(Praha) Tradiční tečka za sezónou. To je nejstarší halový mezinárodní turnaj, pražská Poslední smeč. Trojkové klání mužských formací uzavírá nohejbalový soutěžní ročník již 26 let. I když dnes už na nohejbalové mapě nalezneme i další turnaje se slovem „smeč“ v názvu, originál stále zůstává tou jedinou Smečí, s velkým es na začátku.
Také tradičně velmi slušně zaplněná hala mohla přihlížet korunovaci stejného vítěze, jako měl minulý, jubilejní 25. ročník. Karlovarské trio ukazovalo sílu již v sobotu a za celý turnaj nepoznalo hořkost porážky, body ztratilo pouze remízami s ITD Sportem (Makara, M.Suchý, Chytra) v základní skupině a Košicemi v nedělní čtvrtfinálové skupině. Vůběc právě remízy míchaly sobotními kvalifikačními skupinami. Tři remízy ze třech zápasů stačily na postup jak ITD Sportu, tak první sestavě Čakovic (Cibulka, Macurek, Pachman, Hofman). Do nedělních bojů se kromě zmíněných tří sestav probily i formace Čelákovic, Modřic, Košic, obě sestavy Šacungu a další na divokou kartu startující složenina Baru u Frigosů (Spilka, Kalas, Hron). Podle očekávání se s výjimkou elitní košické trojice nevedlo dalším slovenským sestavám. Jak košické béčko, tak Hlohovec skončily na poslední příčce. Stejná pozice patřila i pražské Solidaritě, která ve svém středu měla pětinásobného vítěze turnaje Ungermanna.
Dvě nedělní čtvrtfinálové skupiny přinesly v každé souboje pětice sestav. Ve skupině Milana Svobody se situace vykrystalizovala rychle. Oba hlavní favorité, obhajující první karlovarská a první košická sestava, díky třem výhrám a jedné remíze ze vzájemného duelu měli zajištěn postup do semifinále. To ve skupině Antonína Srpa se situace stala nepřehlednou a rozuzlení přinesly až poslední zápasy. Nakonec do semifinále zamířily obě trojice Šacungu. Semifinále už se hrála za asistence televizních kamer a každé z nich nabídlo rozdílnou podívanou. V tom prvním překvapení turnaje, druhá trojice Šacungu, na obhájce nenalezla zbraň ani v jednom setu a zápas měl jasný průběh. To druhé semifinále nabídlo zřejmě nejlepší mač turnaje. První sestava Šacungu vzdorovala Košicím bojovně, ale slovenští hráči sehráli svůj nejkvalitnější zápas dne a koncovky setů ovládli. Na oranžové barvy tak čekal jen souboj o bronz, který došel do třetího setu. V něm slavila výhru zkušenost.
„Z mého pohledu je třetí místo nakonec úspěchem. Dlouho jsem laboroval se zraněním kotníku a vůbec netrénoval. Když už jsme se ale probojovali tak vysoko, chtěli jsme turnaj vyhrát. Měli jsme poslední roky v této sestavě dobrou bilanci. V sobotu ve skupině nám to šlo, prohráli jsme až se Startem. Byla to taktická porážka, chtěli jsme jít v něděli do druhé skupiny. Málem se nám to ale nevyplatilo, v neděli hrozilo, že ze skupiny nepostoupíme. Zkazili jsme si to těžkou porážkou od čelákovicko-šacungsko-žďárské složené sestavy, kde jsme totálně propadli ve druhém setu. Nakonec se to ale celé ještě zamotalo a ztráty našich konkurentů nás vynesly nahoru. V semifinále jsme prohráli a já stále nemohu přijít na to, proč se nám to nepodařilo urvat. Cítím, že jsem se vůbec nedostal do hry. Nedařilo se nám ani dostat nahoru, bylo tam navíc hodně takových divných míčů jako nahození a tak. V zápase o třetí místo jsou vždy těžké. Ale bylo to derby a to nikdo nechce prohrát. Naši kluci by si jistě za svůj výkon na turnaji bronz zasloužili, ale zápas nebyl nic moc. Na hře obou týmů se projevila únava,“ řekl univerzál z první sestavy Šacungu JIŘÍ HOLUB.
Velké finále nabídlo také velmi dobrou kvalitu a byly to obhajující Karlovy Vary, které ovládly poloviny setů. Oproti semifinále hráli košičtí hráči toporněji a zejména méně pestře. Také jejich do té doby vynikající obrana (až právě na zápas s Karlovými Vary ve čtvrtfinálové skupině) působila méně jistě, jako by nedokázala číst Vankeho útok. Rozhodující míč měl na noze ve druhém setu do koncovky naskočivší náhradník Kubát, ale v jasné šanci pochybil. Celek z lázeňského města ale nevyužitá příležitost a ztracený set do kolen neposlaly. Ve třetím zkráceném setu si zajistili Varští klíčový náskok a pak si už jen mohli užívat potlesku publika pro vítěze.
„Poslední smeč je jeden z nejprestižnějších turnajů. Naše druhé vítězství těší, ale když jsem koukal, že Vilém Ungermann to tady vyhrál pětkrát, tak ještě máme co dohánět. Turnaj nám sedl, Honza Vanke už od soboty měl velkou úspěšnost v útoku. Řekl bych, že míče tady vyhovovaly spíše útočícím hráčům, protože hodně skáčou a na obranu nebo nahrávku tolik nevyhovují. Útok se tak špatně chytá. V semifinále nás čekala trojice ze Šacungu, která nebyla favoritem, ale do té doby předváděla velmi dobré výkony. V zápase se projevilo to, že Honza měl opravdu vysokou úspěšnost na útoku i na bloku. Byl to docela jednoduchý zápas. Ve finále s Košicemi jsme si nepřipouštěli, že bychom měli prohrát. I když mají výbornou obranu, vyšel nám útok a přišlo mi, že Slováci už jsou unaveni,“ komentoval výhru své sestavy nahrávač MICHAL KOKŠTEIN.
Záznam z turnaje vysílá Česká televize (50 min, program ČT4 Sport – pátek 23.12. od 16:35, s reprízami v pátek 23.12. od 23:40, úterý 27.12 od 9:45, středa 28.12. od 5:05).
Konečné pořadí turnaje:
1. SK Liapor Witte Karlovy Vary „A“ (Vanke, Dvořák, Kokštein, Kubát)
2. NK DPMK Košice (Brutovský, P.Perun, M.Perun)
3. SK Šacung VHS Benešov „A“ (Doubrava, Holub, Stejskal, Kanda)
4. SK Šacung VHS Benešov „B“ (Ešner, Kadeřábek, Štěpař, Flaks)
