(Nymburk) Po dvouletém kralování karlovarských hráčů se titul z domácího šampionátu mužských trojic vrací na Šacung. Ten si prožil turnaj snů, protože kromě zlaté medaile v podání Ešnera, Kalase, Řeháka a Kandy obhájil i bronzovou medaili, o kterou se postarali Doubrava s Holubem, Stejskalem a Šimánkem. Stříbro pak potěšilo mladou druhou modřickou sestavu Pospíšil, Müller, Rosenberk.
Na startu posledního letošního a v pořadí již 41. šampionátu se sešlo celkem čtyřiadvacet trojic. Postupový klíč vysílal do vyřazovací části i poslední celky ze základních skupin. Nakonec však tradičně velmi dobře připravená akce měla slabší místa v nevyrovnanosti obou částí pavouka a nižší divácké návštěvě, než se u nejprestižnější domácí akce očekávalo. Zatímco v hlavní hale se nabízelo dost zápasů nevalné kvality, ve druhé hale se odehrávaly urputné souboje favorizovaných sestav. Asi největším překvapením dne bylo čtvrtfinálové vyřazení dvojnásobného obhájce z Karlových Varů břevskou trojicí. Smečař Sachl na karlovarské hráče umí a znovu se o tom Bláha s Vankem a Kokšteinem přesvědčili.
Vítězná sestava patřila z tohoto pohledu mezi ty méně šťastné, na cestě do finále musela zdolat těžké soupeře. V šestnáctifinále jí prověřila pražská Solidarita (Ungermann, Průcha, Sankot, Vamberský), v osmifinále první sestava Čakovic (Mrákava, Pachman, Kubica), ve čtvrtfinále první sestava Modřic (Kop, Pelikán, Topinka). Právě tam to ale s Šacungem nevypadalo vůbec dobře, ve druhém setu si při polařském zákroku podvrkl kotník Kalas a vypadalo to na konec. Jenže provizorně ošetřený Kalas karty nesložil a pokračoval. Od té doby tak tíha útoku ležela pouze na veteránu Ešnerovi. 
A ten se s ní popasoval se ctí, vlastně tak, jako ve všech ostatních třísetových zápasech, které do finále sestavu provázely. V semifinále byla trojice blízko porážce od svých oddílových spoluhráčů. Ti však nepochopitelně změnili útočné schéma za stavu, kdy vůbec nic měnit nebylo třeba a chybami podali ruku soupeři. A Ešnerova sestava nabídku využila, třetí set už tradičně opanovala. Ve finále narazila na překvapení dne, druhou formaci Modřic, s dorostencem Rosenberkem v sestavě. Ta měla cestu do finále o něco snadnější, na extraligového soupeře v play-off narazila až v semifinále. Samotné finále mělo poměrně jednoznačný průběh s výjimkou střední části druhého setu. V euforii hrající Ešner a spol svou práci dokončili. Obstřikovaný univerzál Kalas si tak přesně po deseti letech mohl znovu vychutnat pocit trojkového šampióna. „Pro nás byl nejtěžší spíše začátek play-off. Tam jsme s pražskou Solidaritou byli napůl cesty domů, vůbec nám nešla mezihra. Další zápasy jsme měli hodně těžké soupeře, prakticky nejlehčí bylo finále, kde soupeř dost chyboval. Měl jsem toho dost. Ve čtvrtfinále s Modřicemi jsem zabíhal na střed, ale míč letěl jinam a já ve snaze změnit pohyb jsem si podvrkl kotník. Když jsem ležel s bolestí na zemi, tak už jsem nevěřil, že to budu schopen dohrát. Potom jsem to ale rozhýbal, zaledoval a hrál jsem. Zajímavé bylo, že od této chvíle z nás spadla deka a hráli jsme lépe. I když hned v derby v semifinále to vypadalo, že nás naše druhá sestava rozstřílí ve dvou setech. Díky jejich nevynucených chybám nás dostali zpět do hry a pak se parádně chytil David Ešner na útoku. Oceňuji i fair-play gesto Jirky Doubravy, který přiznal dotek sítě, který ani rozhodčí neviděli. Ve finále mě překvapilo složení modřické sestavy, čekal jsem, že spíše budou hrát s Topinkou na nahrávce. Rosenberk je mladý hráč a tíha finále na něj asi dolehla,“ zhodnotil cestu šampionátem FRANTIŠEK KALAS.
Poražený finalista z Modřic ale přes porážku netajil radost z nečekaného umístění. Přeci jen se medaile čekala spíše od zkušenější první modřické formace. „Určitě máme ze stříbra radost. Když jsme sem jeli, tak kdyby nám někdo řekl, že budeme druzí, tak… Opravdu jsme to nečekali. Využili jsme i příznivého losu. Vyhráli jsme skupinu, šli jsme na třetí sestavu Šacungu a s nimi jsme měli největší trápení. Ve čtvrtfinále jsme dostali Vsetín s Novosadem, ty jsme zničili lehce a v semifinále na nás vyšly Břve. Byli jsme domluveni, kdo co si pokryje a mně se podařilo Sachla párkrát zavřít blokem. Neměl kudy udělat bod, začal zkoušet a kazil. Ve finále proti Šacungu jsme dobře začali, ale pak už jsme nevěděli, jak na ně. Odešla nám mezihra a udělali jsme hodně chyb. Ešner navíc hrál parádně a bodoval,“ okomentoval úspěch smečař a blokař JAKUB POSPÍŠIL. „Měl jsem určitě respekt. Hrál jsem na mistrovství mužů poprvé, byla to pro mě obrovská zkušenost. Nevěděl jsem do čeho jdu a nakonec jsme to nějak dotáhli až na druhé místo. Jsem určitě moc spokojen. S Kubou a Martinem jsem si rozuměl, šlo nám to. Se svojí hrou jsem byl místy spokojen, místy ale ne,“ přiznal sedmnáctiletý benjamínek modřického vicemistra LUKÁŠ ROSENBERK.
Stejně jako loni bronz získala druhá sestava Šacungu. Vyhrála skupinu, v osmifinále zdolala béčko Karlových Varů a ve čtvrtfinále první formaci Čelákovic. V semifinále stála na výhru, ale repete derby z loňského čtvrtfinále jim tentokrát radost neudělalo. Bronz proto ani smečař JIŘÍ DOUBRAVA necenil nijak vysoko. „Je to pro nás spíše zklamání, bronz už máme z loňska. Do semifinále se nám docela dařilo, nejtěžší zápas byl asi s Karlovými Vary v osmifinále. Ostatními zápasy jsme procházeli hladce. Pak ale v derby jsme ve druhém setu byli nedůslední ve stanovené taktice, 
začali jsme zbytečně za rozhodnutého stavu pro nás vymýšlet a doplatili jsme na to. Ve třetím setu už jsme se nechytili. Proti Břvím o bronz to nebylo těžké. Myslím si, že oni se víceméně porazili sami. Už jsme proti nim hráli ráno ve skupině a věděli jsme, že by to neměl být problém. I když ty jejich další výsledky nás docela zaskočily. Věděli jsme ale, že když budeme hrát zodpovědně, tak je znovu porazíme.“
Konečné pořadí turnaje:
1. Šacung VHS Benešov „A“ – Ešner, Kalas, Řehák, Kanda
2. Sokol SDS Exmost Modřice „B“ – Pospíšil, Müller, Rosenberk
3. Šacung VHS Benešov „B“ – Doubrava, Holub, Stejskal, Šimánek
4. Sokol Břve – Sachl, Putík, Voldřich
