(Praha) Špičkových hráčů, kteří se vedle aktivní kariéry stihnou věnovat i mnohem nevděčnější funkcionářské práci, není mnoho. Mezi výjimky patří člen reprezentačního kádru a opora Šacungu Benešov JIŘÍ DOUBRAVA. Vytáhlý smečař, jenž děsí své protivníky na kurtech svými razantními údery, bude v následujícím čtyřletém období působit v roli viceprezedenta ČNS. Stal se tedy druhým mužem českého nohejbalu.
Pane Doubravo, z role předsedy Dozorčí rady, kterou jste vykonával v uplynulém volebním období, jste se přesunul do pozice člena Výkonného výboru a zároveň viceprezidenta ČNS. Berete to jako posun výš v hierarchii nohejbalového hnutí?
Jestliže funkce v Dozorčí radě byla spíše nutností vzhledem k průběhu tehdejších voleb a nohejbalovému osudu Aleše Opravila, funkce ve Výkonném výboru byla nabídkou pro aktivního extraligového hráče, který se v nohejbale pohybuje řadu let a chce se podílet na chodu svazu.
V gesci budete mít Komisi propagace a marketingu. Ta donedávna prakticky neexistovala a její práci suploval prezident Kleník. Můžete prozradit, s jakou vizí do čela znovu obrozené komise nastupujete?
S vizí ulevit od některých starostí prezidentovi Kleníkovi a pokusit se vnést do amatérského sportu některé prvky sportu profesionálního.
Můžete tedy vypíchnout dva nebo tři cíle, které pro vás budou v této funkci klíčové?
Rozšíření nebo minimálně udržení stávající spolupráce s partnery ČNS, zjednodušení webové prezentace, prezentace na sociálních sítích.
Propagaci na úrovni kraje či okresu si prakticky zajišťují samotné kluby a leckdy dostávají v regionálních médiích velmi slušný prostor. Proč se to podobně nedaří i na celostátní úrovni?
Myslím si, že na regionální úrovni je vzhledem k povaze těchto médií více prostoru k prezentaci nohejbalových akcí než je tomu na celostátní úrovni.Celostátní média si vybírají vesměs masovější sporty jako je fotbal nebo hokej. Ovšem většina věcí je odvislých od lidí a peněz, takže kdybychom mezi nohejbalisty měli nějakého sportovního reportéra nebo redaktora celostátního formátu, mohli bychom se prosadit i na této úrovni.
Podobné je to i s regionálními anketami. Mezi medailisty či dokonce vítězi anket sportovec roku okresu nebo města nacházíme i zástupce nohejbalu. Čím si takovou lichotivou pozici nohejbalu vysvětlujete a odpovídá realitě?
Vnímám to jako určitou podporu menších sportů v těchto regionálních anketách. Většinou se jedná o okresy nebo města, která nejsou na špičce v mainstreamových sportech a mít mezi sebou mistry republiky nebo světa, je pro ně určitou ctí. Jsem rád, že se nohejbalu v tomto ohledu v posledních letech daří.
Na nedávné Konferenci ČNS jste zmínil velmi zajímavý projekt, který chystáte společně s Českou televizí. Můžete ho čtenářům trochu přiblížit?
Jedná se o projekt sportovní agentury Seven Days Agency, která ve spolupráci s redakcí sportu České televize vytváří televizní magazín Žijme sportem. Každé sobotní dopoledne ČT Sport vysílá dvacetiminutový magazín, který má za cíl přiblížit dané sportovní odvětví mladé populaci a především jejím rodičům po stránce fyzické i finanční. Pro nohejbalový svaz a jeho kluby tímto vzniká prostor pro prezentaci samotného sportu, klubových úspěchů, ale i prezentaci partnerů a sponzorů.
Pod vaší komisi spadá i spolupráce s Nohec magazínem. Jak hodnotíte tu dosavadní?
Prozatím mohu hodnotit především z pozice hráče a čtenáře Nohec magazínu. Myslím si, že pro malý sport, jakým nohejbal bezesporu je, je nezbytná mediální prezentace zevnitř hnutí. Jako dřívejší odběratel tištěného dvouměsíčníku Nohejbal jsem velice rád, že se daří pokračovat i na virtuálním poli. Moc se mi líbí tištěná ročenka Nohec magazínu, která přehledně shrnuje události předchozí sezony. Jako propagační materiál je to fantastická věc. Doufám, že spolupráce bude pokračovat na tak vysoké úrovni, jako tomu bylo v předchozím roce, kdy si troufám říct, byla historicky nejlepší.
Pojďme dál. Sponzorské příjmy ČNS sice stojí výše než před desetiletím, ale stále jsou v řádu „jen“ statisíců. Má vůbec nohejbal potenciál získat a udržet si příjmy o level vyšší? A co může potencionálním partnerům vůbec nabídnout?
Stávající jsou sice na vyšší úrovni než před deseti lety, ale úměrně tomu vzrostly i náklady. Sponzorské příjmy se budou vždy odvíjet od naší nohejbalové nabídky a určitého mecenášství samotných sponzorů. Pokud budeme schopni jako nohejbalový svaz a jeho kluby uspořádat kvalitní republikové nebo mezinárodní akce, při nichž bude pro sponzory jejich propagace dávat smysl, mohly by se tyto příjmy i navýšit. Vše se bude ovšem odvíjet od finanční kondice potencionálních partnerů.
Na druhou stranu dosavadní zkušenosti ukazují, že nohejbal není vždy spolehlivým partnerem. Uvedu příklad. Čistě teoreticky zajistím pro ČNS sponzora ve výši milión korun. Jeho zástupce se přijede podívat na některou akci a tam místo dvou reklamních bannerů uvidí viset jen jeden. Špinavý a nevypnutý. Na plakátu nebo v bulletinu logo své společnosti nenajde, a to nemluvím o sotva dvacítce diváků. Stane se to jednou, dvakrát… Partner pošle k šípku nejen k ČNS, ale i klub, který dosud podporoval. Řekněte, proč by kluboví činovníci měli riskovat, že přijdou i o vrabce v hrsti?
Tato popisovaná situace úzce souvisí s tím, jak lidé vnímají povinnosti, které jim na první pohled nepřinesou materiální odměny. Pokud pořádající klub takovou akci bere jako propagaci pouze sebe sama a necítí žádnou sounáležitost s celým nohejbalovým hnutím, jen těžko ho přesvědčíme o nutnosti propagace svazových partnerů jinak, než finančním motivem. Ovšem přeji si, aby toto nebyl případ českého nohejbalu.
Několikrát se mluvilo o pivovarech. Ty však preferují jistotu určité výtoče. Dokázal by ČNS třeba zajistit, aby se na ligových utkáních čepovalo pouze pivo smluvního partnera ČNS?
Otázka by se dala možná položit i jinak. Dokáže ČNS zajistit, aby na každém ligovém utkání byl dostatek diváků, kteří by pivo pili? Aby se to vyplatilo samotným klubům, které bychom navíc omezovali značkou piva? Myslím, že tohle je v současné době nereálné. Když však budeme mluvit o jednotlivých akcích, tam by exkluzivita možná byla.
Můžete představit i další členy Komise propagace a marketingu? Jaké budou jejich případné individuální úkoly?
Jsem velice rád, že nabídku ke spolupráci přijal Jirka Sládek, který dokázal na nedávno proběhlém šampionátu v Nymburce, že je velice schopným realizátorem a nekonečnou studnicí nápadů. Jeho jsem pro začátek oslovil především kvůli prezentaci nohejbalu na sociálních sítích. Třetím členem komise je Ondra Košatka, což je nevídaný nohejbalový nadšenec, aktivní hráč pražských Řeporyj a především odborník na počítačovou grafiku. Jeho nabídku jsem přijal já. Svými odbornými nápady a postřehy by se měl podílet na webové prezentaci a prezentaci na sociálních sítích.
Vy jste stále aktivním extraligovým hráčem a členem reprezentačního kádru. Jak se vám daří hráčskou kariéru skloubit s tou funkcionářskou?
Zatím nedošlo k tak významnému souběhu, abych si říkal, že musím jedno upřednostnit na úkor druhého. Naopak si myslím, že by mi to v počátcích mohlo být ku prospěchu. Jako aktivní hráč se účastním drtivé většiny seniorských akcí, které jsou z hlediska propagace nejdůležitější.
Nyní na vás například čeká volba trenéra národního týmu mužů, jehož však jste členem. Jak tento „gordický uzel“ rozetnete?
Jednoduše. Dám kolegům z Výkonného výboru všeobecná doporučení, jaké podmínky by měl dle mého názoru nastávající trenér splňovat. Budou to například doporučení, která budou odrážet přednosti i nedostatky předchozího reprezentačního trenéra.
A otázka na závěr. Jak už jsme zmínili v úvodu našeho rozhovoru, stal jste se v prosinci viceprezidentem ČNS, tedy druhým mužem českého nohejbalu. Budete mít časem třeba ještě vyšší ambice?
Vzhledem k tomu, že svoji současnou pozici nevnímám jako postavení na žebříčku, nemám žádné ambice se posouvat výše.
