(Nymburk) Podivný meteorologický úkaz byl k vidění ve středočeském Nymburce. Trojí zablýsknutí na temné, ke sněhové nadílce připravené obloze, nezvěstovalo nic dobrého. Vysvětlení tohoto v zimní čas nezvyklého jevu se nacházelo v hale místního sportovního centra. Nohejbalový světový šampionát, zde konaný, totiž měl přinést mnoho radosti tuzemským fanouškům a též loučícímu se trenérovi českého národního týmu. Jenže proti byli jak Maďaři, tak Slováci. Zejména úhlavní rival českého výběru se v roli hostů moc slušně nechoval a urval pro sebe kompletní zlatou sadu. Stejně tak, jako v roce loňském (ME), předloňském (UNIF Founding Cup) či předpředloňském (ME). Slovenská nadvláda světovému nohejbalu nikdy nebyla větší. A česká realita? Dvě stříbra plus bronz.
Zlato si zaslouží organizátoři nejen za to, jak se zhostili organizace třídenní akce s dosud rekordním počtem 21 zemí (byť nakonec to bylo po neúčasti Kamerunu „jen“ 20). Škoda jen, že nymburská hala nejde nafouknout, tak by pak šampionát mohl na přímo shlédnout dvoj až trojnásobek diváků. Ti, na které se nedostalo, tak mohli vzít alespoň zavděk přímým televizním přenosem. Účast významných hostů, vesměs sportovních celebrit, je u akce tohoto formátu samozřejmostí. Stejně tak doprovodný program. Největší aplaus sklízela korejská reprezentace. Každý její zápas provázelo bouřlivé povzbuzování a můžeme prohlásit, že účast tohoto týmu posunula mezinárodní nohejbal o hodně vpřed. Nejde jen o to, v jakou šou dokázali korejští hráči proměnit každý, jindy možná nudný zápas. Ale i o jejich vystupování a o úroveň hry. Vezmeme-li v úvahu fakt, že zde nastupovali s hráči až třetího sledu, že jejich základnu tvoří na čtyři milióny hráčů, že řada hráčů výborně ovládá taekwondo či jiná bojová umění a přidáme-li si tradiční asijskou pracovitost a disciplínu, možné důsledky si jistě domyslí každý. Z tohoto pohledu lze hovořit o průlomu a nyní bude hlavně na činovnících mezinárodní federace, aby kuli železo, dokud je žhavé. Každopádně celkově je nymburský šampionát další hozenou rukavicí druhé mezinárodní federaci – FIFTA.
Ale nebyli to jen Korejci, kdo pozvedl sportovní úroveň šampionátu. Nepochybně svůj další úspěšný díl zapsalo Maďarsko. Dva bronzy z obou kolektivních disciplín a zejména singlové stříbro Istvana Pozderky, to je zřejmá odpověď na to, kdo je první mezi zbytkem světa. Vysoko stojí i zmíněná Jižní Korea (4. dvojice, 6. trojice), které nevyšel jen singl (17.). Tradiční souboj dvou „podmedailových“ rivalů ze západní Evropy vyhrála Francie, která ve jednotlivcích a trojicích byla o stupeň výše, než Švýcarsko, ve dvojkách pak obráceně. Přesto se zdá, že francouzský nohejbal slevil z ambic, které ho provázaly po výsledcích na dřívějších šampionátech mužů nebo juniorů. Z mimoevropských zemí si po korejském celku nejlépe vedl výběr USA, který ve všech disciplínách vybojoval umístění v elitní desítce (8. jednotlivci, 7. dvojice, 9. trojice). Nymburská akce bude znamenat i poslední velkou akci pro některé hráče. Tím největším je zcela jistě muž, o kterém český trenér Jiří Šmejkal před šampionátem prohlásil, že je základním kamenem slovenských úspěchů. Zdravotní problémy s klouby posílají Martina Peruna předčasně do nohejbalového důchodu. Kdo dnes vzpomene, že podobné lapálie stály i u konce českého polařsko-nahrávačského mága let devadesátých, Miroslava Fritze.
Jednotlivci:
Opakovat klišé o tom, že v této disciplíně je největší konkurence, je opravdu zbytečné. Na medailové příčky pomýšlí nejméně šestice borců. Černého koně turnaje pak představovala nová anglická posila, bývalý slovenský mistr světa Marek Tomčišák. Právě ten už v základní skupině zle potrápil českého zástupce v této disciplíně, Karla Hrona. Český hráč se dále snadno vypořádal s Bulharem, Korejcem i Ukrajincem a postoupil tak z první příčky do čtvrtfinálové skupiny (se započítaným zápasem s druhým Tomčišákem). I tady se Hron se soupeři moc nemazlil, jak Francouzi, tak Američanovi dovolil uhrát jen devět míčů. Spolu s Hronem si postup do semifinále nakonec vyválčil Francouz. Ve druhé čtvrtfinálové skupině měl těžké problémy titul obhajující Slovák Ižol se svým pozdějším finálovým protivníkem s Maďarska (12:10 ve 3. setu) i se Švýcarem (15:14 v 1. setu). Do semifinále tak zamířili Slovák a Maďar. Jak se ukázalo, právě tato čtvrtfinálová skupina (k české nelibosti) vygenerovala oba finalisty. V prvním slovensko – francouzském semifinále se hrálo podle slovenských not. Druhé semifinále nezaskočilo českého zástupce Hrona v optimální náladě a po prvním prohraném setu ten druhý byl již v jasné režii maďarského reprezentanta. Český hráč si alespoň v nedělních medailových bojích dal malou náplast jasnou výhrou (2:0 – 11:4, 11:4) nad Francouzem, po nejlepším svém výkonu na šampionátu. Finále nabídlo repete čtvrtfinálového souboje Slováka Ižola s Maďarem Pozderkou a byl to maďarský hráč, který ve druhých polovinách setů možná nenašel tolik sebedůvěry. Vítězný Ižol tak potvrdil dalším titulem svou hegemonii této disciplíně. Je proto jen škoda, že ani tohoto šampionátu se nezúčastnil rumunský singlista Bobis.
Konečné pořadí turnaje:
1. Slovensko, 2. Maďarsko, 3. Česko, 4. Francie, 5. Švýcarsko, 6. Anglie, 7. Kanada, 8. USA a Polsko
Dvojice:
U obou kolektivních disciplín jsou karty rozdány jasně, byť občas se nějaký ten trapič z jiného státu najde. Češi a Slováci vesměs dominují, ale rozhodně to nedostanou zadarmo. České sestava pro dvojice, to byli Jakub Mrákava, Radek Pelikán a Jiří Doubrava. V základní skupině nenašla rovnocenného soupeře, postupně skolila debly z Baskicka, Jižní Koreje, Irska a Polska. Ve čtvrtfinálové skupině větší překážku nepředstavovala ani Ukrajina, zato Švýcaři ano. Ti vyhráli první set, ale na celkovou výhru pomýšlet nemohli. Do semifinále Čechy překvapivě doprovodila Korea, která zaskočila Švýcary. Druhá čtvrtfinálová skupina vyslala do semifinále Slovensko a Maďarsko, které v klíčovém mači zdolalo Francii. Obě semifinále byla v režii vítězů. Poražení semifinalisté z Jižní Koreje a Maďarska se střetli v souboji o třetí příčku, v něm však asijští hráči propadli. Očekávané finále nabídlo vyrovnaný souboj, Češi s Pelikánem a Mrákavou hráli dobře, ale zejména chybovali na podání. Když připojili v závěrečné třetině prvního setu další chyby v mezihře a na útoku, Slováci s Brutovským a P.Perunem se utrhli a nic neřešil ani příchod Doubravy za Mrákavu. Druhý set jako by tomu prvnímu z oka vypadl. Po výsledku 2:0 (11:8, 11:8) se mohli z titulu radovat slovenští hráči.
Konečné pořadí turnaje:
1. Slovensko, 2. Česko, 3. Maďarsko, 4. Jižní Korea, 5. Švýcarsko, 6. Francie, 7. USA, 8. Ukrajina
Trojice:
V královské disciplíně se skutečně nedalo čekat, že by mělo jiné, než tradiční česko-slovenské obsazení. Domácí sestavu tvořili dva smečaři/blokaři, Pavel Kop a Jan Vanke, univerzál a nejvytíženější český hráč Radek Pelikán a dva nahrávači, Ondřej Vít a Petr Topinka. Moldavsko, Rakousko a Ukrajina, to byla jména českých soupeřů v základní skupině. Na rozehrání, doslova a do písmene. Se Švýcary ve čtvrtfinále to byla také hračka, ale nebývale se kousli Maďaři. Naštěstí těm v rozhodujícím setu došla odvaha i síla, alespoň postup mezi čtyřku si ale zajistili. Ve druhé čtvrtfinálové skupině si své tempo jela slovenská mašina s Makarou, Brutovským, bratry Perunovými a Černotou. Ze druhého místa Slováky doprovodili nahoru Francouzi, kteří v klíčovém zápase udolali Korejce. Stejně jako ve dvojicích, ani tady semifinále nenabídla nějaké větší zvraty. Slováci se poměrně lehce vypořádali s Maďary, taktéž Češi s Francouzi. V nedělním zápase o bronz se první set protáhl a nakonec jej získalo Maďarsko. Druhý set sice Francie vyhrála, ale v tom posledním už o výhře nemohla přemýšlet. Ve finále české akcie moc vysoko nestály a bohužel průběh zápasu to jen potvrdil. Základní sestava s Kopem, Pelikánem a Vítem sice doznala změny, ale nic na osudu zápasu nezměnila. Slováky zdobila nejen (stejně jako v deblech) bezchybnost, ale i obrovská dravost. Střídání Kopa za Vankeho v prvním setu sice přineslo naději, ale změna přišla už pozdě. Druhý set už slovenské trio Brutovský, P. a M.Perunové hrálo v těžké pohodě a Češi před ztichlým vlastním publikem přemýšleli, jak vůbec důstojně ztracený duel dohrát. 2:0 (11:8, 11:4) a halou v ten den potřetí zněla slovenská státní (nikoliv národní, jak se v nohejbale často chybně zdůrazňuje) hymna. To už na české hráče i fandy bylo příliš a hala se nebývale rychle vylidnila.
Konečné pořadí turnaje:
1. Slovensko, 2. Česko, 3. Maďarsko, 4. Francie, 5. Švýcarsko, 6. Jižní Korea, 7. Polsko, 8. Ukrajina
