(Praha) Jedním z nejtěžších úkolů, naložených na hráčskou psychiku, je vypořádat se s jasnou rolí favorita a potvrdit jí výsledkově. Tento úkol čekal na bratrskou dvojici Jakuba a Matěje Medků, dnes už extraligových opor družstva z Karlových Varů. Dva dny téměř tropického počasí a tvrdý umělý povrch, to vše stálo karlovarské mladíky spoustu sil. Přesto jich měli nejvíce, soudě alespoň podle samotného sportovního výsledku. Ve dvojici spolu s Radou a ve trojici ještě s Bláhou a Kubínem ml. dotlačili svou sestavu na 36. Botas Mistrovství ČR trojic a dvojic dorostenců k triumfu v obou disciplínách.
Sobotní boje na pražské Kotlářce, zahájené pod taktovkou přísného ředitele turnaje Martina Hlavičky, se dlouho odvíjely podle předpokládaného scénáře. Základní skupiny jen přinesly nasazení do vyřazovacího pavouka, u mládežnických šampionátů se ze skupiny nevypadává. Ani první kolo nepřineslo nějaké větší překvapení, snad jen zakolísání největšího favorita s Horažďovicemi, které ale Karlovarští výhrou ve třetím setu ustáli. Ve čtvrtfinále se ale už překvapivě poroučely obě prostějovské trojice, tu první měla na svědomomí formace pozdějšího finalisty z Českých Budějovic, tu druhou pak v souboji „béček“ domácí Kotlářka. Také první domácí sestava se s turnajem v této části musela rozloučit, nestačila na Mnichovo Hradiště. To došlo do semifinále, kde se ale muslo sklonit před Jihočechy. Ve druhém semifinále si Karlovy Vary poradily s béčkem Kotlářky. To ale nakonec zase tak nespokojeno nebylo, protože v souboji se Středočechy o bronz bylo úspěšnější. Finále dopadlo podle očekávání, Karlovarští nad českobudějovickým Dynamem dominovali.
„Dost jsme si na to věřili. Věděli jsme, že pokud zahrajeme to, co se od nás očekává, tak tady nemáme konkurenci. Dnes jsme zaváhali pouze jednou, a to s Horažďovicemi, kde jsme vlastními chybami a špatnou psychikou ztratili první set. Věřili jsme si na každého, vycházeli jsme z kvalitní obrany, kde jsme hráli s Patrikem Radou a brácha to na útoku ukončoval. Překvapilo mě, jak finále bylo snadné. Kluci z Budějovic byli úplně odevzdaní. Měli za sebou těžký zápas v semifinále, to jim asi vzalo dost sil a také tam možná bylo určité uspokojení z toho, že se dostali do finále. Mohli jsme tady vidět hodně pěkných zápasů, ale přijde mi, že hráčů a hlavně těch talentů, kteří by měli vyhrávat velké zápasy a turnaje, je čím dál tím méně. Kdybych měl vyzdvihnout některého hráče z našich soupeřů, tak by to byl asi Tomáš Macurek z Kotlářky. Je to velká naděje,“ ocenil i konkurenci čerstvý trojkový vítěz, nahrávač a polař Karlových Varů MATĚJ MEDEK. „Je to turnaj jako každý jiný, který se musí vyhrát. My musíme vyhrávat. Pro mě už dorostenecký titul nemá osobně větší význam. Několikrát už jsem to vyhrál, koukám spíše dopředu, k mužským titulům. Letos v dorostu už končím, rád bych se rozloučil výhrou dnes i zítra,“ vyjádřil ještě Medek přání, které se mu druhý den i splnilo.
Konečné pořadí turnaje (trojice):
1. SK Liapor Witte Karlovy Vary „A“ (M.Medek, J.Medek, Rada, Bláha, Kubín)
2. Dynamo České Budějovice (Fík, Matějka, Kápar, Köhler)
3. SK Kotlářka Praha „B“ (Macurek, Poncar, Strejček, Kolář)
4. TJ Sokol Mnichovo Hradiště (Šimáně, Budkai, Holas, Matouš)
V neděli na Slunci ještě trochu přitopili a někteří hráči, kteří měli v nohou již sobotní dávku zápasů, toho začínali mít docela dost. Ani zde do osmifinále nedocházelo k větším překvapením, možná lze jen zmínit vyřazení první sestavy Žďáru nad Sázavou od Solidarity. Ve čtvrtfinále si začal zchlazovat žáhu po neúspěšné sobotě Prostějov, který v této části poslal domů sestavy Žďáru B a Solidarity. V derby Kotlářek byla úspěšnější první formace, v repríze sobotního finále znovu Karlovy Vary předčily Jihočechy. Ostrý souboj přinesl semifinálový duel Kotlářky s pozdějším vítězem, třetí set však domácí hráči chybovali a favorit byl ve finále. Druhé semifinále obstaraly obě prostějovské dvojice, do finále zamířilo nakonec béčko. Áčko se nakonec také na stupně vítězů ještě dostalo, a to výhrou nad Kotlářkou v zápase poražených semifinalistů. Finále už stejně jako v sobotu ovládla bratrská dvojice z Karlových Varů.
„Porazili jsme dnes všechny nejlepší týmy, zpočátku turnaje se nám ale zase tolik nevedlo. Sice jsme vyhrávali, ale jen těsně. Po skupině jsme se soustředili na play-off, tam už se nám vedlo lépe. Je nutné říci, že včera jsme měli poměrně lehčí los, než dneska. Také tam dnes už na nás byla znát únava. Horko a navíc z toho umělého povrchu dost bolí nohy. Sice si mi na tom hrálo dobře, ale ta únava, bolest kloubů a kolen, to je strašné. Velmi náročný zápas jsme měli hlavně v semifinále s Kotlářkou. Oni hráli famózně, dobře takticky. První set jsme ještě měli převahu my, ale druhý nám to vrátili i s úroky. Třetí set byl hodně o štěstí, o jednom míči, který to zlomí. Dopadlo to pro nás nakonec dobře. Ve finále s Prostějovem to byla repríza ze základní skupiny, kde jsme s nimi hráli na tři sety. Soupeř mi ale ve finále přišel hodně odevzdaný, řekl bych až mrtvý. Asi tam byla u nich spokojenost se druhým místem. Přiznám se, že spíše jsem ve finále očekával druhou prostějovskou dvojici s Pacejkou a Valentou. Ale jejich béčko je v semifinále přehrálo docela jednoznačně. Co se týká individualit, líbili se mi Marek Vedral a Tomáš Macurek, kterému přece jen jdou lépe dvojky než trojky. Každopádně jsem rád, že po víkendu mám na krku dvě zlaté medaile. Každý titul má pro mě cenu, vážím si ho, je to obrovská satisfakce za celý rok práce. Určitě je to obráceně, než u bráchy,“ usmíval se šťastný vítěz, JAKUB MEDEK z Karlových Varů.
Konečné pořadí turnaje (dvojice):
1. SK Liapor Witte Karlovy Vary „A“ (M.Medek, J.Medek, Rada)
2. TJ Sokol I Prostějov „B“ (Rosenberk, Drobil, Štěpánek)
3. TJ Sokol I Prostějov „A“ (Pacejka, Valenta, Anděl)
4. SK Kotlářka Praha (Vedral, Štěpař, Fišer)
