Abych přiblížil svůj postoj k pravidlu dotyku hráče s cizím tělesem, pokusím se nejprve tento problém přiblížit z pohledu naprostého laika, dítěte. Vymýšlím si, ale možná že následující rozhovor nebo jeho části někdy na nohejbalovém utkání v hledišti proběhly.
„Tati, proč rozhodčí pískal, když ten hráč soupeřovo podání odhlavičkoval správně?“
„To je jasný, vždyť získal výhodu tím, že se dotkl stěny před tím, než dal hlavičku.“
„Ale vždyť to nebyla žádná výhoda, on se jen v běhu zabrzdil, jinak by do stěny narazil!?“
„Radši se dívej, vidíš ten krásný smeč do země, jak vysoko odskočil?“
„ A rozhodčí určitě písknul, protože ten obránce měl dvoják, že jo?“
„Vůbec ne, bylo to čisté, ale obránce se dotkl nohou čáry, co označuje konec plochy.“
„A tím, tati, získal nějakou výhodu?“
„Nejspíš ano, neptej se pořád. Sleduj ten souboj na síti, to je něco.“
„ Ale vždyť rozhodčí zase píská, co mu vadí?“
„Hm, zřejmě, možná, asi by smečař padl do sítě, kdyby se nezachytil napínacího sloupku. Víš, v nohejbalu, když bys mohl získat i téměř neviditelnou výhodu dotykem s cizím tělesem, tak rozhodčí vždycky hru ukončí!“
„Ale jestli myslíš tím cizím tělesem třeba stolek rozhodčího, tak jsem viděl strejdu volejbalistu, že se v běhu o stolek zarazil, vyškrábl míč a hrálo se dál. A taky jsem viděl v televizi, že bejsbolista odpálkoval míč až na ochozy, soupeř pro něj běžel, vyšplhal na ochoz a před diváky míč chytil do rukavice. A diváci byli u vytržení a komentátor ho dlouho chválil – tak jak to s tím cizím tělesem je?“
„Ty kluku jeden, to byly jiné sporty, náš nohejbal to zakazuje a basta!“
Ještě snad před rokem dvěma jsem i já byl přesvědčen, že získat výhodu tím, že vylezu na lavičku a vyberu vysoký míč nebo že přeskočím reklamní panel a za ním míč vyškrábnu, je (řečeno s Mirkem Dušínem) nepřípustné, nečestné a nesportovní. Jenže když jsem se na to podíval z pozice diváka, který chce vidět obětavé zákroky a naopak nechce vidět přerušování pro banální „cizí“ doteky, změnil jsem názor. Vždyť proto se strany po setech mění, aby nevýhody jedné strany hřiště zakusil v dalším setu soupeř a abych výhody cizího tělesa na jeho straně využil já. A když je někdo tak obratný, vyšplhá po zábradlí a vybere vysoký odskok nebo když někdo přeskočí lavičky a vrátí míč do hry, vlastně tím plní jeden ze smyslů hra – zabránit soupeři útokem získat bod.
Jednoznačně se zde nabízí námitka, že vlivem zrušení tohoto pravidla naroste počet úrazů, neboť hráči budou zdolávat krkolomné překážky. Já bych si dovolil tomu oponovat. Možná, že si někdo zvrtne kotník poté, co špatně doskočí, ale určitě zmizí kaskadérské kousky typu „vyskočit před hranicí hrací plochy, vybrat ve vzduchu míč a nějak a někam dopadnout“ nebo „vybrat v běhu míč a teprve poté do něčeho narazit“. Podle mého názoru zůstane počet úrazů nezměněný a získáme navíc řadu atraktivních zákroků pro diváky. Podle tohoto zrušeného pravidla se hraje již dlouhou řadu let na mezinárodní scéně, jak ve fotbaltenisu, tak ve futnetu a nepamatuji si, že by se někdo zranil. Naopak si pamatuji fantastické, až akrobatické zákroky Martina Peruna, kterými zachraňoval (bohužel pro Česko, bohudík pro diváky) razantní smeče našich borců.
Předkládám tedy k diskuzi zrušení, resp. inovaci pravidla o doteku hráče s cizím tělesem:
Původní znění:
7.7. Dotyk hráče s cizími tělesy
7.7.1. Hráč se při hře dotkne …mimo herní prostor, pokud neovlivní hru.
7.7.2. Chybná herní činnost (bod pro soupeře):
… dotkne sítě. Hráč dotykem s cizím tělesem získal výhodu.
Navrhovaná změna:
7.7.1. Hráč se při hře dotkne …mimo herní prostor.
7.7.2. Chybná herní činnost (bod pro soupeře):
… dotkne sítě.
Dejme hlavy dohromady a promysleme, zda se v tomto návrhu neschovává nějaká komplikace – zatím si ale myslím, že by jeho schválení bylo nohejbalu ku prospěchu.
