V březnu proběhne v Praze Valná hromada Českého nohejbalového svazu. Kromě řady jiných tradičních úkonů zde přijde na program i schvalování změn dlouhodobých předpisů. Některé navržené změny patří mezi navenek nikterak zajímavé, některé jsou přitažlivější a některé jistě vybudí vášně. K nejsilnějšímu kalibru nepochybně patří oba návrhy na změnu soutěžního řádu v oblasti povinnosti mládeže.
Minulý článek Vlastimila Stehlíka představil čtyři návrhy na změnu pravidel. Článek tento se zabývá problematikou v posledních letech na celostátní úrovni velmi silně diskutovanou, a to návrhům na řešení povinnosti mládeže, stanovenou Soutěžním řádem ČNS. Mládeže ubývá, stejně tak ale i krajských mužských soutěží, na které se také povinnost mládeže vztahuje. O vzájemné vazbě netřeba polemizovat. Předchozí komise mládeže si na řešení této problematiky vylámaly zuby, když jejich horší či lepší návrhy byly smeteny valnou hromadou ze stolu. Nyní se do dalšího kola (předem prohraného?) bitev pouští svými návrhy hned dvojice svazových orgánů – Komise mládeže ČNS a Výkonný výbor ČNS.
Návrh výkonného výboru (VV, přesné znění návrhů pro valnou hromadu zde) přináší mj. zásadní změnu v tom, že umožňuje jako variantu vykoupení se finanční částkou (výše 10-20.000 Kč dle rozpisu soutěže) i oddílům s ligovým družstvem mužů (dle stávajícího znění se mohly vykupovat jen oddíly s neligovým družstvem mužů) a dále nabízí druhou variantu v podobě možnosti smluvní spolupráce oddílu s jiným oddílem, jehož družstvo mládeže (žen se tato varianta netýká) bude za první oddíl plnit povinnost dle soutěžního řádu (tzv. farmářské družstvo). Stěžejní změnou návrhu pak je, že povinnost je vztažena pouze na oddíly s ligovým družstvem mužů.
Návrh komise mládeže (KM) je výrazně obsáhlejší a kombinuje více možností. Zavádí tzv. kreditní systém, kdy pro každou úroveň mužské soutěže je stanovena jiná požadovaná výše kreditních bodů (1 bod pro oddíly s neligovým družstvem mužů až 4 body pro oddíly s extraligovým družstvem mužů, hodnota bodu při vykoupení se je stanovena na 6.000 Kč). Body (různý počet) družstva získávají za účast v dlouhodobých i jednorázových soutěžích mládeže či žen. Stejně jako návrh VV zavádí možnost farmářských družstev, zde navíc počítá i s ženskou kategorií.
Oba návrhy jsou svým způsobem revoluční a budou mít své zastánce i odpůrce. Tipovat, zda se některému podaří konečně prosadit, je velmi složité a vyjádřeno kurzem, jsou šance obou návrhů a stávajícího znění zhruba vyrovnané. Rozhodovat tak bude i způsob, jak se o jednotlivých návrzích bude hlasovat – zda o každém zvlášť (pak na druhý návrh nemusí vůbec přijít řada), nebo se, jak se na sportovní oblast sluší, nejprve postaví v duelu proti sobě. Jak jeden, tak druhý návrh, přináší změkčení povinnosti tím, že dávají možnost druhé varianty plnění formou tzv. farmy. Už to je silná stránka obou návrhů, jen je třeba dopracovat podobu doložení smluvního vztahu, aby se předešlo případným pozdějším problémům. Oba návrhy také ponechávají možnost vyplacení se z povinnosti, resp. jí rozšiřují i na ligová družstva všech soutěží. To je další změkčení stávajícího předpisu.
V dalších bodech už se oba návrhy zásadně liší. Nejzásadnějí v návrhu VV je zrušení povinnosti pro oddíly družstev nejvyšších krajských soutěží (mj. za zrušení povinnosti, a to totální, se zasazoval ve svém loňském příspěvku exprezident ČNS Gerhard Knop). Tím je odpovědnost za rozvoj mládeže v jednotlivých krajích přenesena na příslušné KNS, které si tak mohou stanovit vlastní podmínky pro krajská a teoreticky i pro okresní družstva. Je nepochybné, že se tyto podmínky mohou v jednotlivých krajích velmi lišit. Otázkou je, zda skutečně povinnost mládeže a částka za vykoupení (3-6.000 Kč) hraje tu hlavní roli při rozhodování oddílu s krajským mužským družstvem, zda soutěž přihlásit. Hlavní otázkou však je, co se stane, pokud KNS povinnost pro krajská družstva mužů nestanoví. Jsou kraje, kde mládežnická družstva neligových oddílů tvoří nezanedbatelnou část účastníků krajské soutěže mládeže. V případě jejich skokového úbytku by mohlo dojít na stav, kdy ostatní účastníci (družstva ligových oddílů) nedají dohromady takový počet, kterým je podmíněno vypsání krajské soutěže a možná ani pro soutěž dvou sousedících krajů. Zatáhnout poté za záchrannou brzdu je velmi složité a příklad (zbytečně) zrušeného systému registrací a jeho velmi obtížné znovuzavádění budiž výstrahou. Dalším diskutabilním bodem v návrhu VV je první odstavec textu, který tak, jak je navržen, dává řídícímu orgánu formou rozpisu soutěže možnost stanovit pouze jednu ze tří variant plnění povinnosti, které SŘ nabízí. Tím je rozpisu v tomto citlivém bodu dána velká pravomoc, která prakticky převyšuje nadřazený předpis.
„VV navrhuje Valné hromadě ČNS výše uvedenou úpravu Soutěžního řádu ČNS s ohledem na současnou realitu a možnosti jednotlivých účastníků dlouhodobých soutěží ČNS. Touto změnou je umožněno rozhodnout každému KNS, aby rozhodl o formě vztahu k mládeži družstev startujících ve svých regionálních soutěžích. Naopak VV ČNS touto změnou získá více možností, jak družstva mohou plnit svůj vztah k mládeži v jednotlivých úrovních celorepublikových soutěží. Stávající znění SŘ totiž vůbec neprokázalo svou zamýšlenou účinnost a postupně tak napomohlo zániku několika krajských soutěží. Naopak nové znění umožní každému KNS zvolit podmínky své nejvyšší soutěže dle aktuální situace. VV je přesvědčen, že práci s mládeží není možné vynucovat, naopak je nutné vytvářet dobré podmínky a podněty pro práci s mládeží v jednotlivých oddílech a to zejména ligových,“ uvádí se ve zdůvodnění předkladatele.
Propracovaněji, ale složitěji, působí návrh KM. Zachovává povinnost i pro účastníky nejvyšších krajských soutěží mužů, prakticky v dnešní podobě, tj. s možností vykoupení se v částce 3-6.000 Kč (dle rozpisu soutěže příslušné KNS). Zavedením kreditů v dílčím měřítku kopíruje diskutovanou snahu orgánů ČNS nějakým způsobem celkově zohlednit aktivitní podíl či pasivitu oddílů na chodu ČNS a jejich rozdílné možnosti (výchova mládeže, pořádání soutěží, výchova trenérů, rozhodčích, funkcionářů, reprezentantů, zajišťování svazových sponzorů…). Počítá při plnění povinnosti i s ženskou složkou, ale na diskuzi je její ohodnocení (např. účast v 1. lize žen je ohodnocena pouze čtvrtinovým počtem bodů, než účast v lize dorostenců). Počítá i s pohárovými soutěžemi mládeže, které pro některé oddíly mohou být hlavní možností, jak splnit povinnost. Diskutabilní je i velký rozdíl požadovaného kreditu mezi jednotlivými soutěžemi (až 400%). Zásadním bodem je i změkčení vyloučení mužského družstva ze soutěží při nesplnění povinnosti, kterému dle návrhu předchází možnost uhrazení sankce (2.000 Kč za jeden nesplněný kreditní bod plus uhrazení stanovené částky 6.000 za kreditní bod). Návrh obsahuje i motivační prvek ve formě rozdělení minimálně vybraných prostředků za nesplněné kredity mezi ty oddíly, které překročí pro ně stanovený počet kreditů.
„Stávající systém nerozlišuje práci s mládeží. Navržený systém je motivující pro ty, kteří s mládeží aktivně pracují. Zavedením možnosti farem se sleduje i zvýšení komunikace mezi oddíly. Dost často jsou mužský a mládežnický nohejbal dva rozdílné světy. Návrh zachovává povinnost pro krajská družstva, přidává jim ale více možností plnění. Nikdo nemůže říci, co by se stalo, kdybychom jim povinnost zrušili. Pokud by došlo k velkému úbytku, ostatní oddíly nebudou mít s kým hrát. Návrh také upravuje vyloučení družstva mužů za nesplnění povinnosti mládeže. Považujeme to za příliš silnou sankci, proto dáváme možnost vyhnout se jí zaplacením pokuty,“ zdůvodňuje předkladatel.
Předkladatelé ještě mají lhůtu pro případné korekce návrhů do finální podoby podle došlých připomínek, a to nejen od ostatních orgánů svazu, ale i od nohejbalové veřejnosti. Rozhodnutí pak padne 8. března.
