Nový vládce usedl na světový trůn

(Nymburk) Nohejbal má nového vládce. Po českém Waterloo v Prostějově roku 2000, krátkém období české vlády v letech 2001-02 a době temna v letech 2004-07 ve slovenském područí, se podřipští lvi v kolébce nohejbalu dokázali zvednout a v pravý čas prorazit domácí prokletí. Připočteme-li k celkové světové bilanci i prvenství Česka na letošním šampionátu juniorské a ženské kategorie, není o novém vládci světového nohejbalu pochyb.

Nohejbalový král se dvěma zlatými korunovačními klenoty v ruce ovšem nemůže rozhodně propadnout uspokojení. Není na místě. Osobní přítomnost na akci jistě řadu tradičních kritiků výkonnosti zahraničních celků osvítila natolik, že už jich jen málo dále pochybuje o jejich kvalitě. Vždyť nejen samotná předvedená hra, ale i výsledkový rezultát hovoří jasnou řečí. Kdo by na začátku šampionátu tipoval, že na českého singlistu zbude „jen“ bronz a slovenský se ani do semifinále nepodívá? Kdo by tipoval semifinálovou prohru obhajujících Slováků s Rumuny v jejich parádní disciplíně dvojic? A další méně viditelné vzpoury papírových poražených? První set zápasu dvojic o bronz Slovensko s problémy udolává Francii 13:11, v semifinále trojic proti Česku Maďaři uhrají osm míčů v každém setu, v křížových dvojicích Slováci s obtížemi zvládají prvý set 14:12. Svět nás dotahuje. O tom, že světová konkurence je stále větší, ví své i kapitán českého reprezentačního výběru Petr Bubniak. „Spousta lidí se tady mohla přesvědčit na vlastní oči, ať se hrálo o třetí místo nebo finále, že svět je na naší úrovni. Maďaři, Francouzi, Rumuni i Švýcaři jsou už někdy i před námi, ale my jsme to kompenzovali tou obrovskou bojovností, tím českým srdíčkem. Když jsem třeba srovnával hru křížových dvojic ze soustředění s tím, co jsme předváděli tady, tak to se vůbec nedá srovnat. Viděl jsem to hodně pesimisticky před šampionátem, ale říkám, ve skrytu duše jsme doufal v tu naší bojovnost a to se dokázalo. Dříve trenéři i hráči věděli, že budou hrát finále se Slováky a ostatní zápasy nebyly zajímavé. Teď se do finále musíme prokousávat už přes čtvrtfinále. Nedají se srovnávat stříbrné medaile například před sedmi osmi roky a stříbrné medaile dnes, každá má jinou hodnotu. Vždyť třeba dnes Maďaři mají bronz, Rumuni zlato, Slovák skočil pátý v singlu, prostě svět jde díky jednodopadovému nohejbalu dopředu. Zní to blbě, ale pro nohejbal i u nás by bylo dobře, kdybychom skončili třeba čtvrtí. Protože to by byla věc, která by tady mohla změnit poměry. Jestliže budeme jen my a Slováci pořád získávat zlato, tak se v nohejbalu nic nezmění a veřejnost bude brát naše úspěchy jako dosud, takže jako samozřejmost.“