(Modřice) Zatímco jeho oddíloví parťáci pocit vítěze jednou či opakovaně okusili, na korunního prince RADKA PELIKÁNA zbývala „jen“ druhá či třetí místa. Kapitán české mužské reprezentace a úřadujícího mistra z Modřic už možná ani nevěřil, že by kdy mohl anketu Nohejbalista roku vyhrát. V loňském roce sice nezažil životní, ale minimálně jednu ze svých nejlepších soutěžních sezón. Do svých análů si jí však zapíše zlatým písmem. Na úplném konci ročníku totiž byl v den svých 31. narozenin vyhlášen premiérově jeho králem.
Radku, konečně ses dočkal triumfu, který ti dlouho odolával. Jaký to byl pocit, když ses dozvěděl o anketním vítězství?
Myslím si, že uplynulá sezóna nebyla zase tak výjimečná. I dříve jsem měl dobré, možná někdy i lepší výsledky. Je pravda, že takovou bilanci v lize, jako byla loni, se jen tak nepovede. To, že jsem vyhrál, přičítám zejména vydařenému finále extraligy.
Jsou lidé, kteří zlehčují tvou výhru slovy o tom, že teď to bylo za předchozí zásluhy, kdy ses vítězství v anketě nedočkal.
Vůbec to neřeším. Vždy bude někdo, kdo by výhru přál někomu jinému.
Nemrzí tě nyní, že jsi nebyl u vyhlášení? Mohl jsi před plnými tribunami pražské Poslední smeče si vychutnat slastný pocit vítěze.
Byl jsem tam v sobotu, bohužel jsme vypadli ze skupiny a odjeli domů. Jsem ve sboru dobrovolných hasičů a neděli jsem tak využil jinak. Kdybychom postoupili, tak bych tam samozřejmě v neděli byl. Je mi to trochu líto, to přiznávám. Nic s tím už ale nenadělám.
Základním kamenem tvé královské mozaiky bylo nesmírně vydařené působení v ligové soutěži. A to jak v základní části, tak i v play-off.
Nelze to brát tak, že je to jen moje zásluha. Měl jsem k sobě i výborné spoluhráče. Ve dvojkách Kubu Mrákavu, ve trojkách jsem se svezl s Pavlem Kopem. Vnímám to opravdu spíše jako kolektivní dílo.
Na domácích šampionátech to ale už takové nebylo. Jeden bronz ze tří pokusů, bývalo lépe…
Na singl moc nejezdím. Ve dvojkách se nám to s Kubou vůbec nepovedlo, vypadli jsme ve čtvrtfinále. Tam jsem čekal od nás více. Ve trojkách nám uteklo semifinále a byl z toho alespoň bronz.
U hlasujících expertů mohou hrát roli i nesvazové jednorázovky. Jak z tohoto pohledu hodnotíš loňský rok?
Byl to takový standard. Nic velkého jsme nevyhráli, ale také nikde vyloženě nevyhořeli.
O tvé anketní výhře se rozhodlo právě mezi hlasujícími experty. Asi jsi nečekal, že tě na první místo dá většina z nich?
To tedy ne. Vždy mi přišlo, že jsem právě u odborníků ztrácel. Přisuzuji to zejména podařenému extraligovému finále, kde jsem kromě dvojky ve trojkách zaskakoval za zraněného Pavla Kopa a snad nezklamal.
Chleba se většinou láme podle úspěchu na mezinárodních šampionátech. Loni se ale v mužské kategorii žádný nekonal. Nemrzí tě to?
Pochopitelně že mrzí. Už zase tolik roků před sebou asi nemám. Je škoda, že se těžko shání pořadatelé.
Jedno mezinárodní mistrovství alespoň proběhlo, a to evropský šampionát juniorů a žen. Proběhl však s poměrně malou odezvou. Jak jsi na tom byl ty?
Šampionát jsem sledoval na internetu, tedy alespoň finálové zápasy. Odezvu hodnotit nechci. Ale zdá se mi, že když český tým uspěje, moc chvály nepobere. Když to naopak nevyjde, hned se vyrojí kritika.
Někdy je takový úspěch, jako je právě vítězství v anketě Nohejbalista roku, novou motivací do další práce. Nakopne i tebe?
Zažil jsem dost úspěchů v lize, na domácích i mezinárodních turnajích. Nohejbal mě stále baví a naopak mě nebaví prohrávat.
Je ti 31 let, jsi stále svobodný. Nemáš už v tomto ohledu jiné plány?
Momentálně nic v této oblasti neplánuji.
Tradiční otázka pro vítěze nakonec. Co by nový vládce českého nohejbalu vzkázal za poselství do nohejbalových luhů a hájů?
Chtěl bych hlavně všem nohejbalistům popřát, aby se jim vyhýbala zranění. Také pak speciálně české reprezentaci popřát, aby se jí podařilo konečně zase uspět na mezinárodní scéně.
