Devět měsíců uplynulo od Valné hromady Českého nohejbalového svazu, jež měla určit směr vývoje mládežnických soutěží u nás v příštích letech. Stály zde proti sobě dva v bouřlivé debatě projednávané návrhy. První vize vzešla z dílny Komise mládeže ČNS a chtěla řešit problematiku výchovy mladých hráčů formou regionální žákovské ligy, která by byla prakticky rovnocenná ligovým soutěžím ve starších kategoriích. S jiným konceptem přišel Krajský nohejbalový svaz Praha. Ten prosazoval projekt v podstatě kopírující dosavadní stav, ale s důrazem na zpřísněnou kontrolu současných krajských soutěží mládeže.
Po dlouhé a vášnivé diskusi, kdy se gestoři obou proudů Michal Janeba a Miloslav Šnídl snažili přesvědčit přítomné delegáty o správnosti svého projektu, došlo k hlasování. Důvěru ale nezískal ani jeden z nich.
Hlasování o návrhu Komise mládeže (M. Janeba)
Pro: 9, proti: 16, zdržel se: 7.
Návrh nebyl přijat.
Hlasování o návrhu pražského KNS (M. Šnídl)
Pro: 14, proti: 7, zdržel se: 11.
Návrh nebyl přijat.
Valná hromada pak v reakci na výsledek hlasování přijala rozhodnutí v následujícím znění, kterým vyzvala obě strany k nalezení kompromisní cesty mezi oběma návrhy: „Valná hromada pověřuje VV ČNS vypracováním kompromisního návrhu k problematice soutěží mládeže s přihlédnutím na výsledky hlasování delegátů VH. Bude vyvoláno vícekolové jednání se zástupci stran obou vypracovaných návrhů ke konečnému návrhu koncepce mládeže v ČNS. Tato deklarace je vyjádřením dobré vůle obou zpracovatelů nepřijatých návrhů pokračovat nadále ve spolupráci na smysluplném návrhu koncepce mládežnických soutěží KNS a ČNS“.
Tolik krátký pohled do nedávné minulosti. A jak vypadá současný stav věcí? Lakonicky řečeno – žádná sláva. Ani jedna ze zainteresovaných stran neučinila vstřícný krok a nedala podnět protistraně nebo VV ČNS k jednání. Vznikla patová situace, z níž nemůže mít radost asi nikdo. Komise mládeže se mezitím rozpadla (A. Stehlík odstoupil bezprostředně po VH neboť výsledek hlasování bral jako faktické vyslovení nedůvěry komisi mládeže, K. Jonák zemřel) a řízení mládežnických soutěží má dnes na starosti pouze její bývalý předseda a člen VV ČNS Michal Janeba.
Teké letos tedy mládežnická mistrovství republiky i Pohár ČNS zůstaly pouze přehlídkou několika oddílů, jenž pracují s nohejbalovým potěrem systematicky. Důkazem budiž třeba účast na prestižním mezinárodním turnaji Poslední žákovská smeč v Prostějově. Zástupce drtivé většiny tuzemských ligových oddílů byste hledali ve startovním poli marně… Sezona se dohrávala jakýmsi samospádem a rozhodujícím faktorem pro určení, zda klub s mládeží pracuje, tak opět zůstaly jen zprávy oddílových zástupců a krajských sekretářů.
Oběma protagonistům a zastáncům různých linií MICHALU JANEBOVI a MILOSLAVU ŠNÍDLOVI jsme položili několik otázek.
Jak jste spokojen s celkovou úrovní práce s mládeží po březnové valné hromadě, tedy v roce 2011?
M. Janeba: „Myslím, že se nic nezměnilo, tedy jsem nespokojen.“
M. Šnídl: „Nemohu říci, jestli jsem spokojen či nespokojen. Nabyl jsem totiž dojmu, že komise mládeže, mimo běžných agend vyplývajících z pořádání zaběhlých soutěží a jednorázovek, prakticky neexistuje. Nechci tím někoho poškodit, ale pokud je to jinak, je to dělané v přísném utajení, protože já, ačkoliv se o dění v nohejbalu dost zajímám, vůbec nic nevím. Třeba je můj dojem takový jen pro to, že svaz zásadně nikde nic neprezentuje a tak nikdo nic neví.“
Takže žádný posun v práci odborné komise (KM) a vůbec v přístupu ČNS k mládeži jste nezaznamenal?
M. Janeba: „Komise mládeže neexistuje. Momentálně má pouze jediného člena. Zajišťuje běžný chod, organizaci mládežnických soutěží a oblast kempů mládeže. Posun je tudíž jasný neboli žádný. Přístup klubů zůstal stejný, ti, co chtějí pracovat, pracují. Ti, co nechtějí, nedělají nic. Zbytek, co musí plnit povinnost mládeže, si ji splní tak, aby to měl co nejjednodušší.“
M. Šnídl: „Přístup komise k mládeži mi přijde asi stejný, jako doposud byl. To znamená, že jsou uskutečněny pouze věci, které jsou nezbytně nutné a dané. Nevím o žádné osvětě, propagaci, jednáních se sponzory, školami, ministerstvem školství a podobně. Dodnes nikdo nevypracoval metodiku tréninku mládeže, ve které by byly popsány rozdílnosti v tréninku mládeže a dospělých. To považuji za jednu z největších chyb, neboť potom je práce začínajících trenérů mládeže prováděna systémem pokus – omyl a to je velmi špatně. Potom se práce moc nedaří, výsledky se nedostavují a většinou vše v oddíle po počátečním nadšení zase velmi rychle skončí. Tito mimořádní nadšenci, jenž mají chuť vůbec něco pro děti dělat, by měli mít co možná nejlepší přístup k takovým informacím. Zrovna tak by měla být samostatná školení trenérů mládeže, kde by si předávali mezi sebou zkušenosti samotní trenéři. Školení, která probíhají již několik let ve stylu, v jakém jsou, nemůžou trenérovi mládeže dát zhola nic. Otázkou je, jestli můžou dát něco trenérům dospělých, ale to už je jiné téma. Jediné, co jsem zaznamenal navíc oproti minulým rokům, je mezinárodní kemp mládeže, ale to si myslím, že zcela určitě není zásluhou komise mládeže. Ani ten však nepřináší nic, co by rozvoji mládežnického nohejbalu pomáhalo. O tom, že po splnění všech povinností našeho kraje máme nárok na „celé 3000 Kč“ od ČNS, nechci radši ani mluvit, protože nevím, jestli si z nás dělá někdo žerty, nebo tam chybí nějaká ta nula. Po loňské údajné útratě svazu 750 000 Kč za mládež by mě zajímalo, kam ty peníze zmizely, když na krajích dostaneme takovouhle almužnu. Juniorská reprezentace také nepracuje, protože celý svůj rozpočet prohospodařili trenéři do mistrovství Evropy a po nás potopa. Tak nevím…“
Existuje nějaký druh spolupráce mezi oběma proudy, tedy mezi koncepcí, která předpokládala komplexní systémový druh péče o rozvoj mládeže a oponentním návrhem vycházejícím ze zpřísnění kontroly krajů svazem?
M. Janeba: „Spolupráce neprobíhá.“
M. Šnídl: „Spolupráce mezi oběma proudy žádná neexistuje. Nikdy jsem nebyl oficiálně vyzván k jakémukoliv jednání.“
Zavazujícím usnesením VH bylo dokonce doporučeno setkávání zástupců obou koncepcí, jež mělo vyústit ve výsledný dokument, který by byl schopen na následující VH získat podporu většiny. Pokud budu vycházet z předešlých odpovědí, tak žádný společný kompromisní dokument asi doteď nevznikl. Nebo se pletu?
M. Janeba: „Žádná nová koncepce momentálně neexistuje, alespoň o ní nevím. Rozhodnutí VH pro mne znamená, že mnou předkládaná koncepce byla zamítnuta. Tím skončilo mé usilování v tomto konkrétním směru rozvoje mládeže. Jsem ochoten dělat oponenta v případě, že bude nová koncepce vypracovávána. V současnosti uvažuji o změně v povinnosti mládeže směřované úplně jiným směrem než doposud. Nicméně je to stále ještě myšlenka a ne komplexní návrh.“
M. Šnídl: „Jak už jsme si mohli všichni všimnout, tak zavazující rozhodnutí a usnesení VH není pro vedení ČNS nic, s čím by si chtělo lámat hlavu. Dokonce jde v některých tématech proti usnesením VH, takže „nějaká mládež“…? Ví vůbec někdo na svazu, kolik jí kde je? Provedl za celý rok někdo ze svazu kontrolní akci v krajích, jestli se zase neodehrává celá dětská nohejbalová sezóna v jednom dni? Na dotazy bude delegátům na VH odpovědí zase jenom plané plkání, zastíněné problémy s mezinárodním nohejbalem. I ten se ale už týká naší mládeže, neboť již začínají být vytvářeny tlaky na trenéry mládeže, aby začali přizpůsobovat své svěřence mezinárodním pravidlům. Tak tady je vlastně ten jediný posun v roce – na to se čas a peníze vždy najdou. Nikdo neví, co má dělat, protože neexistuje žádná koncepce práce s mládeží. Ona vlastně neexistuje ani koncepce nohejbalu jako takového. Ta nakonec totiž vyplyne z toho, co se v nových nohejbalových federacích ukuje. My se zase vzorně přizpůsobíme. Je na zváženou, jestli nohejbalisté chtějí ve vedení svazu lidi, kteří nechtějí, aby se hrál nohejbal. Myslím, že už to překračuje všechny meze a pokud to půjde takto dál ještě jen jeden rok, už nastanou nezvratné změny. Já si myslím, že pro nohejbal v dětských letech by nemělo být prioritou sbírání významných úspěchů, ale příprava na kvalitní dospělá hráčská léta. Neumím si představit, co cílevědomí a úspěchu chtiví tatínci s dětmi začnou vyvádět, až se začnou pořádat jednodopadové turnaje překopávačů přes síť a všichni zapomenou na to, o čem je nohejbal.“
