(Prostějov) Na fakt, že slovenští zástupci jezdí za řeku Moravu (skoro) pravidelně sbírat první místa, si už místní fanoušek, ač nerad, zvykl. Dosud to platilo hlavně v mužské kategorii, teď ale musel český nohejbalový příznivec spolknout další hořké pilulky. Slovenští junioři ovládli UNIF Founding Cup v Nymburce, a také poslední dva turnaje poháru ČNS žáků v Lounech a Prostějově patřily slovenským celkům. Jedná se o pouhou shodu náhod, která nemá velkou vypovídací hodnotu? A nebo pracují na Slovensku, alespoň v jeho největších nohejbalových centrech, s mládeží kvalitněji? Nejen o tom jsme si krátce po skončení Poslední žákovské smeče krátce povídali s předsedou Komise mládeže Českého nohejbalového svazu MICHALEM JANEBOU a asistentem trenéra juniorské reprezentace PETREM GULDOU.
Pánové, jak se vám líbila Poslední žákovská smeč?
M. Janeba: Poslední smeč žáků opětovně nabídla zřejmě nejkvalitnější měření sil v této kategorii na světě. Vedle naší špičky se turnaje zúčastnil vysoký počet týmů z východního Slovenska. Zklamáním může být neúčast týmů z dalších zemí. Také od nás se turnaje nezúčastnily některé celky z naší špičky, za což zřejmě může sněhová kalamita. Turnaj nicméně i přes tato omezení proběhl opětovně na výbornou a jeho úroveň byla jako už tradičně vynikající. Rád bych velmi poděkoval organizátorům v čele s Jaromírem Faltýnkem a Richardem Benešem.
P. Gulda: Byla jako vždy velmi dobře připravena. Za to patří velký dík prostějovským pořadatelům. Potěšil mě pohled na bojovnost některých mladíčků, na tento věk neuvěřitelnou mazáckost čakovického Kalouse i na výbornou práci košického Bertka na bloku. Možná trošku zklamání, že se nedostavila některá přihlášená družstva. Nevím ale, jestli to náhodou nebyla vina počasí. Jinak určitě převažují pozitiva.
Jaká je podle vás úroveň žákovské kategorie u nás? Zdá se, že poslední dobou se měření sil českých a slovenských žáků – a vlastně i juniorů – pomalu přiklání na slovenskou stranu…
M. Janeba: Zatím bych situaci takto nehodnotil. Je pravdou, že letošní i loňskou poslední smeč žáků vyhrála trojice ze Slovenska a k tomu letos přidali i tři další čtvrtfinálová umístění. Nicméně v předchozích pěti letech se v elitní osmičce nacházel jeden či dva slovenské týmy. A to nepovažuji za převahu. Protože se jedná o jednorázové měření sil, tak často rozhoduje momentální forma a další faktory. Abychom mohli tvrdit, že nás naši kamarádi ze Slovenska přehrávají, museli bychom založit nějaký druh společné dlouhodobé soutěže týmů. Pokud bych měl hodnotit úspěch KAC Košice na letošním turnaji, tak je třeba říci, že jejich trojice je fyzicky velice vyspělá a nehraje už žákovský nohejbal, ale dorostenecký. Také je třeba říci, že momentálně máme výkonnostní sedlo, když naše špička jsou třinácti-čtrnáctiletí žáci. To se musí projevit.
P. Gulda: Podle toho, co jsem letos viděl na vlastní oči – MČR v singlu a poslední smeč – bych řekl, že úroveň žákovské kategorie je možná letos o něco slabší, než byla před rokem. Je pravda, že jsem toho zhlédl málo a můj pohled je subjektivní. Určitě se najde pár individualit, které svoje vrstevníky převyšují. Ovšem ten nevýrazný průměr, zdá se, převládá. O své talenty nejlépe pečují v Čakovicích a Košicích. Mají tam momentálně nejnadanější hráče. Ovšem myslím, že i další kluby se o své naděje starají dobře. U mládeže je však hodně důležitá věková návaznost bez ročníkových mezer a tu nemá v celém nohejbalovém světě, myslím, takřka nikdo.
Ozývá se mnoho hlasů zevnitř hnutí, které dávají vinu za současný nelichotivý stav našeho žákovského nohejbalu i Komisi mládeže…
M. Janeba: Souhlasím s tím, že současný stav mládeže není dobrý. Chybí masová základna a hlavně u většiny klubů vůle pracovat s mládeží dlouhodobě a smysluplně. Avšak nemyslím si, že je to vina Komise mládeže, ani to, že Komise mládeže hraje hlavní roli v tomto neutěšeném stavu. V minulých letech se práce s mládeží v naprosté většině klubů dělala formálně, tak, aby si kluby splnili svou povinnost vyplývající ze Soutěžního řádu. Je nutné, aby se oddíly k výchově našich následníků postavily čelem, vložily do ní podstatné finanční prostředky a hlavně čas svých bývalých hráčů – budoucích trenérů. Svazová Komise mládeže má v popisu práce především otázky s celostátní působností. Těmi jsou třeba tvorba metodických materiálů pro trenéry a s tím spojená výchova nových trenérů, podpora regionálních či mezinárodních kempů mládeže, sledování a případně tvorba nových mládežnických kategorií či soutěží. Současný nedostatek mládeže je především na bedrech nižších organizačních článků Českého nohejbalového svazu – tedy především na oddílech. Nicméně spoustu práce by měly odpracovat i Komise mládeže v nižších organizačních článcích – tedy Krajských nohejbalových svazech či Okresních nohejbalových svazech. Není to tak, že by to nefungovalo všude, jen ve většině regionů dlouhodobě pracuje s mládeží pouze jeden či dva kluby a navíc bohužel jen tak, aby si splnili povinnost vyplývající z předpisů. A to nemůže stačit. Je otázkou, zda v dnešní době mohou najít Krajské nohejbalové svazy nějaký způsob, aby k práci s mládeží přivedly více oddílů ve svých soutěžích. Od svého vstupu do výkonného výboru a Komise mládeže v roce 2008 jsem se postupně snažil několika způsoby zasadit o zkvalitnění práce s mládeží a hlavně zvýšení počtu žáků. Způsoby, které jsme v komisi navrhli, nefungovaly tak, jak jsme zamýšleli. I proto v loňském roce vznikl projekt žákovské ligy, kterou po určitých změnách opětovně představíme na začátku příštího roku. Ve zkratce – v současné době je možné plnit podmínku mládeže i jedním hráčem a to navíc v horizontu deseti let. Z legislativního hlediska navíc není možné vyžadovat po klubech splnění povinnosti mládeže, když jim k tomu svaz či jeho nižší organizační články nevytvoří podmínky. Což v důsledku znamená, že některé kluby mládež mít vůbec nemusí. Jako třetí hlavní problém vidím skutečnost, že ve většině krajů, kde si povinnost mládeže plní i oddíly hrající ligové soutěže mužů, jsou soutěže žáků a dorostu hrané jen na papíře či minimalisticky. Využívají tak znění současných předpisů. Od roku 2012 proto bude žákovská liga znamenat možnost a zároveň povinnost ligových klubů splnění podmínky mládeže. Soutěž nebude samozřejmě uzavřena pro kluby z regionů. Největší změnou bude zrušení možnosti splnění povinnosti mládeže dorostem. Slibujeme si od toho především zvýšení členské základny mládeže – nejprve žáků a následně i dorostu. Dále předpokládáme zvýšení výkonnostní úrovně v obou kategoriích. Je možné, že pro některé ligové kluby to bude znamenat nepřekonatelné problémy a soutěže řízené výkonným výborem nadále nebudou moci hrát. Nicméně pro další rozvoj našeho sportu momentálně jinou možnost nevidíme.
Proč se tedy v oddílech s mládeží nepracuje tak, jak je obvyklé u většiny sportů?
M. Janeba: Toto je otázka na samostatný rozhovor, nicméně ve zkratce a bez určení pořadí – doba, priority oddílů, zapojení hráčů po ukončení aktivní kariéry do práce v oddílech, finance, přístup rodičů, přístup samotných dětí, výchova trenérů a v neposlední řadě i zkvalitnění práce ve svazu, ať už na úrovni republikové či regionální. Není to tak, že by se svaz o mládež nestaral, v poslední době se povedla spousta věcí. Třeba kategorie mladších žáků, Pohár Českého nohejbalového svazu, kempy mládeže, v roce 2011 bude nohejbal poprvé na Olympiádě dětí a mládeže… Každoroční svazové dotace na mládež se navíc pohybují kolem částky 600 – 700 tisíc Kč. Jen je třeba se přizpůsobit změněné situaci a pracovat jinak.
Skončíme otázkou z příjemnějšího soudku. Mají trenéři juniorské reprezentace vytipované některé žáky, kteří by třeba už příští rok mohli nahlédnout do širší nominace?
P. Gulda: Vzhledem k tomu, že příští rok se nejvíce týká ročníku 1993, je zřejmě hodně brzo uvažovat o hráčích, kteří v následující sezóně teprve nakouknou do kategorie dorostenců. Momentálně tam ještě taková individualita není. I když Jirka Kalous z ročníku 1997 je velkým příslibem…
