(Nymburk) Ač z českých reprezentantů dosáhl nejhoršího umístění na právě proběhlém světovém šampionátu mužů, pesimistickým náladám nepropadá. Proti němu sice hovoří fakt, že disciplína jednotlivců je jedinou, která se v tuzemských soutěžích hraje dle shodných pravidel s těmi mezinárodními, ale v jeho prospěch hovoří nadějný věk, největší mezinárodní konkurence, učinkování „až“ ve druhé nejvyšší soutěži, dva tituly národního mistra v této disciplíně a žádná silná prohlášení. Na šampionátu stejně jako jeho týmoví kolegové ztratil jediný zápas, jenže už ten semifinálový. V sobotu po porážce vypadal zlomeně, v neděli už si to užíval. V prvním medailovém mači dne smetl z kurtu sedmibodovým rozdílem v obou setech svého francouzského soka a došel si pro bronzovou medaili. Jistě, řeč je o KARLU HRONOVI, univerzálovi ze Žďáru nad Sázavou.
Karle, v pátek jsme tě už zpovídali v online rozhovorech a tam jsi prohlásil, že stříbro by jsi nebral. Teď máš ale pouze bronz.
No…. Nemůžu být spokojený. Nehrál jsem finále, které jsem chtěl hrát. Ale zase mé působení tady skončilo výhrou a bronzovou medailí, to trošku to zklamání zmenšilo.
Je pravdou, že asi nikdo už si nedovolí zpochybňovat zvyšující se kvalitu a hlavně nejširší konkurenci v této disciplíně na mezinárodním poli.
Ano, je to hodně vyrovnané. Navíc oproti minulým rokům se úroveň hry singlistů zvyšuje. Projevilo se to i u hráčů, kteří nepatří do té absolutní špičky. Těch dříve klasických překopávačů už je minimum, dnes už všichni smečují.
Na turnaji jsi došel do zápasu, kam tě řadily papírové předpoklady. Tvým soupeřem byl výborně připravený Maďar Pozderka, který dvakrát potrápil i pozdějšího vítěze. Znal jsi ho herně, hrál jsi někdy proti němu?
V singlech ne, tam jsem ho neznal. Znal jsem ho z turnaje trojic v Českém Brodě, kde jsme loni hráli spolu a také k nám byl napsán na Poslední smeči jako náhradník.
Zápas s ním tě ale nezastihl v optimálním rozpoložení. Překvapil tě něčím?
Překvapil. Hrál opravdu výborně. Všechny příjmy si dokázal natlačit hodně dopředu, ať jsem střídal typy servisů. Jedno, zda jsem podával smečovaním, halvolejem nebo z ruky. Hlavně ale vůbec nekazil. Jestli zkazil jeden dva balony, tak to je maximum. To rozhodlo.
Údajně si ale už před tímto zápasem působil hodně nervózně.
To si nemyslím, nebyl jsem nervózní. Já ho moc herně neznal, čekal jsem, co předvede.
V zápase to ale vypadalo, že jsi se nechal Maďarem hodně vykolejit. První set ještě nějaká naděje byla, druhý set byl ale odchodem. Prostě jsi mu herně nestačil. Co bylo příčinou?
V prvním setu to šlo bod po bodu. Pak jsem bohužel zachyboval a pak zase. Ve druhém setu už jsem chyboval na začátku a čím jsem se snažil to napravit, tak jsem více kazil.
Jak ta nečekaná porážka na tebe dolehla? Moc klidně se ti asi nespalo.
Trvalo dlouho, než jsem usnul. Promítal jsem si v hlavě, co bylo špatně a jak jsem hrál a tak.
Druhý den jsi ale přišel a tvrdě za to vzal. Francouz vůbec nevěděl, co se děje a sotvaže uhrál čtyři míče, už byl konec setu.
V kabině mi Jirka Doubrava říkal, že bychom si měli vzít příklad z Korejců. Z toho, jak si všechno užívají, každý míč. U nás je to jenom soustředění na zápas, podáme míč, jdeme si pro míč, nic víc. Oni si to užívají, baví lidi a podporují se i když prohrávají. Asi mi to pomohlo, protože poté jsem myslel na to, jak si ten poslední zápas na šampionátu užiji. Vnímal jsem skvělé publikum, chtěl jsem vyhrát. S Francouzem jsem se utkal už v sobotu ve čtvrtfinálové skupině, věděl jsem, jak na něj hrát. První set v neděli byl vyrovnaný, dařilo se mi dobře podávat smečovaným servisem a trefovat mu jednu nebo druhou stranu. Druhý set už jsem byl opravdu ve velké pohodě.
Co jsi říkal finále a tomu, že Milan Ižol dokázal obhájit titul?
Milan hraje dlouhodobě výborně a kromě čtvrtfinále s Maďarem odehrál výborně i celý šampionát. Jediné, co mě ve finále překvapilo, že Maďar kazil o hodně více, než proti mně.
Nalejme si čistého vína. V Česku je jen jeden kov, který uspokojí náročnou členskou základnu. Od dob Bubniakových ale nikdo na zlato mezi singlisty nedosáhl. Ty ač mlád, jsi od trenéra už dostal tři příležitosti, z toho dvě šampionátové. Nemáš obavy, že příště už trenér dá šanci někomu jinému?
To se samozřejmě může stát. Někdo se může připravit lépe, než já. Určitě neházím flintu do žita a chci na sobě pracovat ještě usilovněji. Nechci se vzdát reprezentace.
Opravdu tě nehendikepuje to, že během roku se v prvoligové soutěži nemáš možnost střetnout s nejlepšími českými singlisty, kteří působí o patro výše?
Asi ne. Nepřijde mi to zase tolik zápasů, aby se to nějak výrazně projevilo na mé výkonnosti. I v první lize působí dobří singlisté a když hrají proti mě, snaží se více, než proti ostatním. Vědí, že nemají co ztratit a hrají na hraně rizika. Jsou to dobré zápasy.
