(Přerov) Mezinárodní turnaj trojic v Přerově – to je visačka té nejvyšší kvality. Akce pořádaná od loňského roku jako Memoriál Pavla Holíka tradičně láká na sever Moravy tu nejlepší nohejbalovou konkurenci od nás i ze Slovenska. Ještě v loňském roce byl turnaj součástí Evropského poháru. Letos se mezinárodní pohárový seriál nekoná, ale i tak nabídne přerovský podnik zajímavou podívanou. Vítězství bude v sobotu 28. února obhajovat trojice DPMK Košice a na paty jí bude šlapat plejáda špičkových českých družstev. Ti, kteří akci neuvidí na místě, mohou zasednout ke sledování televizního záznamu (ČT4 Sport, 3.3. v 17:45 a 4.3. v 01:05). O turnaji, ale nejen o něm, jsme mluvili s šéfem pořádajícího klubu TJ Spartak MSEM Přerov JIŘÍM PAVELKOU.
Rok 2008 byl z vašeho pohledu hektický. V zimě jste uspořádali turnaj Evropského poháru mužů, na podzim pak Mistrovství světa juniorů a žen. Jak hodnotíte obě akce?
Je pravda, že pořádání dvou sportovních událostí tohoto rozsahu ve městě v jednom roce je na hranici proveditelného. Nemít takovou podporu u představitelů města Přerova, Olomouckého kraje i v soukromém sektoru, asi bychom do toho nešli. Na druhou stranu jsme si ověřili, že nohejbal má mezi jinými sporty ve městě své postavení a veřejnost o něj má zájem. A mé hodnocení? Tam, kde se na turnaji trojic mužů sejdou mistři Česka a Slovenska, nejlepší hráči české extraligy a také tehdy čerství mistři Evropy, tam se hraje mužský nohejbal té nejvyšší úrovně. No a u nás se to podařilo po půl roce doplnit ukázkou, kam se svět dostal v kategoriích žen a juniorů. Co se týká vlastního průběhu a organizace, je mistrovství světa po stránce zajištění samozřejmě aspoň 3x náročnější. Ale tady si své zase odvedli zkušení organizátoři z ČNS. Ostatní musím nechat na všech zúčastněných, ať hodnotí oni.
Nemrzí vás trochu, že letos se mezinárodní pohárový seriál nekoná a přerovský turnaj tak jeho punc neponese?
Mrzí! A velmi. Myslím si, že je to škoda pro všechny. Nedá se nic dělat, ale čím třpytivější název, tím je to lákavější a všichni potenciální partneři a sponzoři na to slyší a ví, že lidem se to taky líbí. Tím více u nás, v nohejbale, musíme umět překlenout to, že absolutní špička se týká nanejvýš tak čtyř států, a naše turnaje v Česku jsou nejkvalitnější široko daleko, zvlášť když přijedou hráči z Košic. Proto musíme mít naše nohejbalové „Evropské poháry“, jinak se v té tvrdé konkurenci jiných sportů budeme jen těžko prosazovat.
Co od letošního ročníku mohou hráči i diváci očekávat?
Atraktivní nohejbal, příznivou atmosféru v hledišti, vrcholné sportovní zážitky! Turnaj má „svůj zvuk“ i své místo v nohejbalovém kalendáři. Opět přijede většina nejkvalitnějších nohejbalistů jak v klubových sestavách, tak i v zajímavých domluvených „jednorázových uskupeních“. Letos jsme trošku přidali na výhrách pro hráče i v zajištění jejich spokojenosti. Divákům jsme zase ubrali na vstupném. Takže se těšíme a uvidíme!
Jak se přerovský nohejbal dokázal vyrovnat s nečekanou ztrátou předsedy oddílu a ředitele turnaje Pavla Holíka?
No, nebyl to pro přerovský nohejbal snadný konec roku 2006. Dost neočekávaně a zničehonic tu vyvstala otázka co dál. Je pravda, že po nějakém čase jsem se dozvěděl, že někteří dávali přerovskému nohejbalu do úplného zániku tak maximálně dva roky. A taky si myslím, že to byla svým dílem právě výzva, jestli bez Pavla dokážeme pokračovat v jeho díle – tradici pořádání mezinárodních turnajů v Přerově, která pomohla dostat se z nejhoršího. Už tenkrát pomohli všichni, kteří pochopili, o co jde a „jedeme dál“.
V osmdesátých a poté devadesátých letech byl Přerov účastníkem nejvyšší ligové mužské soutěže. Tato slavná léta jsou pryč a v loňském roce přerovský klub bojoval o udržení ve druhé nejvyšší soutěži. Proč došlo k takovému propadu?
Tak to je pro mě hodně těžká otázka, protože intenzivně namočený nos do nohejbalu mám teprve necelé dva roky. V těch dávných dobách jsem měl mezi přerovskými nohejbalisty pár kamarádů a na národní ligu, nebo první ligu jsem rád zašel leda coby divák. Ale nejhorší byl snad rok 2000, kdy se téměř rozpadl A tým mužů… Já můžu jen říct svůj názor k loňskému „jakoby propadu“ – play-out první ligy. Jednalo se o nepříjemný výpadek tří klíčových hráčů střídavě v jarní a pak i podzimní části. Důvody byly objektivní – pracovní povinnosti mimo ČR a zdravotní komplikace. Když jsme potom nastoupili do play-out konečně v plné a uzdravené sestavě, nebylo moc co řešit. (úsměv)
Moravské úspěchy v mužské kategorii nyní ztělesňují ligové tituly sbírající Modřice a nahoru se škrábající ambiciózní Vsetín. Je konkurence těchto týmů pro přerovský nohejbal překážkou? Existuje vůbec v Přerově vize návratu mezi elitu?
Víte jak úrodná – i nohejbalově – je Haná? S městy jako jsou Vyškov, Kroměříž, Prostějov a Přerov. A když se rozhlédneme, vidíme třeba do Hranic, Šumperka, Opavy i Ostravy. Já jsem byl vždycky pro regionální spolupráci, ale je to běh na dlouhou trať. V Přerově je slušný hráčský základ pro první ligu na deset let. A že bychom za tu dobu nic nevymysleli? Nechme se překvapit. Vsetín je štika v moravském nohejbalovém rybníce, ale jsem přesvědčen, že našich hráčů se jeho ambice netýkají. Takže mu přeji, ať dosáhne svých cílů! Jen upozorním, že Přerov je pořád tady a ty předpovídané dva roky už jsme přežili! (úsměv) Vize je jasná – budeme-li mít jako oddíl dvojnásobně víc od sponzorů než jsme měli v roce 2008, může jít všechno…
