(Istanbul, Turecko) Slovenský národní tým, to je loď s kvalitní a sehranou posádkou. Na jejím kapitánském můstku stojí PATRIK PERUN. V Istanbulu nedostal tolik prostoru, jak bývalo zvykem v předešlých letech. Změněná pravidla dvojic přiměla slovenského kouče Jaroslava Žigalu vsadit v klíčových momentech „nové“ disciplíny na atypický tandem Brutovský, Martin Perun. Slovenský kapitán však odjížděl z Turecka ve výborné náladě. Aby ne, vždyť do domovského přístavu v Košicích si jeho mužstvo přivezlo nejcennější poklad v podobě tří zlatých medailí. „Byl bych spokojený, i kdybychom v Istanbulu vyhráli „jen“ trojky,“ připustil skromně Patrik Perun.
Patriku, z loňského světového šampionátu v Nymburce si slovenská výprava odvážela jen jeden titul ze čtyř disciplín. Tentokrát jsou to tři zlaté ze tří pokusů. Berete to jako satisfakci?
Mistrovství světa v Nymburku nám nevyšlo úplně podle představ, i když s titulem z trojic jsme byli spokojeni. Z tohoto pohledu můžeme brát úspěch v Istanbulu jako určitou satisfakci za Nymburk. Jsem rád, že jsme první země, které se podařilo získat všechny tituly na jednom šampionátu. K tomu jsou třeba kvalitní výkony, dobrá forma a kousek pověstného štěstí. Při vyrovnanosti Čechů, Slováků a už i Rumunů bude stále těžší tuto pozici obhájit.
Která z těch tří medailí stála Slovensko z vašeho pohledu kapitána reprezentace nejvíce sil a nervů? A která nejvíc hřeje?
Nejvyrovnanější kategorií je určitě singl a proto klobouk dolů před Ižolem, že dokázal dvakrát porazit takového singlistu, jakým je Bobis. Ze všech finálových zápasů byl určitě nejtěžší ten v singlu. Těžké chvilky jsme prožili i ve finále trojic po prohraném prvním setu, ale říkali jsme si, že je stále čas, něco s tím udělat. Jsem rád, že se nám to povedlo otočit. Podle mého názoru stále nejvíc hřeje právě zlatá medaile z trojic. Před každým šampionátem si říkáme, že naším cílem je jedno zlato. Kdybychom v Istanbulu vyhráli „JEN“ trojky, tak bych osobně byl určitě spokojený.
Je to už tisíckrát položená otázka, ale přesto, v čem spočívá výjimečnost slovenské trojice?
V Košicích je výborná parta hráčů, kteří jsou navíc vítěznými typy. Výjimečnost této trojice je v tom, že na každém postu máme velmi zkušeného a vyhraného hráče, který přesně zná svoji úlohu. Jano Brutovský je podle mne nejlepším smečařem na světě a my s bratrem nechceme zůstat pozadu co se týká obrany. V té se kvalitně doplňujeme. V neposlední řadě tuto trojici vede zkušený trenér Jaroslav Žigala, který má cit pro hru. Společně jsme absolvovali množství turnajů v Čechách, kde obsazujeme přední příčky, přičemž většinu z nich jsme vyhráli. Z toho pramení naše zdravé sebevědomí, psychická odolnost a víra ve vítězství do poslední chvíle.
Jak se podle vás Turci zhostili organizace ME po stránce pořadatelské a společenské?
Po společenské stránce zorganizovali šampionát na špičkové úrovni. Myslím, že se jim nedá nic vytknout. Ubytování i stravování bylo na té nejvyšší úrovni a nepochybuji, že zvládnou i uspořádání Mistrovství světa 2010. Dá se říct, že už teď se na ten šampionát těším. Co se týká sportovně-technické stránky, tak tam byly určitě nedostatky, které je však třeba vytknou sportovně-technické komisi FIFTA. Především špatné sítě, málo kvalitních rozhodčích, nasazení družstev nebo rozpis zápasů zveřejněný až těsně před prvním zápasem turnaje.
Zaujal vás některý ze soupeřů po sportovní stránce? Je znát na některé z nohejbalově „rozvojových“ zemí nějaký patrný výkonnostní posun?
Když porovnám ME v Istanbulu v roce 1999 s letošním šampionátem, tak musím říct, že posun nohejbalu vnímám velmi pozitivně. Po herní stránce mělo mistrovství velmi dobrou úroveň. S tím před deseti lety se asi ani nedá porovnat. Dnes je možné vidět o hodně víc kvalitních zápasů, pozitivní je pokrok u týmů Makedonie, Turecka nebo Moldavska. Už tradičně výborně hráli Rumuni, Švýcaři, Maďaři a Francouzi. Myslím, že tato družstva by na jeden dopad hrála minimálně vyrovnanou partii s leckterým celkem české extraligy. Při současném trendu zlepšování se těchto týmů si za takových pět let umím představit velmi kvalitní šampionát, výsledky kterého bych se neodvážil tipovat. Podle mne mezinárodní nohejbal po herní stránce určitě směřuje kupředu.
Pomůže tenhle úspěch rozvoji nohejbalu na Slovensku?
Doufám, že ano, i když úspěchů má za sebou slovenský nohejbal dost a dosud se to na jeho rozvoji adekvátně neodrazilo. Až čas ukáže, jak dokážeme tento výjimečný úspěch zúročit. Každopádně v médiích narostl po ME zájem o nohejbal.
Jak dlouho ještě s bratrem hodláte na mezinárodní úrovni trápit své soupeře? Nedochází vám pomalu motivace?
Je těžké předpokládat, jak dlouho budeme ještě hrát, zatím nám motivace a chuť po vítězstvích nechybějí. Nikdo však neví, co bude třeba za dva roky, jak na tom budeme zdravotně a jaká bude v nohejbale situace.
