněkrát tady prší. Překvapilo mě, kolik tady bylo mladých hráčů, které neznám a umí to. Hlavně v poli jim to šlo. Na smeči nikdo nebyl tak výrazný, ale ti polaři se mi líbili. Turnaj se povedl. Je jasné, že už tady nebude jezdil třicet mančaftů, protože nohejbal se rozmáhá a každý týden je několik dobrých turnajů současně. Turnaje tím ale nemusí trpět. Když třeba tady nejsou špičkoví hráči, tak ti ostatní si lépe mezi sebou zahrají. Je to vyrovnanější, je tam méně té prestiže, ale zase více kamarádství a je to bez nervů. Na Vandráky jezdím už šedesát (!) let. Dříve tady bylo ještě nahoře třetí hřiště. Bývalo to úžasné. Šerif Hora tady skládal o turnaji básně, turnaj otvírala hraběnka, která sem přijela s kočárem. Všichni hráči jsme z Prahy jeli jedním autobusem, nikdo neměl na auťák. Pak se šlo pěšky, děti na zádech. I ta silnice sem je pořád stejná. Dnes je doba jiná, každý přijde auťákem. Stále je to ale tady takové družné. Co mě mrzí je to, že už tady nikoho ze svých vrstevníků nemám, všichni zemřeli,“ závěrem zasmutnil několikanásobný vítěz turnaje.
Konečné pořadí turnaje:
1. Exit 6 – Souček, Smola, Vaňourek
2. Solidarita – Dvořák, Zrubecký, Hochman
3. Přišimasy – Brnoliak, Daněk, Mysliveček
4. Pijavky – Padyšák, Červenka, Červenková
