Ministr kultury Besser je dalším z řady ministrů, kteří ukončili své angažmá v Nečasově vládě. To je ale ryze politická záležitost. Nohejbalové hnutí může zajímat fakt, že nedávno proběhlo jednání zástupců ČNS (komise tuzemského rozvoje) právě na ministerstvu kultury a také na ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy.
„Šlo o myšlenku, kdy různé společenské, kulturní a další národní aktivity, obyčeje či památky požívají určitého zvýhodnění a tím i zvýšené podpory. Proč by i sporty, narozené u nás, nemohly požívat určitého zvýhodnění vůči ostatním? Vždyť náš nohejbal je sportem s oficiálně letos pětasedmdesátiletou tradicí,“ můžeme si přečíst v zápisu z jednání KTR ČNS.
Vysvětlení, dnes už bývalého, ministra kultury JIŘÍHO BESSERA však příliš prostoru pro realizaci této myšlenky nedává. „Sám jsem velký sportovec a sport mám rád, nemohu však v této věci s vámi jednat z pozice ministra kultury. Kompetence jednotlivých rezortů jsou stanoveny zákonem číslo 2/1969 Sbírky (Kompetenční zákon). Problematika sportu náleží jednoznačně ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. Problematika sportu je však z hlediska historického také zajímavá i pro ministerstvo kultury, proto se jí zabývá i Národní muzeum, které převzalo bývalé Muzeum tělesné výchovy a sportu. Proto otázka ke speciálnímu postavení nohejbalu a dalších v České republice vzniklých sportů by měla být směrována na odborné pracoviště tohoto muzea. To by se také mělo vyjádřit ke specifickému postavení nohejbalu v rámci dědictví sportů, praktikovaných na území českých zemí, jako specifické součásti společenského dědictví. Současné právní předpisy rezortu kultury ani neumožňují, aby sport bylo zařazen do nemateriálního kulturního dědictví v gesci ministerstva kultury. Terminologickým vodítkem pro jeho vymezení je metodika pro Seznam nemateriálních statků tradiční a lidové kultury ČR, který je zřizován na základě článku 12 Úmluvy o zachování nemateriálního kulturního dědictví, jež vstoupila v platnost v roce 2009 a má povahu zákona. Tato právní norma stanoví, že nemateriální kulturní dědictví se projevuje zejména v ústní tradici a vyjádření, interpretačním umění, ve společenských zvyklostech, obřadech a slavnostních událostech, ve vědomostech a zkušenostech, týkajících se přírody a vesmíru, v dovednostech spojených s tradičními řemesly. Ze znění této úmluvy, ani z jejích mezinárodních prováděcích předpisů či akt diplomatických jednání, která jí předcházela, je zřejmé, že nebylo záměrem, aby se vztahovala na moderní sporty.“
Ani výsledky dalšího jednání na ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy nepřinesly myšlence nějaké konkrétní pozitivní závěry. „Jak jistě víte, v rezortu sportu probíhají v současné době rozsáhlé změny, týkající se financování sportu. Je připravována koncepce podpory sportu, která jistě dozná řady dalších úprav. O tom, že by sporty, které vznikly v ČR nebo jejích předchůdcích, měly nějaké zvýhodnění vůči ostatním, jsme zatím nijak při poradách neuvažovali. S podobnou tématikou už se na nás v minulosti obrátili i zástupci např. národní házené. Chápu však, že podobné úvahy vznikají a mají určité oprávnění. Osobně se budu snažit do nové koncepce prosazovat určité zvýhodnění sportů, které se mohou pochlubit delší tradicí. Historie sportu by měla být v posuzovacích kritériích zohledněna,“ řekl náměstek ministra sportu JAN KOCOUREK.
Podle některých prognostických scénářů hrozí neolympijským sportům po roce 2020 velký úpadek a některým i úplný zánik. Nohejbal se svou chybějící koncepcí směrování (a to i na mezinárodním poli), roztříštěností pravidlovou i řídích struktur (dvě mezinárodní federace ve sporu) a dalšími problémy bude obtížně hledat, kudy z této prognostiky nalajnované cesty unikne.
