(Nymburk, Modřice) Těžko přehlédnutelný světlovlasý levák patří v dresu úřadujících mistrů České republiky mezi nejnápadnější nejen vzhledem atleta, ale i svými výkony. Držitel dvou dorosteneckých titulů a teď i pěti prvenství v kategorii dospělých. Rodák z Vyškova, který v dresu Modřic působil už jako dorostenec a po několika letech vyškovské záchranářské anabáze se roku 2009 vrátil do týmu Modřic, aby začal v jeho dresu sbírat tituly. Z naprostého nováčka se v průběhu let stala opora týmu. MARTIN MÜLLER tak logicky nechyběl ani u nejčerstvějšího triumfu moravského celku a stal jedním z protagonistů infarktového průběhu superfinále.
Martine, nohejbalový národ si zvyká na finále extraligy, které se hraje na jedno utkání. Co tomu ale říkají hráči a speciálně ty?
Hrát na jedno finálové utkání je hodně ošemetné, což se potvrdilo i minulý týden. Ale co se týká atmosféry a reklamy na nohejbal, tak je to fantastické.
Liší se nějak příprava na superfinále?
Vzhledem k tomu, že se celou sezonu hraje pod širým nebem a finále v hale, tak je důležité se trochu aklimatizovat na halu. Jinak žádná speciální příprava není. Snad jen s trenérem detailněji rozebíráme taktiku.
Jaká byla atmosféra ve vaší šatně před utkáním?
Všichni jsme byli nabuzeni a především jsme si finálovou atmosféru chtěli pořádně užít, což se také později vyplnilo.
Podléhal někdo nervozitě více než ostatní?
Nervózní jsme tak trošku byli všichni, ale byla to ta zdravá nervozita, která měla zabránit podcenění soupeře. Nikdo se vyloženě neklepal.
V samotném finále vás zaskočila a nejspíš i překvapila karlovarská Medkova trojice? Vybavuješ si, že bys ve trojce prohrál set 2:10?
Soupeř hrál opravdu dobře, ovšem spíš bych řekl, že mě překvapila naše trojice. Právě spousta nevynucených chyb se projevila na konečném stavu setu. Takový výprask snad ani nepamatuji.
Vaše druhá trojice, která, jak se později ukázalo, lámala celé utkání, byla naopak hodně vyrovnaná a o jejím výsledku rozhodl jediný míč. Hrálo nějakou roli, kromě toho že „není cesty zpátky“, také vědomí, že jste úřadujícími mistry republiky?
Vstali jsme z mrtvých v pravou chvíli. Velkou roli hrála skutečnost, že Karlovarští v závěru neproměnili tři útoky po sobě. Naděje tak stále žila. Byla to vlastně repríza finálového duelu z letošního mistrovství republiky a tam jsme, jak známo, zvítězili. Tak proč ne znovu?
Ze všech hráčů vítězného týmu byla na tobě vidět největší motivace. Měl jsi k tomu nějaký speciální důvod?
Nevím jestli moje motivace byla největší, jen jsem nechtěl z finálového duelu v takové atmosféře odejít jako spráskaný pes. Jestli to u mně vizuálně vypadalo emotivněji než u ostatních, pak za to mohou především skvělí fans.
Jak si užiješ titulu a komu bys ho chtěl případně věnovat?
Titul patří všem, kteří se točí kolem modřického nohejbalu, ale velkým dík zaslouží i výborní fanoušci. Ti vytvořili skvělou kulisu. A komu bych ho chtěl věnovat? To přece každý ví…. (úsměv).
Teď z trochu jiného soudku. Ve dvojici s Pavlem Kopem jste jedna z nejstabilnějších sestav a i ve finále jste měli stoprocentní úspěšnost. Nepomýšlíte už konečně také na titul v této disciplíně?
My na něj pomýšlíme každý rok, jen nám vždycky ten polední krůček schází. Já ale myslím, že se dočkáme.
Ve dvojici a trojici střídáš své spoluhráče na bloku. Čím se od sebe Jakub Pospíšil a Pavel Kop liší, a co mají naopak společné? Nedělá ti jejich střídání problém?
Ani nevím, jak na to odpovědět. Prostě se to zkoušelo tak dlouho, až se to ustálilo tak, jak to je. Oba jsou skvělí blokaři, ovšem každý blokuje trochu jiným způsobem. Za každým z nich se chytá trochu jinak, ale to bych vyzrazoval naši taktiku.
Co říkáš hře Lukáše Rosenberka. Neměl by už nahlédnout do jednodopadového nohejbalu?
Myslím, že Luke by byl na jeden dopad výborný. Doufám, že dostane šanci.
